NP č.529 > Téma číslaBacha, bude HUMOR!Jakub Yellen

Herec Jaroslav Vlach prošel mnoha divadly a jeho největší radostí jsou svižné konverzační komedie. Svůj talent a čich na komické herectví zužitkoval také jako pedagog, základy herectví a komiky učil od dětí po studenty konzervatoře.

Jak se učí malé děti základy komedie?
Humor má každý v sobě, ale jakmile vám někdo řekne „buď vtipnej", tak se ve vás probudí blok. Když o tom, že máte být vtipný, začnete přemejšlet, dostanete se do křeče a nic vtipnýho z toho není. Namísto něčeho skutečně vtipnýho, uděláme něco, o čem si myslíme, že by se mohlo vtipným jevit. A to je třeba zlikvidovat.


Jak se to dělá?
Hrát si s tím, bavit se tím. Uvolnit se a osvobodit se. Když se seberete a půjdete v baru pro pivo, tak jdete pro pivo, ale když máte to samý udělat na jevišti, tak najednou „jdete na jevišti pro pivo", uvědomíte si, že vás sledují stovky očí a najednou jdete úplně jinak. To se musí odbourat. Od toho by měly být ty kroužky a dramaťáky, tam se dá naučit, že se na jevišti cítíte svobodně, že si můžete hrát, že si na jevišti může dovolit leccos, co jinde ne. Jeviště snese cokoliv. Když se vám podaří tohle pochopit a podle toho se zachovat, je to úžasně osvobozující.
Učil jste nejen budoucí herce na konzervatoři, ale i malé děti v liduškách. U těch není asi třeba nějaký blok složitě odstraňovat.

občas se až leknete toho prázdna, co na vás z hlediště jde

To bylo fajn, protože malé děti, ty si prostě hrajou. Tam je jiný problém – je třeba je trochu krotit, aby nelezly po zdi. S dětma na dramaťácích jsem se snažil, abychom hned po premiéře, kam přijdou maminky a babičky, začali hrát i před cizím publikem. To už bylo mnohem zajímavější, protože publikum se začalo smát spontánně, a ne proto, že vidí svoje děti. No a tohle, když těm dětem došlo, že se nesmějí jen jejich rodiče, tak pak měly tendenci se utrhnout ze řetězu. A zase bylo třeba hlídat, aby toho humoru nebylo moc, protože by to přestávalo dávat smysl.


Příliš mnoho humoru zabije humor.
Ano! Nesmíte to na lidi hrnout jako nějakou vlnou. A umět pointovat věci, to je strašně důležitý! Umět poznat ten silný, humorný moment, vychutnat si ho, dát si třeba pauzu a pak ten vtip posadit – to je matematika. To už je i pro zkušenýho herce oříšek, aby to neuhnal, aby to sehrál přesně a aby ta pointa byla přesně zasazená. Zdálo by se, že dělat humor je strašně jednoduchý, ale ono je to naopak strašně složitý.


Je na učení základů herectví komedie lepší než tragické kusy?
V komedii jsou to příjemnější a přístupnější situace. Na komedii se dají různé situace lépe variovat tak, aby vás nutily si domýšlet, abyste byli stále vtipní a bavilo vás sledovat, co se z toho vtipu může ještě dál stát. Ale pozor, i v tragédii jsou póly čistě komický. Třeba takový Dostojevský, to si každý představí, kdoví jak to není zachmuřený a zatěžkaný, ale ne, tam jsou právě o to silnější a pravdivější komický prvky. Humor a tragédie k sobě mají velice blízko a samozřejmě nejen na divadle. Zemřel mi táta, byli jsme na pohřbu, po kremaci a kondolenci pomalu odcházíme, beru věnec a jdu a za mnou přiběhne zřízenec a vyrve mi ten věnec a říká: ne, tenhle je až pro toho druhýho. (směje se). Vtipný je to jenom proto, že se to stalo v tak vážný situaci.

 

Spíše než smysl pro humor se dají naučit nějaké dovednosti, které vám ten humor pomohou lépe prodat...
Dá se naučit třeba i to, že když improvizujete, abyste šel k věci, aby to nebylo plácání. Dá se naučit přesně mluvit, přesně pointovat. Jsou konverzační komedie, kde se nedějou žádný velký divadelní akce, kde vlastně jen plyne přesně napsanej text, kterej je třeba dobře a přesně říkat a dopointovat. A i to jsou strašně těžký věci. Součástí toho je i umět poslouchat partnera na jevišti a umět na něj byť i naučený text navázat, aby to fungovalo. Vztah postav na scéně musí být uvěřitelný, i když oba herci vědí, že jsou tam přesně matematicky dané pauzy a pomlky. Musíte umět poslouchat toho druhýho, mít postřeh, umět okažitě reagovat a odpovědět. Ale to se dá naučit, to se zafixovává opakováním, často se mnohokrát při zkoušce opakuje jeden dialog, dokud se to nezažije.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Tma léčí / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.497 > Téma čísla Terapie tmou je původně stará tibetská technika yangtig neboli příprava na smrt. V Beskydech ji svým klientům nabízí Andrew A. Urbiš. Týdenní pobyt v naprosté tmě a tichu má prý blahodárné účinky na vaše psychické i fyzické zdraví. Prostě se vypnete a jste sami se sebou. Děsivé? Ozdravné. číst dále Než na světlo sázím na tmu / Jakub Yellen > NP č.497 > Téma čísla Když se řekne tma, vybaví se vám poměrně záhy slovo smrt. Kam vlastně odcházíme? Ze světla do tmy? Nebo obráceně? Profesor Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie (ČSARIM), má ze své praxe bohaté zkušenosti nejen s tmou v bezvědomí, ale také se zážitky v blízkosti klinické smrti. číst dále Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále
celý archiv