Jiná reality show
Jde o „vzdělávací soutěž s prvky reality show“, která si klade za cíl najít a podpořit mladé lidi s vlastnostmi budoucího lídra. Tedy lidi, kteří se zajímají o dění kolem a umějí pro své aktivity nadchnout i ostatní. Soutěž je určena pro lidi od 17 do 25 let a není rozhodující konkrétní společenské zaměření jejich projektů. Scházejí se tak lidé, kteří chtějí uspořádat sousedské akce, propojovat v rámci vzdělání lidi z různých oborů nebo pomáhat spolužákům s výběrem vysokoškolského oboru.
Nejslabší, máte…
Finalistkou letošního ročníku byla Zdislava Pokorná, dvacetiletá rodačka z Jičína. Do soutěže se přihlásila s projektem Špendlík, který si klade za cíl „propichovat sociální bubliny“. Do finále postoupila přes čtyři vyřazovací kola, ve kterých rozhodovala čtyřčlenná porota ve složení: novinářka a moderátorka Českého rozhlasu Veronika Sedláčková, redaktorka týdeníku Respekt Silvie Lauder, novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo a iniciátor soutěže a ředitel programu Jeden svět na školách Karel Strachota. Dříve než Zdislava spolu s ostatními přihlášenými předstoupila se svým projektem před porotu, absolvovali všichni sérii víkendových workshopů. Tam měli možnost zdokonalovat se například v prezentačních dovednostech nebo se setkat se stávajícími politiky a probrat s nimi úskalí aktivního vstupu do společenského života. Jakkoli účastníci na začátku představovali své nápady na projekty, do soutěže vstupovali sami za sebe a věnovali se tématům, která s původními projekty souvisela jen okrajově.
zdislava vynechala pracovní agentury a začala romům domlouvat práci sama. na kontě už má třicet lidí, kterým sehnala práci třeba v amazonu.
Další soutěžní kola zahrnovala praktickou zkušenost na místních zastupitelstvech, ve finále se pak Zdislava utkala v „superdebatě“ s druhým finalistou Matějem Prokopem. Inspirací pro debatní téma byl zajímavý fakt, že předchozí dva ročníky soutěže vyhrály ženy a jedna žena byla ve finále i letos. Takový poměr je v rozporu s reálnou situací zastoupení žen v české politice, diskutovalo se tedy především o smyslu zavedení kvót na zastoupení žen v politice a zda by se v tomto směru měla angažovat Evropská unie. O vítězi tentokrát nerozhodovala odborná porota, ale diváci, kteří debatu sledovali na internetové televizi Seznam Zprávy. A jejich verdikt byl velmi těsný, pro Zdislavu hlasovalo 46 % z nich (755 hlasů), zatímco pro vítěze soutěže Matěje 54 % (874 hlasů).
Průniky sociálních bublin
Zdislava Pokorná tedy nevyhrála a nezískala hlavní cenu, stáž v hodnotě třiceti tisíc korun. Přesto své účasti nelituje a kromě projektu, který přerušila kvůli prázdninám, už rozjíždí další. V rámci „Špendlíků“ objela v průběhu roku šest základních a středních škol, na kterých organizovala debaty studentů s lidmi v hmotné nouzi nebo z okraje společnosti. Studenti měli možnost diskutovat třeba s matkou samoživitelkou, která si na uživení dětí přivydělává prostitucí, bezdomovcem nebo Syřankou, která popisovala válečný konflikt ve své domovské zemi. Byť byla témata některým studentům natolik nepříjemná, že v průběhu debaty odešli, většina reagovala se zájmem a využila možnosti nahlédnout do světa, se kterým by se jinak ještě chvíli nesetkali.
Pracovní agentura bez poplatků
Zkušenost z práce se sociálně znevýhodněnými lidmi vedla Zdislavu k rozjezdu dalšího projektu, který si brousí zuby na dryáčnické pracovní agentury. Zdislava se v okolí svého bydliště pravidelně zastavovala na kus řeči s lidmi bez domova nebo třeba pracovnicemi úklidových služeb. Jednou se tak dala do řeči s nezaměstnaným mužem, který tvrdil, že nemůže sehnat práci, protože je Rom. Neváhala jít k němu domů (kde měl manželku a dvě děti), aby se tam setkala s jeho přáteli v podobné situaci. Když je pobídla, aby sami pojmenovali, co vnímají jako největší problém, stočila se řeč právě k pracovním agenturám. Ty často lákají na plat, ze kterého si pak strhávají nemalé provize za zprostředkování a za předražené ubytovny a pro zaměstnance zbude sotva na špatné živobytí. Aby z jejich vztahu se zaměstnavatelem vynechala mezičlánek pracovních agentur, začala jim práci domlouvat sama. Zatím vše probíhá na bázi dohody, kterou zprostředkovává Zdislava s velkými zaměstnavateli. Na kontě má zatím třicet lidí, kterým pomohla sehnat práci například ve skladu v Amazonu nebo v úklidových službách. Do budoucna má však plány vytvořit web a mobilní aplikaci, která může pomoci rozšířit počet klientů. Ráda by služby rozšířila i o zvýšení ekonomické gramotnosti klientů. „Zatím nemáme pro projekt ani jméno,“ usmívá se Zdislava. „Snažíme se pomáhat osobně, pak teprve shánět peníze na rozvoj.“ Zhruba za měsíc se chystá spustit kampaň na crowdfundingovém portálu Hithit.
Když se chce, tak to jde
Ačkoliv Zdislava nemá slovo lídr příliš v lásce, ráda pojmenuje hlavní přínosy soutěže: „Šlo o to, že člověk poznal strašně moc zajímavých lidí a získal sebevědomí, že když chce něco dělat, ať už je to cokoli, tak může. Stačí se snažit a obklopit se lidmi, kteří o tom smýšlejí stejně.“
