NP č.523 > HerbáriumSlunečnice ročníJana Vlková

Helianthus annuus - Květy slunečnic patří k těm nejfotogeničtějším. Jako příklad heliotropismu nechybějí v žádné učebnici botaniky. Za sluncem se otáčejí ale pouze tehdy, dokud plně nerozkvetou. Mají na tisíce odrůd.

Lépe než aktuální botanické příručky ji popisuje klasik Mathioli (+1578): „Před několika lety přinesli k nám tuto bylinu z Ameriky a z Peru, kde roste divoce. (přivezl ji Francisco Pizarro) A již je téměř všude u nás v zahradách i za okny obyčejná, takže skoro nepotřebuje zvláštního popisu... V Hispánii roste zvýši 24 pídí, u nás ne mnoho nižší. Na vrcholku roste květ... velký jako drahně široký baret nebo velký talíř..."

 

Co s ní v kuchyni
Slunečnice dává semínka, to ví každý, jazykovité květy na dekoraci a také vynikající poupata. Všechny části rostliny mají podobné chuťové tóny, takže i v poupatech nebo žlutých květech objevíte chuť známou ze semínek. Do kuchyně používejte mladá poupata, z nichž dosud nevyčuhují žádné žluté lístečky. Poupata se dají upravovat jako srdíčka artyčoků nebo jako zelené fazolky. Stačí je krátce povařit ve vodě nebo v páře, nakrájet a včlenit do nejrůznějších receptů nebo s nimi zacházet jako se zeleninovou přílohou. Podávejte jemně pokapané rozpuštěným máslem nebo slunečnicovým olejem. Jazykovité květy můžete nasušit a v zimě se budou hodit jako dekorace v studených dnech.

 

Co se o ní povídá
Pro Inky, v jejichž regionu je domovem, byla symbolem nadřazenosti, neboť byla považována za vtělené Slunce. Používala se jako atribut síly a moci, a tak inčtí válečníci drželi při válečných obřadech květy v ruce a byli tak také zobrazováni. Kněží civilizace Inků jí přisuzovali kouzelnou moc pro zvláštní uspořádání semen v květenství. Tvoří jej tři spirály ve směru hodinových ručiček a naopak. Květenství slunečnice je také jeden z klasických příkladů Fibonacciho posloupnosti v říši rostlin. V evropské mytologii se žádné zvláštní příběhy o slunečnici nevyskytují, protože k nám dorazila příliš pozdě. V květomluvě má však kytice slunečnic poněkud paradoxní poselství: poslat někomu slunečnice znamená obvinit ho z falešnosti nebo vyjádřit, že láska je nešťastná.

 


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Přežil jsem svou revoltu / Jana Hessová > NP č.523 > Prodejci NP Richard třicet let frčel na opiátech, má na to vysvědčení od Karla Nešpora a rozhodně ne z legrace. Před dvěma lety tuhle „kariéru“ ukončil, a začínáte tak právě číst tzv. háelpéčko neboli hluboký lidský příběh. číst dále Děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.523 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích). číst dále Zůstat aktivní / Štěpán Materna > NP č.523 > Startér Ať už si o společenské, politické nebo jakékoli jiné situaci v Česku myslíte cokoli, asi budete souhlasit, že více aktivních mladých lidí nemůže uškodit. Společnost Člověk v tísni jim jde naproti a rozhodla se je sama vyhledávat. V rámci projektu Jeden svět na školách uspořádala letos už třetí ročník soutěže Hledá se LEADr. číst dále Teorie vyhnaného psa / Jan Stern > NP č.523 > Fejeton Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích. číst dále