NP č.526 > Téma číslaProboha, zacházejte s nima s respektem!Jakub Yellen, Jan Štěpánek

O pubertě jsme si zašli popovídat s někým, kdo v pubertě prakticky celý svůj dospělý život dennodenně žije. Učitel druhého stupně na základní škole Marcel Šuslík se s námi podělil o své postřehy z „nejlepšího pubertálního hřiště, jaké existuje“, jak nazývá školu.

Co ta puberta podle tebe vlastně je?
Je to takový šejkr. Když do toho šejkru vlezeš, tak to s tebou zatřese a vylezeš jako někdo úplně jiný. To je v kostce puberta.


Co jede puberťák v roce 2018?
Puberťák v roce 2018 je především prudce digitální. Oni objevili prostor, který tady nikdy předtím nebyl, internet je pořád něco, co nás přesahuje takovým způsobem, že vlastně teprve teď do toho vnášíme nějaká pravidla, jako třeba GDPR. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, je to, jako by za Kryštofa Kolumba Ameriku objevili puberťáci, a než se tam nastěhovali jejich rodiče, tak tam běhali jak šílený a mastili Indiány a bizony... Přesně to se děje v jejich on-line světě. Pro ně je pohyb v kyberprostoru přirozený – to neznamená, že ho ovládají nebo že mu rozumějí, to ani omylem – jen se v něm mnohdy třeba s klapkama na očích pohybujou jako šílenci. My takhle zvenku máme pocit, že nekomunikujou, ale to je hluboký omyl, oni komunikujou možná víc, než jsme kdy komunikovali my. Jim on-line svět umožňuje mít tu svoji smečku – což je základní puberťácká potřeba – permanentně. Oni už se nemusejí složitě scházet jednou týdně v parku, oni spolu můžou být pořád. A to je droga všech současných puberťáků. Dnešní puberťák je už více méně digitální tvor. Ne že by tady s námi díky tomu nebyl, on jenom dokáže fungovat vícerozměrně.


Stává se, že někdo ten on-line svět naopak programově odmítá?
Je pravda, že tohle provází každou revoluci, že se objeví vlna konzervativismu, která hájí starý pořádky. A děje se to i mezi dnešními puberťáky. Puberťák lúzr si čte knížky a je na to pyšnej a i tenhle proud je už svým způsobem druh módy. My učitelé to máme rádi a je to zvláštní druh pokrytectví, protože když vidíme žáka, jak si pod lavicí hraje s mobilem, tak dělá něco nekalýho, zatímco když si čte knížku, tak to tolerujeme. Ale co když v tý knížce čte Justinu a Juliettu od Markýze de Sade a na tom mobilu si hledá chemický vzorečky? Jsme v tomhle jako učitelé hrozní mastodonti.

On ten puberťák to trošku ví, že je někdy trapný, takže když se tomu s ním zasměješ a zároveň se umíš smát sám sobě, máš ho na svý straně

A máš nějaký případ takového odmítače?
Minulý rok jsem třeba narazil na holku, která nemá Facebook a na internet jde jenom proto, že jí to nařídí škola. Jinak se učí čínsky, čte knížky, zajímá se o klasickou malbu a v osmý třídě už je natolik osobnost, že si to celé dokáže obhájit. On ale ten normální puberťák není člověk, co nenávidí knížky a miluje mobily, ve skutečnosti ta děcka jenom dělají to, že do svého světa eklekticky zahrnují další a další věci, úplně stejně jako my všichni ostatní.


Co se s ohledem na digitální svět děje ve sborovně? Jak se o tom mezi sebou vy učitelé bavíte?
Řekl bych, že se to vyvíjí pozitivně. Za posledních deset let vidím na naší sborovně, jak se s tím smiřujeme a dorovnáváme krok...


Třeba ty ses stal youtuberem...
(smích) Ano, já se stal youtuberem, co mi taky zbývá... Ale já se to snažím od školy oddělovat. Žáci to samozřejmě vědí, ale ve škole s tím nijak neoperuju, protože prostě nechci. Za komunistů jsem nenáviděl, když nám učitelé vnucovali svůj pohled na svět, a nechci to opakovat. Chci svoje žáky vychovávat tak, aby si svůj názor vybrali a dospěli k němu sami, a ne, že jim řeknu: „Náš pan prezident je to a to..." Vždyť já se můžu mýlit, vždyť já se přece pletu furt!


Pojďme ještě do té sborovny...
Před pěti šesti lety se i u nás na škole hodně probíralo téma, že ten Facebook musíme zakázat a podobně. Dneska už to nikoho nenapadne. Bere se to jako realita, mnozí z kolegů už na Facebooku jsou a učí se s ním zacházet. Navíc jsme to zařadili do vyučování a od čtvrté třídy si na takový virtuální síti vyplňujeme hesla, učíme se, jaké příspěvky se tam dávají a jaké ne, vyprávíme si příběhy a podobně. No a jak to učíme ty děti, tak to zároveň učíme i sebe. Tohle je velký klad našeho povolaní, že tě děti zpětně neustále taky něco učí.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Dvě ruce a jeden život / Jakub Yellen > NP č.518 > Téma čísla Jestli hledáme pozitivní hnutí, které by se Sudety výrazněji hýbalo, najdeme ho prý v malé zastrčené obci Valeč na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje. To byl tip, který se k nám donesl. Vydali jsme se tam a strávili dva dny uprostřed opravdu nových Sudet. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů