NP č.526 > KulturaMikropříběhy z uliceIvan Adamovič

V tramvaji babička, asi sedmdesát let, a vnučka. V: „Babi, kolik ti je?"
B: „Beruško, já jsem stará."
V: „Baaabííí, kolik ti je?"
B (evidentně to nechce sdělovat veřejně): „Jsem prostě stará!"
V: „Baaaabííí, faaaakt... Kolik ti je?"
B: „Já už jsem tak stará, že už si ani nepamatuju, kolik mi je."
V: „Babi, tak to se musíš kouknout na spoďáry, já tam mám šest až devět let."
*
Na nástupišti v metru na Můstku se zarostlý bezdomovec ptá seriózně oblečeného mladíka: „Neměl bys třináct korun?" Mladík odmítavě zavrtí hlavou, načež bezdomovec napřahuje ruku s mincemi se slovy: „Tak to ti je budu muset dát!"
*
Na I. P. Pavlova na semaforech holka sleduje, za jak dlouho končí zelená, a dodá: „Týjo, třicet sekund, jo? Tak dlouho??"
A kluk s ledovým výrazem povídá: „Jistě, najednou je třicet sekund hodně..."
*
Dnes ráno v tramvaji 22. Asi čtyřletá holčička říká zamyšleně a velmi pomalu: „Mami, my se známe snad celý život."
*
Opatov, u stánku pod spirálou, paní se ptá prodejce: „Ten med jste dělal vy?"
„Paní, vypadám snad jako včelka Mája?"
*
V tramvaji č. 17 seděla zhruba čtyřletá holčička s maminkou. Náhle holčička pronese: „Mami?" M: „Ano?" H: „Co to má tatínek a visí mu to?" M (začíná rudnout): „Já nevím, co myslíš..." H: „Ale víš, visí mu to a pořád si na to stěžuje!" M (rudá až za ušima): „Nevím, zlatíčko..." V tuhle chvíli už se všichni potichu smáli. H vesele dál: „Ale no tak, víš! Visí mu to a každé ráno mu s tím něco děláš!" M (má hlavu v dlaních): „No tak, zlatíčko, pšt, já opravdu nevím!" H neúprosně: „Víš, jen mi to nechceš říct, má na tom takovej uzel!" Mamince náhle dojde, o čem holčička mluví, a s obavami se zeptá: „Ty myslíš kravatu?" H vítězoslavně: „Ano, kravatu!"
Včera na Letné v lékárně. Mladý kluk, asi šestnáct let, žádá lékárnici o těhotenský test. Lékárnice se zeptá: „Chcete nějaký konkrétní?" Kluk zmateně vyhrkne: „Negativní, prosím."
*
V sobotu na Arbesově náměstí měly obchůzku dvě policistky a jedna povídá té druhé: „Tak jsem přemýšlela, že bych šla k policejní jízdě, na koních jsou ty služby určitě lepší. Říkala jsem to teda doma svýmu Víťovi – a víš, co mi odpověděl, blbec jeden? Prej: To jsem zvědav, jestli ti ten kůň taky chcípne na první křižovatce..."
*
Důchodkyně je na procházce s malým psem, který šíleně táhne na vodítku. Šla jsem za nimi dobrý kilometr, a ačkoli tak malý pes s člověkem jen lehce hýbe, je to nepříjemné, že jo... Najednou se paní zastaví a s výrazem herečky první kategorie zakřičí, odepínajíc vodítko: „Tak di, di... Dávám ti svobodu, jen běž!" Pes úplně zmatený stojí na místě a koukají na sebe, dobrou minutu... Potom paní v klidu zapne vodítko zpátky a brblá: „No jo, chlap, teplá večeře a postel ti za to vodítko vždycky stojí, co?"
*
Procházel jsem parkem na Vinohradech kolem lavičky, kam právě pes paničce přinesl frisbee. Ta disk asi dvě vteřiny zamyšleně držela v ruce, načež psovi řekla: „To není tvoje, ty vole... Já ti hodila míček."
*
Zaparkovala jsem auto u supermarketu a stáhla okénka, aby můj mladý labrador měl dost čerstvého vzduchu. Byl roztažený na zadním sedadle a já jsem chtěla mít jistotu, že tam tak zůstane. Ustupovala jsem od auta a s namířeným prstem jsem přísně opakovala: „Zůstaň, slyšíš? Zůstaň!" Kousek ode mne parkovala řidička, blondýna. Podívala se na mě jako na idiota a řekla: „Proč nezatáhnete ruční brzdu?"
*
Metro, trasa B, zastávka Hůrka. Po zvukovém signálu se nezavřely dveře. Strojvedoucí soupravy zahlásil: „Prosím vás, kopněte tam někdo v posledním vagónu do těch dveří..." Za chvíli: „Nebo do toho debila, kterej je drží!"