NP č.532 > PříběhJednoduše a přirozeněJakub Yellen

Janka Nová, výživová poradkyně, která se tomuhle titulu zuřivě brání.

Vyrostla jsem na Šumavě na vesnici, bydlela v domě, kde žila i babička s dědou, kteří v té době měli stoprocentně soběstačný statek. Všechny suroviny, které dnes pracně hledáme a pak za ně platíme spoustu peněz, to pro nás tehdy byla samozřejmost. Vlastní maso, vejce, mléko, máslo… Odmala jsem jedla jednoduché, přirozené potraviny. Zlomový moment přišel v pubertě, kdy jsem si prošla poruchou příjmu potravin. Běžné terapie na mě nezabíraly, takže mi časem došlo, že si musím pomoct sama. Když se na to podívám zpětně, porucha příjmu potravy jen změnila podobu, protože postižení zdravým jídlem bylo skoro až chorobné, ale dalo mi to směr. Když jsem prošla několik certifikačních kurzů výživových poradců, šokovalo mě, jak minimální znalosti a jak krátký čas stačí na to, aby člověk certifikát získal.


Před dvěma lety jsem se ke klasickému výživovému poradci stala ještě i odborným konzultantem pro mne dokonalého programu Metabolic balance. Ten funguje na principu individuálně sestaveného jídelního plánu na základě laboratorních odběrů. Já tedy pojem výživový poradce nemám ráda, přijde mi to od té přirozenosti stravování tak vzdálené, tak hloupé. Mám kamaráda, který založil krea­tivní agenturu, tak jsem mu volala, že nechci být výživová poradkyně, jestli by mi nevymyslel něco jiného, co bych si mohla napsat na dveře. A on mi poradil, ať to vezmu z druhé strany, s čím chci, aby ti lidi ode mě odcházeli. A já mu říkám, že chci, aby jedli zdravě, jednoduše a přirozeně. A on mi říká, abych si přesně tohle na ty dveře napsala.


Dnes máme hlad po věcech, které kdysi byly samozřejmé samy od sebe. Otázkou je, do jaké míry návrat ke kořenům jde, vzhledem k tomu, jak vyčerpaná je půda, jak se změnil způsob pěstování a chovu. A také v jakém stresu žijeme. Jídlo by mělo být rituálem, při kterém si uvědomujeme, co se právě děje.


Obecně moje rady fungují na jednoduchém principu, ale jednotlivá doporučení se odlišují podle individuality každého člověka. A na závěr aktualizace jedné známé rady: Nejsme to, co jíme, ale jsme to, co jedlo to, co jíme my.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Prodejce Vladimír - Hipík z české Sibiře / Jakub Yellen > NP č.498 > Moje město Vypravili jsme se s prodejcem Vladimírem z Vodičkovy ulice do jeho adoptivního rodného města Moravských Budějovic, abychom se prošli ve stopách jeho života. Opět jsme narazili na krach průmyslu v místním kraji, který dokáže s lidskými osudy pěkně zamávat. číst dále Swing me, baby! / Jakub Yellen > NP č.521 > Téma čísla Česko v posledních letech zasáhla nebývalá swingová vlna. Tančí se všude. Taneční kurzy, školy a studia pomalu převyšují poptávku. Proč se to stalo? ptali jsme se tanečnice a zpěvačky Kateřiny Steinerové, která byla před deseti lety u zrodu tohohle swingového pobláznění. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů