„... a nechat zadní dvířka..." zpíval kdysi Karel Kryl. Euroamerická kultura se ve svém vývoji dostala do stavu krajní přeopatrnosti, který ničí osudy řady lidí a mladých mužů zejména. S postupným vyhasnutím důvěry v to, že věci ponechány sobě samým dopadnou dobře, se už bojíme jakéhokoli rozhodnutí a nepředvídatelnosti (co je to dobře? tak, jak mají? je to maximalizace zisku? doby přežití? stability? tuto otázku si důkladně položme!).
Cestování do dalekých zemí se vyvíjí ze smrtelně nebezpečného dobrodružství v příjemný výlet jumbojetem s hotýlky. Touha po zásvětních jistotách se změnila ve žhavou touhu po jistotách vezdejších, které, jak známo, jsou krátké, vratké a marné. Kdo si chtěl život zachovat, život ztrácí.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
