NP č.516 > Téma číslaExperiment pod  BlaníkemJakub Yellen

Přišel čas na radikální změnu. Nemoc a pracovní vyhoření zavedly karolínu z reklamního průmyslu k práci na zahradě.

Měla jste původně vizi, že si u vás lidé mohou zadarmo osídlit kus půdy a pěstovat si, co chtějí. Jak se tahle vaše vize naplňuje?
Bohužel, tohle zatím nefunguje. Na Facebooku máme sice tři tisíce fanoušků, kteří nám fandí, ale že by se k nám někdo fyzicky připojil, to se moc neděje. Máme jednu paní, která má u nás včely, a jezdí i pár původně cizích lidí, ze kterých se mezitím stali kamarádi, ale ti jezdí jenom na návštěvu. Trochu jsme museli změnit plán a udělali ukázkovou bylinkovou zahradu našich babiček. Snažíme se, aby to byly ty původní léčivky, třeba z klášterních zahrad, které dřív u nás byly všude.


Nemáte tu žádné ploty, takže je to cíleně volně přístupné?
Je to vysloveně zahrada pro veřejnost, a nejenže je volně dostupná, ale každý si může podle potřeby bylinky natrhat, pokud to tady nechce celé zplanýrovat. A když se hezky zeptá, není problém odkopnout i nějakou tu sazeničku.

 

Čím se živíte?
Částečně nás živí přítelova firma a pak sušíme bylinky a děláme čajíky. Postupně se na to lidi učí.

... a pak se na to vykašlete
a začnete plít, a je to zas dobrý!

Pocházíte odsud, nebo jste odněkud utekli před civilizací?
Bydleli jsme v Praze a manžel dostal rakovinu. Rozhodli jsme se, že uděláme radikální změnu a že to budeme řešit bylinkami. To byl ten hlavní impulz. A pak jsme byli i takoví vyhořelí, já to slovo nemám moc ráda, ale když děláte skoro dvacet let v reklamě, tak už vás pak leccos úplně nebaví. Když jsme se sem přistěhovali, ještě jsme v té reklamě pořád pracovali, ale postupně to sláblo a letos to umřelo úplně. (usměje se) A nechybí mi to.

 

Už vás to tady někdy štvalo?
To vás štve obden. Jsou chvíle, kdy řvete a sprostě nadáváte nebo brečíte. Třeba stojíte uprostřed pole, potřebujete ho vyplít, je to celé zarostlé a vy jste na to sám, protože nedorazili brigádníci. Jdete přes fáze naštvanost, nadávání, rezignování, pláč – a pak se na to vykašlete, začnete plít, a je to zas dobrý. A vždycky si vzpomenu na Letnou, kde jsme bydleli, a jak pod náma stavěli Blanku a všechno se klepalo, a ten vztek mě hned přejde. Tady slyšíte proletět každýho čmeláka, občas v dálce traktor a jinak nic. To ticho je krásný.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Tady prodávám, tady je to moje / Jakub Yellen > NP č.495 > Život prodejce Prodej NP je pro naše prodejce nejen možností vydělat si na základní životní potřeby. Když každý den prodáváte třeba u pražského metra, stanete se brzy součástí zdejšího ekosystému. Poznáte se nejen s denně procházejícími lidmi, ale také se zaměstnanci z okolních stánků a obchodů. Tohle je pár příběhů o tom, že prodej NP nemusí být vždy jen o penězích. Že je to návrat do života se vším všudy. číst dále Dluhy v Česku / Štěpán Materna, Jakub Yellen > NP č.505 > Život prodejce Ondřej Špendlíček se problematikou dluhů a insolvencí zabývá od roku 2013 – nejdříve v Dluhové poradně zřízené městem Cheb, v současné době v rámci Diecézní charity Plzeň, která v Chebu také působí. číst dále Ode dneška už napořád! / Jakub Yellen > NP č.496 > Téma čísla Za spisovatelem Josefem Formánkem jsem přijel do Ústí nad Labem jako přepracovaný, uhoněný pes, který by se tak rád šel koupat do řeky, tak rád by se proběhl lesem, tak rád by vyvalil břicho na slunce, ale nemůže, protože zrovna musí dělat něco jiného. „Jakube, podívej se na mě,“ řekl Josef, natáhl ruku k mému čelu a luskl prsty. „Od teď máš prázdniny. Už nic nemusíš. Jen si užívej...“ Debordelizace mého nitra se po tomhle rozhovoru rozjela jako nákladní vlak z kopce. číst dále