Pojďme si nejprve udělat jasno v pojmech. Člověk odjakživa převážel cizokrajné, tedy nepůvodní organismy, ať už rostliny, nebo zvířata, z jednoho koutu světa do druhého. Pro svůj užitek, pro zábavu nebo na okrasu, vědomě i nevědomě. Brambory, původně z Ameriky, okurky z teplých částí Číny a Indie nebo mrkev z jižní Asie jsou už po staletí běžnou součástí našeho jídelníčku. Ani pohled na kozu, krocana nebo slepici dnes nikoho nenaplní pocitem exotična, ač se jedná o tvory dovezené z jiných kontinentů. Tyto druhy, a bezpočet dalších, tak sice můžeme označit za u nás originálně nepůvodní, nicméně k jejich zdomácnění došlo už tak dávno, že jejich chov a pěstování dnes vnímáme jako přirozenou a zcela běžnou součást nejen naší hospodářské kultury. Přizpůsobili se zdejším podmínkám a žijí tu s námi, ve svůj i náš prospěch. Jinak je tomu ale u druhů invazních. Ty k nám byly rovněž zavlečené, ať už záměrně s rozvojem zemědělství, domestikace a obchodu, nebo náhodou, jako je tomu v případě plevele v půdě či nejrůznějších škůdců, kteří provázejí člověka nebo ulpívají na dopravních prostředcích. Na rozdíl od druhů, se kterými tu žijeme ve shodě nebo které zde nedokážou dlouhodobě samy prosperovat, začaly tyto invazní organismy v novém prostředí po čase nekontrolovaně expandovat a narušovat, či rovnou likvidovat místní ekosystémy. Jejich masivnímu šíření napomáhá globalizace i aktuálně probíhající změna klimatu.
Proč představují invazní druhy problém?
Především zabírají místo původním živočišným a rostlinným druhům, mění své okolí k obrazu svému a na krajinu mají často destruktivní dopad. Kdo tu byl dřív doma, musí pryč nebo vymírá. Ať už kvůli nedostatku vhodného místa k životu, na zavlečené choroby, nebo z důvodu proměny původního prostředí. Invazní druhy tak svým působením narušují biodiverzitu a v konečném důsledku dokážou změnit celý ekosystém. Dělají to potichu a nenápadně, zato velmi účinně, a v některých případech jsou změny již nevratné. Podle databáze Mezinárodní unie pro ochranu přírody se spolupodílely na vymření třetiny z celkového počtu vyhynulých živočichů a čtvrtiny rostlin.
Invazní druhy svým působením narušují biodiverzitu a v konečném důsledku dokážou změnit celý ekosystém.
V neposlední řadě způsobují zmíněné organismy újmy ekonomické. Podle metodiky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky se rozsah takových škod odhaduje až na 5 % světového HDP! V rámci EU se tak na boj s invazními druhy a likvidaci jimi způsobených škod každoročně vynaloží v přepočtu 300 miliard korun.
O jakých škodách je vlastně řeč? Invazní rostliny například narušují stavby a pozemní i vodní infrastrukturu, způsobují lidem zdravotní komplikace, a dokonce mění chemické složení půdy. Zavlečená zvířata se zase bez přítomnosti svých přirozených predátorů přemnožují, decimují celé populace jiných živočišných druhů, které požírají nebo vytlačují, a řádí jako škůdci v zemědělství.
Zavlečené druhy kolem nás
Česká republika, ležící v srdci Evropy, je invazními druhy v současnosti značně zatížená. Z rostlinné říše můžeme jmenovat například druhy pěstované jako okrasné, které unikly ze zahrad a ve volné přírodě začaly prosperovat. Patří mezi ně i křídlatka, jedna z nejnebezpečnějších invazních rostlin Evropy. Tato rostlina původem z Číny se velmi rychle šíří, vytváří husté, neproniknutelné porosty a tam, kde se objeví, je téměř nemožné se jí zbavit. Dalším nemilým hostem, tentokrát ze Severní Ameriky, je lupina mnoholistá, známá také jako vlčí bob, která u nás zpočátku získala na popularitě svou nenáročností a bohatými fialovými květy. Lupina žije v symbióze s hlízkovitými bakteriemi, čímž obohacuje půdu o vzdušný dusík. To ale neprospívá řadě našich původních druhů, které tak tato statná bylina změnou chemického složení půdy vytlačuje z jejich přirozených stanovišť.
