S čím k vám lidé se svými pejsky chodí nejčastěji?
Agresivita vůči ostatním psům, separační úzkost, když pes nedokáže vydržet doma sám, tahání na vodítku a že jejich pes pokouše jejich dítě.
Předpokládám, že spíše než o nějakou psí psychologii jde o psychologii lidskou, respektive dynamiku vztahu mezi psem a člověkem. Je větší problém spíše s páníčky, nebo se psy?
Pes je většinou odrazem, jak se lidé k němu chovají, jaká pravidla dodržují. Tudíž opravuji chování lidí k jejich psům. Lidé svého pejska vidí jen z úhlu lidské psychologie a zapomínají, že je to zvíře. Trendem doby je bohužel polidšťování zvířat. Pes je zvíře! A nesmíme mu přičítat lidské emoce.
Psi cítí vaši energii a následně ji od vás přejímají. Nechápou a nedokážou přemýšlet do důsledků.
Jsou nějaké úplně základní zásady, kterými se řídit? Co vlastně pes po člověku chce, aby byl spokojený?
Pes potřebuje smysl pro co žít, a ne jen přežívat. Je sobecké vzít si pracovní plemeno a nepracovat s ním (dělat psí sporty) jen proto, že jsem si ho vzala jako mazlíčka. K základním zásadám bych přiřadila důslednost. Jde o to, aby lidé pořád neměnili pravidla, pak má pes v hlavě guláš a neví, co se zrovna po něm chce. Takže pevně stanovená pravidla a pozornost.
Pes je závislý na svém pocitu a na své pozici ve smečce, kterou může být i rodina. Co z pohledu psa tvoří takovou smečku? Jak ji vnímá?
Smečku může tvořit jakýkoliv živý tvor. Pes nejraději uctívá asertivní a klidnou povahu – proto nejčastěji vede v domácnosti kočka. Je mýtus, že šéf smečky je ten, kdo krmí. Jako lidé potřebují mít svou rodinu, i kdyby byli v ní jen dva, tak i pes potřebuje být součástí smečky, byť složené pes–člověk.
Pokud si pes není jistý svým místem ve smečce, může propadnout i do deprese. Co s tím?
Pes s depresí se většinou projevuje i agresivitou či nepředvídatelným chováním. Rada je jednoduchá – člověk se musí pevně postavit do role vůdce smečky a řídit běh domácnosti, dávat pravidla.
Jaké jsou nejčastější chyby při výběru pejska? Hádám, že i to může být případně zásadní impulz k pozdějšímu vztahu mezi psem a člověkem.
Pes je závazek na minimálně na deset let, a výběr by tak neměl být unáhlený, protože pak se stává, že pes je spíš starost než radost. Nejčastější chybou je, že si lidé vůbec nepřečtou o daném plemeni, k čemu bylo původně vyšlechtěné. Pak jsou třeba překvapeni, že ohař běhá za zvěří... Je třeba si říci, co od psa očekávám a jaký styl života vedu. Nejlépe se poradit s nějakým psím trenérem, ten by vás měl i upozornit na problematičtější plemena. A v neposlední řadě je pak původ štěňátka nebo pejska – z jakého chovu je (dědí se povahové vlastnosti) či jakou minulost má za sebou.
Může se pes stát do určité míry člověku psychologem? Že se stane nějakým pozitivním prostředkem naší duševní hygieny?
Řekla bych – a myslím, že na to byly i nějaké studie – že majitelé psů jsou o trochu více veselí a lépe překonávají problémy či stres.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
