Na cirkusových plakátech je snad vždycky klaun. Je to tvář cirkusu. Souhlasíte?
Je to tak. Klaun dává cirkusu duši. I kdybyste měl špičkové artisty nebo skvělou zvířecí drezúru, ale neměl klauna, ten program nebude kompaktní. A ještě horší je mít špatného klauna, ten dokáže celý cirkus úplně pohřbít.
Co tedy rozhoduje o tom, že je klaun dobrý?
To se těžko vysvětluje. Za mnou často chodili lidi, kteří mi říkali, že z duše nenávidí klauny, většinou jim vadila jakási trapnost, ale že u mých vystoupení se bavili. Já třeba nikdy nerozlišoval dětského a dospělého diváka, prostě se obecně snažím působit lidem na srdce. A možná i proto, že to dělám svým srdcem. Něco ve mně zkrátka dokáže toho klauna stvořit tak, že se to lidem líbí. A já sám nevím, co to vlastně je.
vše, co jsem v životě dělal, jsem použil ve svých číslech
Myslíte, že jste se s tím už narodil?
Celkem určitě. Začalo to už na základce, kdy mi učitelka řekla, že stejně jednou skončím v cirkuse jako šašek, a to si fakt nevymýšlím. Když jsme měli se základkou sraz po třiceti letech, ona si na to sama vzpomněla a oba dva jsme byli užaslí z toho, jak se ta její slova naplnila. Narodil jsem se za hlubokýho minula, takže ta cesta k tomu nebyla jednoduchá. Člověk musel jít do normální práce, aby měl razítko v občance. Já dělal na elektrárně v Dukovanech na stavební údržbě. Když mi tam dali do ruky lopatu, okamžitě jsem ji chytil jako kytaru a mistr mi tehdy říká: No, ty v životě rukama dělat nebudeš, chlapče.
Jak se staví klaunské číslo? Je tam prostor i pro improvizaci?
Kdykoli jsem v životě cokoli dělal, měl jsem to z padesáti procent postavené na improvizaci. Ať to bylo rádio, kouzla, divadlo, nebo cirkus. Mě baví v tom, jak se říká, plavat. Ale nějakou kostru to samozřejmě mít musí, jinak by to byl zmatek. V cirkuse ten program hrajete opravdu denně a je to vlastně stejné, jako když horník rube uhlí. Už o tom, co děláte, ani nemusíte přemýšlet. A proto je dobré mít tam prostor pro náhodu a práci s okamžikem. Nehledě na to, že to pobaví nejen diváky, ale i celý ten cirkusový kolektiv za vámi, i oni mají najednou pocit, že se děje něco výjimečného, a úroveň nebo zaujetí pro celé představení jde pak nahoru.
A kdybyste měl konkrétně říct, jak o čísle přemýšlíte, když se tvoří?
Já měl výhodu v tom, že jsem v životě dělal strašnou spoustu věcí. A všechny tyhle životní zkušenosti jsem ve svých vystoupeních úročil. Díky tomu, že jsem dlouhá léta moderoval v rádiu, měl jsem klaunská čísla postavená na mluveném slovu, což málokdo dělá. Pak jsem hrál v kapele a věděl jsem, že tady léta letoucí chyběl hudební klaun. No tak jsem si postavil hudební číslo. A pak jsem si říkal, že by to chtělo ještě něco, co nikdo jiný nemá. Jel jsem do Německa a u jedné firmy nechal vyrobit laděné klaksony, koupil kolo, co vypadalo jako chopper a na něm jsem pak za zvuků harleye vjížděl do manéže a hrál na ty klaksony písničky.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