Břehy řek a potoků si pro sebe zase zabírá netýkavka žláznatá z pohoří Himaláje. Ta vedle svých růžových květů zaujme i nepříjemným odérem, jejž kolem sebe šíří. Pajasan žláznatý či bolševník velkolepý – druhy dovezené do Evropy rovněž za účelem zvýšení estetiky zdejších zahrad – umí kromě zabírání přírodně cenných území a ničení staveb a infrastruktury potrápit i zdravotně. Zatímco šťáva z bolševníku obsahuje fototoxické látky, které ve spojení se sluncem leptají kůži a způsobují vážné popáleniny, pajasan zase vyvolává záněty kůže. A nemůžeme opomenout ani ambrozii peřenolistou, nenápadnou jednoletou bylinu, která se pro svou produkci velkého množství pylu řadí mezi nejsilnější alergeny.
I mezi živočichy nalezneme v naší krajině celou řadu invazních druhů, které nezaostávají za svými kolegy z říše rostlin. Takový roztoč kleštík včelí je kupříkladu vážnou hrozbou pro naše včely, kterým způsobuje infekční onemocnění varoázu. V Indii, odkud pochází, jsou vůči němu tamní včely rezistentní, u nás ale decimuje celá včelstva. Pokud jste v potoce objevili raka, s největší pravděpodobností šlo o raka mramorovaného, signálního nebo jiný druh zavlečený ze Severní Ameriky. Ti však přenášejí račí mor, fatální pro naše původní račí druhy. Nepůvodní karas stříbřitý se se svou schopností rychle se množit a potravně konkurovat zase úspěšně podílí na vymření našeho původního karase obecného, jehož jste dříve mohli nalézt v každé tůni a rybníčku.
Oblíbenou kratochvílí na výletech se stává krmení nutrií. Jsou roztomilé, přes den aktivní, člověka se nebojí. Klidně vám přijdou žrát přímo z ruky. Nicméně i ony se řadí na seznam invazních druhů. Způsobují erozi břehů, ničí prostředí pro hnízdění vodních ptáků a poškozují stromy okusováním kůry. Psík mývalovitý a mýval severní svými potravními nároky konkurují domácím šelmám a ohrožují populace některých ptáků a obojživelníků. Veverky popelavé zase přenášejí vir smrtelný pro původní veverky obecné. Naše zrzky tak časem z přírody bohužel s největší pravděpodobností zcela vymizí.
A co s tím?
V současnosti existuje řada aktivit, kterými se společnost snaží s invazními druhy bojovat a ty původní chránit. Na jejich existenci a vzájemných vazbách stojí celé ekosystémy. Vznikají nadnárodní spolupráce, programy na záchranu vytlačovaných druhů, jsou přijímána opatření omezující šíření těch invazních. Vládní i neziskové instituce se zasazují o osvětu veřejnosti, obchod s invazními druhy podléhá kontrole a regulaci, investuje se do výzkumu dané problematiky. V Evropské unii tak například vznikla nová závazná celounijní legislativa o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů („nařízení č. 1143/2014“) a byl vytvořen tzv. unijní seznam obsahující aktuálně 66 druhů s významným dopadem na celou EU, pro které se v rámci nařízení stanovila právní a faktická regulace.
I přes značné prostředky a úsilí, které vlády na řešení situace vynakládají, ale invazních druhů po celém světě stále přibývá a často dochází pouze ke zmírnění dopadů spíše než k úplnému odstranění problému. Důležitým faktorem je tedy nepopiratelně i osobní zodpovědnost vůči přírodě kolem nás. Jako jednotlivci můžeme šíření invazních druhů významně ovlivnit. Stačí k tomu zdánlivé drobnosti: Vytrhávat invazní rostliny. Namísto invazních druhů vysazovat esteticky srovnatelné alternativy, které ale ve volné přírodě nezplaní. Nevypouštět do volné přírody zvířata zakoupená pro domácí chov a zamezit jejich únikům. (Toto poslední doporučení platí zejména pro kočku domácí, která je dle expertního stanoviska Akademie věd ČR z roku 2021 zodpovědná za globální vyhubení 14 druhů ptáků, savců a plazů.) V konečném důsledku by k nápravě současného stavu, a to nejen v případě invazních druhů, mohlo pomoci řídit se výrokem lišky ze slavného literárního díla Malý Princ Antoina de Saint-Exupéryho: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
