NP č.516 > Jiné čteníPoezieStanislav Komárek

Je poměrně zvláštní se zamýšlet nad vznikem poezie vůbec a důvodem této „tvorby" – řecké poiésis znamená tvorbu čehokoli obecně, i ve zcela materiálním každodenním smyslu.

Touha po slávě a vyniknutí může být v dnešní době prudkého úpadku významu (i kvality) poezie primární motivací jen stěží. Důvodně se domnívám, že řada lidí by poezii psala i tehdy, kdyby za její nalezení byl citelný trest, ba i poprava. Nesvoboda poezii prospívá, ba je asi její porodní bábou a bystří smysl pro náznak a magickou moc slova, který nutně upadá ve společnosti, kde je leccos povoleno říci „natvrdo" a zvyšováním kalibru slov se přebíjí senzibilita vůči nim. Snad by mohl stát povznášet úroveň lokálního básnictví občasným zacíleným nočním výslechem po smyslu nějaké metafory se sem tam nějakou fackou a zpřeházením celého bytu. Poezie je svou povahou cosi velice archaického, sahajícího až do temného paleolitu, ne-li dál. Dávní básníci neprezentovali nějaké „výmysly", ale otvírali, pokaždé jinak, jak je to se světem a člověkem doopravdy.


Z těchto příčin také na sebe jednotlivé poetiky po polozvířecím způsobu žárlí a o poezii není diskuzí, a když, tak jedině sekeromlatem či jeho novodobějšími analogy. Básníci, hlásné trouby a antény jednotlivých variant poezie spolu také nemohou o své činnosti diskutovat po vzoru třeba vědců. Mohou se navzájem buď pomlouvat, nebo se spolu opíjet a provádět rozmanitá alotria, v pravém smyslu spolupracovat ovšem ne.


Pokud člověk vidí životopisy mnohých básníků nové doby, může jen těžko dojít k jinému závěru, než že poezie je vlastně často jakási kultivovaná a pomalá sebedestrukce a že zdraví a dlouhověkosti příliš neprospívá. Z tohoto důvodu jsem skutečnost, že můj pramen básní vyschl, přijal nakonec téměř s ulehčením. Byť by sasanka věděla, že je jenom jedna mezi mnohými a duben je krátký, přece má radost, že alespoň nakrátko rozprostřela okvětní plátky. Kos pod mým oknem také z plna hrdla křičí, byť asi ví, že jeho zpěv zanikne v hučení aut. Vždyť jsme všichni na světě jen na krátký výlet a naše stopy brzy zafouká vítr.

 


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Život na dluh / Stanislav Komárek > NP č.525 > Téma čísla Celá ekonomická kultura, tažená ve starobylém 19. století kultem spořivosti a vyprávěnkami o šetrné Anežce, která si postupně „nasyslila“ na fabriku, se postupně změnila ve svůj pravý opak – všichni žijí na dluh. To, co se dříve pokládalo za symptom úpadku dekadentní šlechty, předcházející bezprostředně pádu, se stává normou. číst dále Děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.523 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích). číst dále Protiběh / Stanislav Komárek > NP č.531 > Jiné čtení Tímto prapodivným slovem se překládá do češtiny neméně podivně znějící Jungův termín „enantiodromie". číst dále Divočina / Stanislav Komárek > NP č.519 > Jiné čtení Jako ke všem emočně silným věcem je i lidský poměr k divočině ambivalentní. Jednou se chápe jako ohrožující, bytostně cizí pustina, která by měla raději nebýt, podruhé jako ztracený ráj, do něhož bychom znovu chtěli vstoupit, či jeho fragmenty alespoň uchovat. číst dále
celý archiv