Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Vím, že jste se o ně neprosili. Ale tak už to chodí. Takže tady je ta špatná: nejsme unikátní sněžné vločky; všichni prožíváme stále znovu stejný příběh, stejný příběh si necháváme vyprávět od kolébky až na smrtelnou postel, na stejném příběhu stojí celé naše civilizace, ať jsme ze severu, nebo z jihu, ať uctíváme chlápka na kříži, čtyřrukou saň smrti, nebo špagetové monstrum. A teď ta dobrá zpráva: ten příběh je úžasný. Ať už byl odvyprávěn milionkrát, nebo bambilionkrát, ať jej prožila louže lidí, nebo celá tsunami, pořád je to nářez.
Co je to za příběh? Je to příběh o Červené Karkulce, která se musela prokousat ke štěstí zažívacím traktem vlka. Je to příběh o prorokovi Jonášovi, který utíkal od uposlechnutí Boha tak dlouho, že si pobyl v břiše velryby. Je to příběh o hobitu Frodovi, jemuž nezbylo než vyrazit z rodného Hobitína do temné země Mordor. Jsou to Hvězdné války. Je to Železný Jan. Je to biblický Nový zákon.
Když má být hrdina sympatický, musí na začátku vyprávění udělat něco dobrého – například zachránit kočku.
Zásadní práci na odkrývání prapůvodního příběhu lidské narace oddřel americký mytolog Joseph Campbell, když ve stěžejní knize Tisíc tváří hrdiny představil „archetyp hrdiny v proměnách věků", jak praví podtitul českého vydání. Campbell představil v knize na myriádě příběhů posbíraných ze všemožných lidských kultur takzvaný monomýtus, odvěké vyprávění, jehož prvky se zas a znovu, v neskutečném množství pojetí a variant, objevují a opakují v těch nejneuvěřitelnějších odstínech lidských kultur. Monomýtus představuje cestu hrdiny, který kráčí světem od nejstarších vypravěček u jeskynního ohně až k moderním vysokorozpočtovým blockbusterům v IMAXu, a představuje ji krok po kroku: hrdina se pokaždé a v mnoha variantách vydává ze svého známého světa do světa neuvěřitelných zázraků a dobrodružství, odkud se vrací obohacen zkušeností. Je to sestup ze světla do tmy, ponor z vědomí do nevědomí, ze života do kómatu, z planety do hlubin vesmíru, z řádu do chaosu, z analogového světa do digitálního virtuálna Matrixu. Manželé Zdeněk a Jitka Hofmanovi, kteří se naratologií zabývali ve svých legendárních přednáškách na pražském Institutu základů vzdělanosti, nacházeli paralely monomýtu v neskutečném záběru celokulturní škály od starozákonní Bible přes Pána prstenů a velké arkány tarotových karet až po celkový ontologický a ontogenetický vývoj člověka. George Lucas ušil z campbellovské cesty hrdiny první film svých Hvězdných válek a někdejší bratři Wachowští vystřihli na zcela stejném mustru film Matrix.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
