NP č.509 > KulturaVydechněte si!Ivan Adamovič

Víte, že metro má své plíce? Většina z nás zná jejich výdech, prudký nápor vzduchu v některých stanicích, třeba na Vltavské. Známých je také několik výdechových komínů či „povrchových kiosků“. Teprve publicista Jan Charvát ale provedl důkladnou vizitu celého tajuplného systému.

Už když nedávno Nový Prostor připravoval číslo s tématem metra, bylo jasné, že je tento podzemní systém pro mnohé víc než komunikací. Autor právě vydané obsáhlé knihy o vzduchotechnice metra, a zejména jejích architektonických vyústěních Nádech výdech (vydává Big Boss) to v úvodu podává velmi emotivně:


„Nádech tajemství, které magická Praha možná ztratila v uličkách Řásnovky, zůstal trochu zakonzervovaný v jejím podzemí. Ano, je možná vlhké, studené a tmavé, ale tajemství má v sobě geneticky zakódované, zděděné po pražském rabínovi, katu Mydlářovi, Plivníkovi či Kokešovi, potloukajícímu se pražskými stokami.


V podzemí plném tajných krytů, bunkrů a skrytých nemocnic, kolektorů a stanic metra. Tam, kde nese tu zvláštní všeobjímající nasládlou vůni tunelů vycházejících z míst dávno zaniklých paláců a pohřebišť, starobylých artefaktů ztracených v podzemních vodách a bahně."

 

Text knihy ale rychle pozbývá této vzletnosti a drží se množství technických údajů, které autor načerpal ze zdrojů Dopravního podniku a z rozhovorů s architekty. Metro skutečně dýchá – vzduchotechnika nasává vzduch z povrchu, fouká jej do tunelů a naopak z nich vysává vzduch „použitý". V zimě se vzduch přihřívá, v létě ochlazuje. Jiné vytápění prostory metra nemají.

Pražské metro mělo mít unikátní výdech ve tvaru kosmonauta.
Architekt se vzepřel a byl realizován jen strohý komín.

Hlavních výdechů je devadesát šest. Je fascinující, kolik různých tvarů mají. Od komínů přes obyčejné mříže na úrovni země (vděčné to noclehárny lidí bez domova) až po podivné kvádry (u stanice Dejvická) či varhanní píšťaly (na Radlické).


Nechybělo mnoho a měli bychom unikát – výdech ve tvaru kosmonauta. Měl vzniknout podle politického zadání na stanici dříve zvané Kosmonautů, ale architekt Jan Abt se tomu vzepřel s argumentem, že přece odněkud ze zadku kosmonauta „nemohou funět smrady". Nakonec byl realizován stroze technicistní komín a sousoší kosmonautů v jeho blízkosti.


Samo pražské metro nemá dosud překvapivě samostatného knižního průvodce. Proto se i díky mapování výdechů dozvídáme celou řadu zajímavých detailů o metru samotném. Zvláštní zápach, který je někdy cítit ve stanici Můstek na trase A, je například vysvětlován tím, že bylo třeba při stavbě stanice zpevňovat písečné vrstvy trubkami se zmrazeným čpavkem a ten zřejmě postupem času v malé míře unikl do horniny.


Většina výdechů jsou popravdě řečeno dost nevzhledné betonové kostky završené ocelovými lamelami. O to větším překvapením je, že Jan Charvát o mnoha z nich dokáže psát živě a s vervou. A o to více potěší výdechy, které jsou nějakým způsobem monumentální a nekompromisní, jako třeba ten u Pražského povstání, který navrhl Václav Hilský, spoluautor vedle stojící budovy bývalého Centrotexu.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Mám prý magnetické oči prodejkyně Kamila z nádraží Smíchov v Praze / Štěpán Materna > NP č.509 > Život prodejce Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezilidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále Paradox Insomnie / Darek Šmíd > NP č.509 > Téma čísla V současné době jsou rozlišovány dva typy nespavosti: nespavost objektivní a nespavost značně pocitová. Zvláštní na tom je, že příznaky obou rozdílných typů jsou zcela shodné. číst dále Největší kouzlo mají ty nejchudší kuchyně, prodejce Richard versus Zdeněk Pohlreich / prodejce Richard > NP č.509 > VIP Rozhovor V lednici toho nemusí být moc, shodl se Richard z Florence se Zdeňkem Pohlreichem. To nejlepší prý kuchyni dala chudoba. Při jejich rozhovoru o gastronomii jsme si také ověřili jednu věc: Richard jídlu skutečně rozumí. Ani jedinou Richardovu kuchařskou myšlenku nemusel Zdeněk Pohlreich vyvracet. Se vším souhlasil. Až na jediné. Housku a vlašák fakt ne. Nikdy! číst dále Mindhunter Hledání neutrální pozice uvnitř chaosu / Benjamin Slavík > NP č.509 > Kultura První řada seriálu Mindhunter režiséra Davida Finchera patří ke kriticky nejlépe hodnoceným televizním dílům loňského roku. Následující text se pak pokusí odhalit, proč byste mu měli, třeba ještě zpětně, propadnout. Ačkoliv pouze na vlastní nebezpečí. číst dále

Nejčtenější články autora

Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Žádný Punťa / Ivan Adamovič > NP č.514 > Kultura Jestli patříte ke střední či starší generaci, zřejmě vás neminul půvabný kreslený seriál a řada knih o Kocouru Vavřincovi a jeho přátelích. Jeho spoluautor Zdeněk K. Slabý se téměř celou svou profesní dráhu věnoval dětské literatuře, sám je autorem řady dnes již klasických pohádkových knih. Velká kniha kocoura Vavřince je právě v novém vydání na pultech a k padesátinám seriálu vychází také hudební CD, kde se tomuto kocouřímu hrdinovi věnuje plejáda českých progresivních muzikantů. číst dále Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále
celý archiv