Rozjel jste nejen v Plzni desítku projektů ve veřejném prostoru. To znamená nadchnout strašnou spoustu spolupracovníků, kteří do toho s vámi půjdou. Jak motivujete?
Jsem sociopat. (rozesměje se) Ale má to i nějaký pozitivní vyústění, u každýho okamžitě prokouknu, na co by mohl být dobrý. Takhle jsme vybrali většinu lidí, kteří s náma pracují. Jsme takový inkubátor, spousta lidí, která takhle s námi začne pracovat na nějakém projektu, s tím projektem pak i odchází. Jakmile vypipláme projekt, který je úspěšný, tak to taky znamená, že o něj přirozeným vývojem přijdeme.
Co si pod tím představit, že o něj přijdete?
Projekty neděláme pro peníze, děláme je proto, že si myslíme, že jsou pro město důležité. Přejeme si, aby přežily všechny projekty, ale na úplně všechny nemáme kapacitu, proto nám nedělá problém poslat je dál. Jedním vzorovým příkladem, kdy projekt funguje dál bez našeho přičinění a funguje skvěle, je třeba plzeňská odnož TEDx. Jsem vděčný, když si projekt najde schopný tým a odnese si ho. Projekty, které nám zůstávají, jsou většinou tak komplikované a rizikové třeba z hlediska různých povolení, že o ně vlastně ani žádný zájem není a děláme je dál, i když již s několikátou obměnou týmu.
Takže jste něco jako školka...
(směje se) ... no, spíš jsme něco jako úplní idioti. Měli jsme tu například kluka, kterej začínal na baru, já ho pozoroval, jak to tam má zorganizovaný, a líbilo se mi to, tak jsem mu nabídl, aby k nám šel dělat produkčního, a on vyrostl v jednoho z nejlepších produkčních, dělá koncerty a velké akce i mimo Plzeň a my mu to přejeme, ale finančně už si ho nemůžeme dovolit. Děláme hodně projektů a ty úspěšné nakonec jdou dál do světa, abychom mohli dávat čas těm, které jdou pomaleji. Asi nejsem dobrý manažer. Asi by to mělo být opačně, projekty, které nefungují, pouštět dál a věnovat se tomu, co funguje. Kdybychom chtěli vydělat peníze, tak to děláme přesně takhle.
Jak takové předání úspěšně rozjetého projektu vlastně vypadá?
Jde o to, umět správně vybrat lidi. Já to jako Jakub nepředávám nějakému novému Jakubovi, naopak, hledáme osobnost, která na to má svůj pohled. A výběr člověka pak i určí, kam a jak se ten projekt posune dál. Projekty předáváme dál i kvůli motivaci – nemůžeme nabídnout kdovíjaké peníze, ale můžeme nabídnout to, že když se ve vás při práci na projektu něco dobře probudí, tak to pak vedete dál vy.
Na čem tedy teď děláte?
Chtěl bych vypíchnout projekt Koloběžky. Budujeme v Plzni systém pro sdílení koloběžek jako ekologického dopravního prostředku na principu zvaném bikesharing. Takto teď funguje šest stojanů rozmístěných v kampusu Západočeské univerzity a u přilehlých vysokoškolských kolejí a dopravní křižovatky. Jsme první takový počin v České republice a vlastníme patent na stojan a aktuálně s radnicí pracujeme na integraci do celého města. Krom toho děláme PechaKuha Night Plzeň, to je jedinečná akce, při níž architekti, designéři, grafici, výtvarní umělci, teoretici, technici a další zajímaví lidé ze všech odvětví předávají návštěvníkům své zkušenosti a hlavně je inspirují. Benefitem oproti ostatním akcím stejného charakteru je objevování zapomenutých míst v Plzni, kde se PechaKucha večery konají. Nedílnou součástí činnosti spolku je projekt Náplavka k světu. Ten se snaží o proměnu břehů plzeňských řek. Dvě z nich, Radbuza a Mže, se přímo dotýkají historického centra. Řeka od pradávna spojovala lidi, kteří měli zájem u ní trávit čas.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
