NP č.489 > FB deníkMáme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká?Jakub Yellen

Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova.

24. 11. 2016, 21.07 hod. SEČ

Facebook Nového Prostoru voní novotou. 0 sledování. 0 lajků. Čas nula v bodě nula, jak by řek Einstein. A pak nesmělé haiku zpocenou rukou: „Náš nový domov. Místo, kde nás nikdo nepřehlídne. Vaši prodejci NP.“ Vysíláme. Ty tři věty prvního příspěvku v historii NP vesmíru jsme ten večer četli všichni snad stokrát.

26. 11. 2016, 10.00–15.00 hod. SEČ

Jsme na Vinohradech v pronajatým ateliéru a pokoušíme se vymyslet a zároveň rovnou i natočit reklamní spot na NP. Totální improvizace. Máme na to pět hodin. Dorazili všichni, soustředění, ukáznění. Když se zrovna netočí, předává postava Barta Simpsona z Prahy (s tajemným mrknutím) svoje telefonní číslo postavě Baby Jagy z Brna. Krotím svoje emoce, ale uvnitř se odlamují obrovské kusy euforie a vyplavují se mi přímo do krevního řečiště.

28. 11. 2016, 22.28 hod. SEČ

Reklamní spot na NP je on-line. Třešničkou je hlas Jiřího Lábuse, který jsme natočili v šatně divadla Ypsilon. Dobrotivý, empatický hlas nás v tom mrazu rozehřívá jako dvojka svařáku. Stále se ale ptáme, jestli je to velký průšvih, nebo úspěch? A pak se objeví komentář Mileny Černé: „Byla jsem při založení NP a zažila jsem s ním leccos, tahle reklama například je dobrá!“ Tak to máme černý na bílým. Howgh!

11. 12. 2016

Druhý díl Nedělní poezie. Básníka Těsnohlídka mladšího jsme našli v kavárně Kaaba. Oslavuje vydání knížky svých veršů. Celý den tam sedí s rozdrcenou nohou (čeká ho operace), a aby ho to tolik nebolelo, pije víno. Hodně vína. Je obklopen ženami, vínem a slaví. Představoval jsem si někdy básníka jinak? Myslím, že ne. Pak Václavovi z Letňan podepíše knížku a přečte mu báseň, kterou budeme točit. Video má závratnou sledovanost a mně se z toho motá hlava.

16. 12. 2016, 12.54 hod. SEČ

235 sledujících. 205 lajků. 62 sdílení. 9110 zhlédnutí. Baví mě to.

 

 


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Opravárna / Libor Hruška > NP č.489 > Startér „Je to výzva pro mladé lidi, kteří mohou něco podobného založit u nás.“ Takhle před lety zakončil novinář Jan Charvát svůj článek o nizozemském komunitním projektu Repair Café, který od roku 2009 dává dohromady majitele porouchaných výrobků s kutily i profesionálními opraváři z okolí. Pak se ale nad posledním souvětím zamyslel, smazal ho a rozhodl se „něco podobného“ založit sám. číst dále Smrt v obalu / Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Pokud člověk nepřistoupí k radikálnímu řešení a kupříkladu se nevrhne do jícnu sopky, jak to měl udělat antický filosof Empedoklés z Akragantu, musí počítat s tím, že s nějakým obalem přijde do kontaktu i po smrti. Jsou samozřejmě i kultury, kde to jde bezobalově, předpokládejme ale, že naprostou většinu z nás čeká nudná kremace či pohřeb do země vycházející z naší legislativy. číst dále Hlavně jsem začal přemejšlet / Jakub Yellen > NP č.489 > Život prodejce Jak to funguje v Novém Prostoru? Jak to vypadá, když přijdete první den a řeknete, že chcete prodávat? Co vás první den čeká a jaká úskalí musí nováčci zvládnout? Prodejce Radek z Florence nám nabídl celý svůj příběh. Bez cenzury. Pojďme si na jeho zkušenosti ukázat, v čem spočívá rozdíl mezi bezdomovcem a prodejcem Nového Prostoru. číst dále Prodejkyně Růženka: Jsem holka ze severu, ale doma jsem v Praze / Libor Hruška > NP č.489 > Moje město Růženčini rodiče se dali dohromady v Ústí. On, Chomutovák, byl ve městě chemiček na vojně, ona, původem z vesnice ležící kousek za Prahou, tam pracovala v kině. „Máma ho nejdřív vůbec nechtěla. Říkala, že si s cikánem – on měl totiž strašně černý vlasy – nic začínat nebude. Nakonec si ale dala říct,“ culí se Růženka. To bylo koncem padesátých let. Mladí manželé zůstali na severu, přestěhovali se ale do Chomutova, kde nejprve bydleli u tchyně a pak se přesunuli do vlastního malého bytu. Měli pět dcer. „Otec vždycky z legrace říkal, že nemá děti, jen samé dcery. Já navíc byla nejstarší, takže jsem se o všechny musela starat,“ vzpomíná Růženka. Pod Krušnými horami strávila prvních devatenáct let života a i teď sem čas od času zajede na návštěvu jedné ze svých dcer. Objeli jsme čtyři místa, která měla ve svém rodném městě ráda: ďolíček, kde stával její rodný dům, základku s mléčným barem, bývalý obchodní dům Prior a kavárnu na hlavním náměstí, kde se seznámila se svým manželem. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů