NP č.489 > Novinky z uliceOpravaRedakce

Prodejce Radek Tamók nebyl spokojen s tím, jak vyšel jeho neautoriovaný rozhovor v minulém čísle. Sepsali jsme s společně dlouhé prohlášení všech omylů a nepřesností, které v rozhovoru zazněly, ale protože samotný seznam je příliš dlouhý a život příliš krátký a NP nemá dost stran, publikujeme tímto Radkovi jménem redakce velkou omluvu a celý text omluvy a oprav jeho rozhovoru zveřejňujeme na Facebookových stránkách Nového Prostoru.

8x vysvětlní

1. Protože jsem se rozhodl prezetovat knihu s názvem Kouzlo od Rhondy Byrne, požádal jsem šéfredaktora, pana Havlína, jestli by nemohl použít výše zmíněý název „Děkuji, děkuji, děkuji". Takže titulek z rozhovoru NP 443 jsem si rozhodně nevymyslel, to bylo z hlavy pana Havlína.

 

2. Že by můj strýc a teta a nadávali na nájem u RPG není pravda, jen se zmiňovali, že je poměrně vysoký.

 

3. Na kardiologii v Motole mě přijala vrchní sestra, nikoli hlavní sestra. Moje náplň práce v Motole mimo jiné zahrnovala takové úkony, které byly v mých silách, jako například vyměňování plen. Ale nenazval bych to špinavou prací.

 

4. Platové ohodnocení práce v Motole pro mě nebyl žádný problém, jelikož jsem byl zvyký pracovat za minimální mzdu, což práce v Motole o mnoho převyšovala.

 

5. Tuhle práci jsem nakonec opustil z toho důvodu, že jsem měl pocit, že není v mojich silách dělat ji na sto procent.

 

6. Když jsem pracoval u agentury, která má na starosti komunální úklid, neměl jsem v podstatě ani minimální mzdu, která tehdy činila 9600,- a já jsem měl 9000,- za odpracované hodiny. Takže proto jsem k tomu přibral hlídání kontejnerů a dělal i dvanáctky.

 

7. Tahle práce nebyla psychicky ani fyzicky náročná, neřekl bych ale, že se jednalo o „dobrý a teplý job", jak bylo mylně uvedeno v rozhovoru.

 

8. Začal jsem prodávat na Bořislavce, kde se mi poměrně daří, ale neřekl bych, že je to jde stejně jako vl étě, protože v létě jsem tam ještě nebyl.

 

Původní znění rozhovoru.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Antropolog odpadu / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla Antropolog Daniel Sosna ze Západočeské univerzity v Plzni se posledních pět let věnuje garbologii, společenskovědní disciplíně zabývající se studiem odpadu. Analýza odpadu může prozradit mnohé o stavu současné společnosti, zároveň ale Sosna objevil a začal zkoumat i fascinující svět ohroženého „kmene“ zaměstnanců skládek. číst dále Tvá stopa / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpadky, které po sobě zanecháváme, jsou zátěží pro naši planetu. No, to je jasné jako facka. O tom se asi nemá smysl znova rozepisovat. My jsme se rozhodli na fenomén odpadu podívat z těch méně zjevných úhlů. Odpadky jsou totiž kromě jiného i úžasným zdrojem příběhů, na kterých lze ukázat nejen obecnější trendy vypovídající o naší civilizaci, ale i o konkrétních lidech a jejich osudech. číst dále Prodejkyně Růženka: Jsem holka ze severu, ale doma jsem v Praze / Libor Hruška > NP č.489 > Moje město Růženčini rodiče se dali dohromady v Ústí. On, Chomutovák, byl ve městě chemiček na vojně, ona, původem z vesnice ležící kousek za Prahou, tam pracovala v kině. „Máma ho nejdřív vůbec nechtěla. Říkala, že si s cikánem – on měl totiž strašně černý vlasy – nic začínat nebude. Nakonec si ale dala říct,“ culí se Růženka. To bylo koncem padesátých let. Mladí manželé zůstali na severu, přestěhovali se ale do Chomutova, kde nejprve bydleli u tchyně a pak se přesunuli do vlastního malého bytu. Měli pět dcer. „Otec vždycky z legrace říkal, že nemá děti, jen samé dcery. Já navíc byla nejstarší, takže jsem se o všechny musela starat,“ vzpomíná Růženka. Pod Krušnými horami strávila prvních devatenáct let života a i teď sem čas od času zajede na návštěvu jedné ze svých dcer. Objeli jsme čtyři místa, která měla ve svém rodném městě ráda: ďolíček, kde stával její rodný dům, základku s mléčným barem, bývalý obchodní dům Prior a kavárnu na hlavním náměstí, kde se seznámila se svým manželem. číst dále Malé dějinné mystifikace / Jan Vorlíček > NP č.489 > Výročí Rok 2016 byl jubilejním rokem cimrmanologů, ten letošní bude patřit Václavu Hankovi, který před dvěma sty lety objevil (či spíše „objevil“) slavný Rukopis královédvorský. Svěrák, Smoljak, Šebánek a spol. se k mystifikaci vždy hrdě hlásili, to „démon Hanka“ byl z pochopitelných důvodů mnohem skromnější. Literární mystifikace samozřejmě není českým vynálezem, v klamání a v nechávání se oklamat jsme ale zatraceně dobří. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů