Martin Štibor s Markem Machem jsou kamarádi už od střední, oba nedávno absolvovali architekturu na stavební fakultě ČVUT a oba baví industriální památky. Přesněji řečeno především jejich novodobé proměny. A řečeno úplně nejpřesněji, proměny spadající do kategorie punkových. Na co přesně má databáze jejich společného projektu Industry Punk spadeno? Jsou to jednak odvážná, netradiční řešení architektů či různých sdružení a platforem, jedním slovem úlety, jako například galerie WC Supermarket, jež vznikla přestavbou páchnoucích veřejných záchodků na karlovarském autobusáku. A pak konverze, které se rodí živelně v hlavách lidí, kteří kolem „své“ ruiny chodí dost dlouho na to, aby se do ní zamilovali a rozhodli se ji zachránit. „Je to iniciativa zespodu od lidi, kteří nečekají, až s místem něco udělá město, až někdo vypracuje velký projekt. Prostě si prostor pronajmou, zabezpečí ho, zametou a s dalšími nadšenci v něm uskuteční svoji vizi,“ říká Martin. „A když vznikne právě taková lowcostová záležitost, tak se tam začnou scházet i ti správní lidé a žije to tou správnou punkovou atmosférou, kterou máme rádi. Prostor si na nic nehraje,“ dodává Marek. V tomhle ohledu oba mladé pražské architekty příjemně překvapily loňské objevitelské výpravy po Polsku nebo Slovinsku.
Průmyslová architektura je dnes sice v kurzu, podle Marka s Martinem to ale nelze přeceňovat. Chátrajících fabrik i menších industriálních staveb, které pokorně čekají na ránu z milosti, je v českých městech stále dost a dost, stejně jako těch rádoby zachráněných, z nichž zůstala na efekt jen obvodová zeď, zatímco vykuchaný střed stavitel zalil betonem. Stále oblíbenější urbex zas často klouže po povrchu, fotografům jde čistě o vizuální stránku, méně už o hlubší poznání stavebně-historického vývoje průmyslových staveb. Na druhou stranu, nějak se začít musí. I Marek s Martinem nejprve jenom prolézali ruiny a fotili, dnes si na ČVUT na stejných opuštěných stavbách dělají doktorát.
