NP č.503 > Jiné čteníPtactvo jako fenoménStanislav Komárek

Kdybychom vedli šetření, o které skupině živočichů, snad s výjimkou lidoopů, vzniklo nejobsáhlejší písemnictví, a která má mezi lidmi nejvíce příznivců, byli by to rozhodně ptáci.

Přitom je jejich ekonomický význam dosti zanedbatelný, na každý pád by se lidské hospodářství, na rozdíl od savců či ryb, bez nich nezhroutilo. Zhroutilo by se možná něco jiného, jeden z našich základních pilířů vztahu k živému světu vůbec. Stejně jako člověk, mezi savci výjimka, jsou ptáci z největší části bytosti převážně optické, denní, až na výjimky se stejně mizerným čichem jako my sami. Mimo motýly stěží najdeme skupinu tak pestrou a z vnějšku krásně designovanou. Celá ta krása je ovšem jaksi křehká – je-li oholený tygr stále ještě tygrem, není oškubaný ara či výr v podstatě vůbec k poznání. Jako mýtický fénix se při každém přepeření opticky omladí a kromě nožek a zobáku na nich stěží najdeme něco, co by umožnilo určit jejich přesný věk. 

Celá ta ptačí krása je ovšem jaksi křehká – oškubaný ara nebo výr není v podstatě vůbec k poznání.

Ve stáří nešedivějí jako savci, nanejvýš trochu opelichají a ztratí lesk – Churchillova ararauna podnes opakuje protiněmecké kletby hlasem svého pána a nadává Hitlerovi. Jejich dětství je oproti celé životní dráze neobyčejně krátké – holub, doživší se řekněme třiceti let byl dorostlý v jednom měsíci a sociálně dospělý v šesti – člověk by analogicky dorůstal řekněme ve čtvrt roce a ženil se v roce a půl. Ptáci nemají obličejovou mimiku a jejich vyjadřovacími prostředky jsou pohyb a hlas – tokající samci rajek připomínají spíše technickou hračku než živou bytost. Také milostný život ptáků se značně liší od savčího – všechna energie se většinou napírá do tokacích ceremoniálů či zpěvu. I celé líhnutí z vajec je proces jaksi decentní, jakoby určený pro dívky z viktoriánského penzionátu – obvyklé savčí porodní drama s četnými sekrety typu potu, krve, plodové vody a mléka tu jaksi chybějí. A co teprve duševní svět ptáků, pokud do něj dokážeme vůbec proniknout! Je natolik bytostně jinaký, že z něj nevycházíme z údivu, a natolik podobný, že jej ještě při troše snahy pochopíme...


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Hoštice 4.0 / Jan Stern > NP č.503 > Fejeton Nedávno jsem se znenadání ocitl na jakési debatě moudrých. To bývá těžká chvíle v životě lidském. A byla. Mluvilo se tam o budoucnosti. Přesněji o „čtvrté průmyslové revoluci“. To je jako to, že všechno budou dělat roboti. A všechno bude digitální a kyber a smart a tydlety věci. číst dále Fikce2 / Ivan Adamovič > NP č.503 > Téma čísla Je zvláštní, že lidé kolem literatury tak intenzivně prožívají výskyt každé mystifikace týkající se literatury samotné. Jaká bouře se strhla, když se před lety ukázalo, že vítěz ceny Knižního klubu, románový rukopis a následně i autorské jméno evokující, že se jedná o dlouho očekávanou původní beletrii od české Vietnamky, je ve skutečnosti šprým spisovatele Jana Cempírka, jenž ukázal, že králové porotci jsou nazí. Tolik se chtělo odměnit nečekaného literáta z prostředí vietnamské diaspory! číst dále Svět by se bez lži zhroutil / Jan Štěpánek > NP č.503 > Téma čísla Umět si vymýšlet se naučíme ještě jako malé děti. A jak rosteme, drobné lhaní, manipulace a zamlčování se stanou součástí našich sociálních dovedností. číst dále S dětmi, nebo bez? / Jakub Yellen > NP č.503 > Život prodejce I když se zdá, že drastická volba, zda žít s dětmi nebo bez nich, patří někam do období 2. světové války, podstupuje ji řada rodičů i dnes. Mezi prodejci NP jsme našli dvě matky, které žijí na stejné ubytovně. Jedna se rozhodla v tomto prostředí děti nemít, druhá dělá vše pro to, aby se svojí dcerou mohla být alespoň o prázdninách, byť v jednom pokoji uprostřed divoké pražské periferie. číst dále

Nejčtenější články autora

Protiběh / Stanislav Komárek > NP č.531 > Jiné čtení Tímto prapodivným slovem se překládá do češtiny neméně podivně znějící Jungův termín „enantiodromie". číst dále Divočina / Stanislav Komárek > NP č.519 > Jiné čtení Jako ke všem emočně silným věcem je i lidský poměr k divočině ambivalentní. Jednou se chápe jako ohrožující, bytostně cizí pustina, která by měla raději nebýt, podruhé jako ztracený ráj, do něhož bychom znovu chtěli vstoupit, či jeho fragmenty alespoň uchovat. číst dále Život na dluh / Stanislav Komárek > NP č.525 > Téma čísla Celá ekonomická kultura, tažená ve starobylém 19. století kultem spořivosti a vyprávěnkami o šetrné Anežce, která si postupně „nasyslila“ na fabriku, se postupně změnila ve svůj pravý opak – všichni žijí na dluh. To, co se dříve pokládalo za symptom úpadku dekadentní šlechty, předcházející bezprostředně pádu, se stává normou. číst dále Děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.523 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích). číst dále
celý archiv