NP č.503 > Téma číslaProti fake news hraje časIvan Adamovič

Josef Šlerka byl čerstvě zvolen ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který má podporovat seriózní novinařinu a šíření společensky důležitých informací. Má ale za sebou i kariéru novináře, mediálního analytika, pedagoga a experta na výzkum dat ze sociálních sítí. Ideální společník k rozhovoru o fenoménu „fake news“.

Co jsou to vlastně fake news?
Předně, dnes je to něco jiného než před lety. Zatímco dnes je to pojem vesměs označující zprávy s motivem úmyslné politické manipulace, před nějakými deseti lety byl tento termín používaný spíš jako specifický fikční žánr. Šlo o příběhy, které publikoval třeba americký satirický The Onion. Čtenář věděl, že příběh je lživý, a protože to věděl, dokázal v něm rozpoznat legraci, kterou si zpráva dělala z reality. Svým způsobem jsou původní fake news blízké parodii. Je to takové zpravodajské pohádkářství, kdy všichni vědí, že je to vtip. Součástí toho humoru je, že se vždy najde nějaký hlupák, který to nepochopí. Ale skrz tu lež čtenář odhaluje něco pravdivého o světě. Tak to tedy bývalo dříve.


Co mi o světě odhalí třeba blahé paměti časopis Hrom a jeho zprávy typu „Narodil se netopýří chlapec"?
Hrom je v tomto extrém, čistá fikce. Podobně jako zpravodajské stálice typu „Pornoherec-liliput s tváří Gordona Ramsaye byl nalezen z půlky sežrán v jezevčí noře". To je totálně vymyšlená zpráva, která měla na některých serverech tisíce sdílení a objevuje se znovu a znovu. Lidi takové zprávy baví a vůbec jim nevadí, že nemají žádný vztah k realitě.


V různých rozhlasových šou, třeba v té odpolední na stanici Evropa 2, se velmi často sahá po zajímavostech, které si pak lidé říkají jako dobrou historku. Některé zahraniční noviny na to mají specifickou kategorii „bizarre news". Zjistil jsem, že to je velmi žádaná a vlastně i docela vzácná kategorie zpráv.
Je to taková ta touha po „černé sanitce", po městských mýtech. To je ale něco naprosto jiného než dnešní fake news. Vždy je dobré sledovat, jaká je motivace k vytvoření takové zprávy. Měla nás jen pobavit – nebo slouží k poškození někoho?

Abyste mohli mít od fake news odstup, musíte znát víc,
než je ve zprávě obsaženo. je třeba provést kognitivní akt.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále Sebrané prasárny / Ivan Adamovič > NP č.510 > Kultura Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek. číst dále