Někdy to může čtenáře zaskočit a občas si takového spisovatele mylně přiřadí do stejné škatulky, kam patří tito hrdinové. Co si počít s románem, který je otevřeně xenofobní či rasistický? Kde je mez, za kterou už nejde zajít ani z uměleckých důvodů? V případě románu Davida Ratha Řád takové dilema moc řešit nemusíte. Jako spisovatel je tento bývalý politik natolik nešikovný a přímočarý, že vám musí být jasné, že se jedná o čistou agitku. Román se odehrává v budoucnosti v silně islamizované Evropě, kde se Česká republika drží před přívalem imigrantů zuby nehty. Tak nějak by si asi představoval četbu na dobrou noc Miloš Zeman nebo Tomio Okamura. Obyvatelstvo chudinských muslimských čtvrtí Berlína? „Všude kolem stánků s haraburdím líně bloumaly ušmudlané osoby vesměs po paty navlečené do plandavých košil, z nichž dole trčely jen hubené chlupaté kotníky." „Rozmnožování je to jediné, co zvládají naprosto dokonale a na výbornou," blesklo hlavou hlavnímu hrdinovi, když viděl dvorky se „záplavou popelících se usmrkanců".
Je čím dál zjevnější, že podobně si běžného muslima představuje běžný Čech. A že nám tu vzniká nový žánr „populistický román".
