Mezi fanoušky kultovního časopisu se tradovalo, že číslo 39 už je hotové, jen ho stačí vytisknout a hledá se vydavatel. A tahle fáma byla pravdivá. Nakonec se několik let uleželého časopisu ujal publisher František Kast z Page5 a i se zpožděním ho se zbytky redakce připravili do tisku jako jakousi časovou kapsli z roku 2014 pod jménem ž39. Na pozici šéfredaktora se střídali novinář LP Fish a kurátor Michal Nanoru a těch pět let bylo možná delších, než když každý zvlášť šéfovali Živlu v dobách jeho největší slávy.
Co to obnáší, vydávat pět let starý časopis?
Michal Nanoru: Musíš přesvědčit autory, aby akceptovali, že jejich čtyři roky starý myšlenkový konstrukt přece jen vyjde. Na začátku škemráš a vyhrožuješ, aby text konečně dodali, pak se omlouváš a vysvětluješ, proč pořád nevychází, a nakonec vysvětluješ a apeluješ, aby ti ho dovolili vydat. Jsou tam třeba rozhovory, které někteří považují za hříchy mládí. Poučení z toho je ale zcela současné: „Pozor na to, co říkáš, jednoho dne to někdo může zveřejnit."
Je to číslo pro pamětníky? Anebo to má ambici nějak najít a oslovit i mladýho čtenáře?
N: Já tu ambici mám. Ale určitě je legitimní se ptát, jestli mladý potřebujou takovouhle
platformu, jestli nemají jiný prostředky a jestli tohle není věc pro ty starý lidi, který to četli kdysi. Osobně si myslím, že by mladý měli dělat něco úplně jinýho.
Proč jste do toho vůbec šli?
N: U mě to byl pocit dluhu vůči tomuhle médiu a hlavně Petrovi Krejzkovi aka Mortenovi, hlavnímu iniciátorovi Živlu během celých těch skoro 25 let, a té temné straně světa kolem něj. Sám nemám důvod Živel oživovat.
Přijde mi, jako bych seděl s kapelou, co se dala dohromady po letech a ani neví proč. Je to, jako kdyby Verve zase natočili desku...
N: Ne, Verve ne! To je přesně to, co jsem nechtěl, nemám potřebu resuscitovat nějaký starý nostalgie. Připadám si jako Graham Coxon, co natáčí nějaký svoje kytarový desky, který nikoho nezajímaj, ale když si po čase zahraje s Blur, všichni ho poplácaj. Přitom bych měl bejt David Byrne!
LP: Mně se ten příměr s kapelou líbí. Můj pocit z dělání tohohle čísla byl asi jako když jseš v kapele, která udělala osm skvělejch desek a má Grammy a všechno a teď dělá to poslední album, který už ani neděláš kvůli sobě, ale kvůli fanouškům.
Jsou časopisy mrtvý?
LP: Forma časopisu je úplně mimo, když já si vezmu, kolik já si dřív kupoval časopisů, to už mě dneska ani nenapadne, jedinej časopis, co si předplácím, je Sneaker Freaker pro mýho syna, kterej sbírá tenisky.
N: Mnohem víc mě zajímá nějaká digitální platforma. Tištěný časopisy vůbec nečtu. Jakmile to vezmu do ruky, už mi to přijde starý. Než to doneseš do tiskárny, je to starý. Dokud to bliká, tak to žije. Tohle vůbec nebliká.
Ale bliká, podívej, jak se na světle blýská to Ž v logu Živel...
N: To je faleš. Světlo z mrtvý hvězdy.
