NP č.532 > PříběhJednoduše a přirozeněJakub Yellen

Janka Nová, výživová poradkyně, která se tomuhle titulu zuřivě brání.

Vyrostla jsem na Šumavě na vesnici, bydlela v domě, kde žila i babička s dědou, kteří v té době měli stoprocentně soběstačný statek. Všechny suroviny, které dnes pracně hledáme a pak za ně platíme spoustu peněz, to pro nás tehdy byla samozřejmost. Vlastní maso, vejce, mléko, máslo… Odmala jsem jedla jednoduché, přirozené potraviny. Zlomový moment přišel v pubertě, kdy jsem si prošla poruchou příjmu potravin. Běžné terapie na mě nezabíraly, takže mi časem došlo, že si musím pomoct sama. Když se na to podívám zpětně, porucha příjmu potravy jen změnila podobu, protože postižení zdravým jídlem bylo skoro až chorobné, ale dalo mi to směr. Když jsem prošla několik certifikačních kurzů výživových poradců, šokovalo mě, jak minimální znalosti a jak krátký čas stačí na to, aby člověk certifikát získal.


Před dvěma lety jsem se ke klasickému výživovému poradci stala ještě i odborným konzultantem pro mne dokonalého programu Metabolic balance. Ten funguje na principu individuálně sestaveného jídelního plánu na základě laboratorních odběrů. Já tedy pojem výživový poradce nemám ráda, přijde mi to od té přirozenosti stravování tak vzdálené, tak hloupé. Mám kamaráda, který založil krea­tivní agenturu, tak jsem mu volala, že nechci být výživová poradkyně, jestli by mi nevymyslel něco jiného, co bych si mohla napsat na dveře. A on mi poradil, ať to vezmu z druhé strany, s čím chci, aby ti lidi ode mě odcházeli. A já mu říkám, že chci, aby jedli zdravě, jednoduše a přirozeně. A on mi říká, abych si přesně tohle na ty dveře napsala.


Dnes máme hlad po věcech, které kdysi byly samozřejmé samy od sebe. Otázkou je, do jaké míry návrat ke kořenům jde, vzhledem k tomu, jak vyčerpaná je půda, jak se změnil způsob pěstování a chovu. A také v jakém stresu žijeme. Jídlo by mělo být rituálem, při kterém si uvědomujeme, co se právě děje.


Obecně moje rady fungují na jednoduchém principu, ale jednotlivá doporučení se odlišují podle individuality každého člověka. A na závěr aktualizace jedné známé rady: Nejsme to, co jíme, ale jsme to, co jedlo to, co jíme my.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Sexuální výchova na Netflixu / Benjamin Slavík > NP č.532 > Kultura Navzdory tomu, že se seriál Sex Education při pohledu z prvního plánu jeví jako pouhý produkt pro rychlé pobavení teenagerů, tak mu lze přiznat větší význam. číst dále Kávička a jiné omyly / Jan Stern > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti. číst dále 5 věcí, které jsem se dozvěděl o moderní kaligrafii / Štěpán Materna > NP č.532 > DIY Jak u psaní správně sedět a dýchat, kdy má být linka tenká a kdy má být naopak tlustá? Jak se dá psát kávou nebo vývarem z černého bezu? A k čemu je vlastně dobré umění krasomalby v době, kdy si můžeme posílat elektronické vzkazy vyvedené některým z nabídky tisíců písem? Co vás čeká, přihlásíte-li se na kurz moderní kaligrafie, zjišťoval Štěpán Materna. číst dále Lovím látky / Julie Šafová > NP č.532 > Příběh Návrhářka Anna Vácová a její cesta k udržitelné módě. Začíná na ulicích korejského Soulu a končí (zatím) v Praze na Letné. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů