Přitom je jejich ekonomický význam dosti zanedbatelný, na každý pád by se lidské hospodářství, na rozdíl od savců či ryb, bez nich nezhroutilo. Zhroutilo by se možná něco jiného, jeden z našich základních pilířů vztahu k živému světu vůbec. Stejně jako člověk, mezi savci výjimka, jsou ptáci z největší části bytosti převážně optické, denní, až na výjimky se stejně mizerným čichem jako my sami. Mimo motýly stěží najdeme skupinu tak pestrou a z vnějšku krásně designovanou. Celá ta krása je ovšem jaksi křehká – je-li oholený tygr stále ještě tygrem, není oškubaný ara či výr v podstatě vůbec k poznání. Jako mýtický fénix se při každém přepeření opticky omladí a kromě nožek a zobáku na nich stěží najdeme něco, co by umožnilo určit jejich přesný věk.
Celá ta ptačí krása je ovšem jaksi křehká – oškubaný ara nebo výr není v podstatě vůbec k poznání.
Ve stáří nešedivějí jako savci, nanejvýš trochu opelichají a ztratí lesk – Churchillova ararauna podnes opakuje protiněmecké kletby hlasem svého pána a nadává Hitlerovi. Jejich dětství je oproti celé životní dráze neobyčejně krátké – holub, doživší se řekněme třiceti let byl dorostlý v jednom měsíci a sociálně dospělý v šesti – člověk by analogicky dorůstal řekněme ve čtvrt roce a ženil se v roce a půl. Ptáci nemají obličejovou mimiku a jejich vyjadřovacími prostředky jsou pohyb a hlas – tokající samci rajek připomínají spíše technickou hračku než živou bytost. Také milostný život ptáků se značně liší od savčího – všechna energie se většinou napírá do tokacích ceremoniálů či zpěvu. I celé líhnutí z vajec je proces jaksi decentní, jakoby určený pro dívky z viktoriánského penzionátu – obvyklé savčí porodní drama s četnými sekrety typu potu, krve, plodové vody a mléka tu jaksi chybějí. A co teprve duševní svět ptáků, pokud do něj dokážeme vůbec proniknout! Je natolik bytostně jinaký, že z něj nevycházíme z údivu, a natolik podobný, že jej ještě při troše snahy pochopíme...
