Abychom mohli identifikovat, co je a co není lež, je třeba znát pravdu. V kontextu přirozené lidské duality by se dalo – velmi zjednodušeně řečeno – tvrdit, že obojí, lež i pravda, jsou v sobě vzájemně obsaženy. Souhlasila byste s tímto pohledem?
Je zajímavé, že zatímco zkoumání a definování pravdy bylo vždy doménou spíše filozofie, otázky lhaní a lži jsou lákavé zvláště pro psychology. Oba pojmy jsou spolu ale spjaty a nelze je vnímat odděleně nebo se zabývat pouze jedním a ignorovat druhý. Nedá se říci, že by existovala pouze pravda a lež, spíše je můžeme vnímat jako dva body na kontinuu, mezi kterými se nachází jejich různé variace, které známe jako polopravdy, zatajování, přehánění, zlehčování a podobně. Pravda i lež mají své definice, ale platí, že každý je vnímáme trochu odlišně, každý máme vlastní, individuální pojetí pravdy a lži, které je ovlivněné naším sociálním a kulturním prostředím, zkušenostmi nebo charakterem.
Jak vy byste definovala lež?
V psychologii každý pokus o definování něčeho vede k tomu, že začínáme s jednou otázkou a končíme s padesáti různými definicemi. Nejinak je tomu i u lži. Definicí lži nebo lhaní existuje velké množství, ale v zásadě můžeme říci, že lež je takové tvrzení, o kterém víme, že je nepravdivé, ale chceme, aby mu druzí lidé věřili, chceme v nich vyvolat dojem, že to, co říkáme, je pravda. Lhaní je tedy vědomá snaha přesvědčit ostatní o pravdivosti něčeho, o čem sami víme, že pravdivé není. Důležité je to slovo „vědomá" – skutečné lži říkáme záměrně, s plným vědomím.
Říká se, že děti začnou lhát proto, že zjistí, že lhaní jim přináší určité benefity. Je to pravda?
Není to úplně přesné. Spíš je to tak, že děti začnou lhát proto, že zjistí, že lhaní přináší benefity lidem kolem nich, hlavně tedy rodičům a sourozencům. Děti se lhaní učí napodobováním. Když tedy často vidí rodiče používat lež jako způsob komunikace a zajištění nějakých výhod nebo vyhnutí nějakým povinnostem, zkouší ji potom taky používat. A pokud to zafunguje, posiluje to v dětech vědomí, že lhaní je výhodná strategie. Současně ale lhaní souvisí i se zráním mozku, a tak každé dítě okolo dvou a půl let dovede vědomě lhát, protože v tomto období dozrávají určité mozkové struktury, které lhaní umožňují. Lži takto malých dětí samozřejmě nejsou takové jako lži dospělých, jedná se spíše o zatajování informací než o vymýšlení složitých fabulací.
Pomocí lží často navazujeme vztahy, rozhodně slouží jako
jeden z prostředků, jak vztahy udržovat a vyhýbat se konfliktům.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
