Seriál Ostré předměty – v originálním názvu Sharp Objects – je důkazem životného bujení zdánlivě neživotných rigidních subžánrových forem a struktur. Přestože jej lze „rychlým pohledem" identifikovat s dvěma v posledních letech poměrně frekventovanými narativními koncepty, ukazuje daný seriál spíše než jejich stvrzení a zakonzervování naopak možnosti jejich rozvíjení, větvení a vzájemného prostupování. Tímto způsobem pak v seriálovém těle Ostrých předmětů z jedné strany žije vyprávění orientované na silnou ženskou hrdinku; z druhé strany pak toto tělo utváří narativ, jehož výrazným protagonistou je rovněž časoprostor, do kterého je příběh zasazen a který se zrcadlí v charakterech a jednáních jednotlivých postav.
Divákům žánrových seriálů posledních let bude dějové rozvržení Ostrých předmětů dost možná značně povědomé, například fanouškům seriálu Na jezeře. Do periferního amerického města přijíždí mladá novinářka, jež v daném městě v minulosti coby dítě žila, aby referovala o v něm nedávno spáchaných zločinech na nezletilých dívkách. Čím více však do případu proniká, tím více v její mysli a na jejím těle ožívají traumata, která zde v minulosti, rovněž coby nezletilá dívka, zažila, tedy události, které ji vyhnaly pryč, donutily město opustit a pokusit se žít jinde a jinak.
„zrůda, kterou hledám, se dost možná nachází v mém rodném domě.“
Akt jejího pátrání je pak atraktivní minimálně ve dvou rovinách. Ta první je rozvíjena či zobrazována především ve fyzické rovině. Oč více je hlavní hrdinka blíže rozuzlení vyšetřovaného případu, o to více se její tělo zdá unavené, porušené či jinými způsoby proniknuté a poškozené místem, ve kterém přežívá. Fyzický a psychický fond mladé ženy se tak ukazuje jako limitovaný; právě s jeho limity je pak spojena slast diváka. Ten na jednu stranu může zakoušet typickou žánrovou slast (těšit se z toho, že případ bude rozřešen, tj. vrah odhalen), ale zároveň trpět jinou dramatickou strastí (bát se o to, zda hrdinka celý proces přežije tzv. ve zdraví). Vyprávění Ostrých předmětů je ale atraktivní ještě ve druhé rovině. Tím, že za hrdinku příslušného narativu byla zvolena novinářka, dochází k přirozenému okysličení kriminálního žánru. Vzhledem k tomu, že reportérka má už z podstaty své pozice přístup k jinému typu informací, než by měla coby kriminalistka, se sledovaný narativ odvíjí nutně jinou cestou, než kterou se odvíjí většina kriminálních fikcí. Už pouze toto úvodní nastavení pak umožňuje detektivní žánr transformovat. Nutno říci, že jen jemně: v ději se totiž kriminalisté, s nimiž hrdinka spolupracuje, vyskytují.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
