Komerční i obecní byty jsou nyní v podstatě nedostupné a projekty s přístupem Housing First nebo Housing Led nemohou pomoci zdaleka všem potřebným. Drtivá většina současných snah o dostupné nebo sociální bydlení navíc naráží na limity dané tím, že jde o časově omezené projekty hrazené z Evropského sociálního fondu. Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí vytvořila návrh zákona o podpoře bydlení, který v létě prošel prvním čtením poslaneckou sněmovnou. Na jeho tvorbě se podíleli i zástupci krajů a obcí, včetně těch, kde se nachází řada sociálně vyloučených lokalit.
Klíčovými body zákona jsou hustá síť kontaktních míst pro bydlení, pozitivní motivace obcí a soukromých majitelů, kteří mohou poskytnou bydlení lidem v nouzi, a asistence, která pomůže nově nastěhovaným domácnostem platit nájem a zapadnout do nového sousedství.
Kontaktní místo pro bydlení ukončí beznadějné obíhání úřadů
V minulosti jsem v Brně pracovala s lidmi v bytové nouzi jako sociální pracovnice. Doteď si vybavuji, kolik času a energie jsme s klienty a klientkami trávili jen vyhledáváním, na koho se ještě s žádostí o bydlení obrátit. Pravidla pronájmu obecních bytů byla nepřehledná a soukromí pronajímatelé nám většinou hned položili telefon. Řešení kaucí pak byla kapitola sama pro sebe.
Zákon o podpoře bydlení by měl tyto potíže zmírnit zřízením kontaktních míst pro bydlení (dále KMB) ve všech obcích s rozšířenou působností. Každý člověk, který má potíže s nalezením bydlení nebo mu hrozí ztráta bydlení, tak přijde do jedné kanceláře ve své obci, kde dostane komplexní poradenství pro svou situaci.
KMB by mělo být hlavně efektivním nástrojem prevence. Řada lidí se dostává do problémů s bydlením, i když už existují nástroje jako různé dávky na bydlení nebo příspěvky nadací, častou překážkou je ale stud a celkově komplikovaný systém. Věřím, že KMB nezíská stigma místa, kam chodí jen „socky“, a lidé si do něj budou chodit pro radu dřív, než se budou muset vystěhovat z bytu nebo jim dluhy za nájem přerostou přes hlavu. Zaměstnanci KMB navíc budou mít přehled o sociálních službách, budou spolupracovat s dalšími úřady a hlavně budou mít přehled o soukromých pronajímatelích bytů.
Lidé v bytové nouzi už nemusí doufat jen v obecní byty
A právě dobrovolné zapojení soukromého sektoru mi v oblasti řešení bytové nouze přijde velice přínosné. Když jsem před sedmi lety pracovala v terénní sociální službě, tak byli soukromníci, kteří pronajímali byty chudým a sociálně vyloučeným lidem, v podstatě výhradně obchodníci s chudobou. Lidé pak platili přemrštěné sumy za byty ve špatném technickém stavu a nájemní smlouvu dostali s platností sotva na tři měsíce. Získat obecní byt se rovnalo výhře v loterii. Situace se postupně začala měnit s prvními projekty s přístupem Housing First a Housing Led, které v Brně pracovaly pouze s obecním fondem. Až v posledních čtyřech letech ukázala hlavně dobrá zkušenost týmů ze severu Čech a Moravskoslezského kraje, že i pro soukromé majitele může být zajímavé pronajímat byty lidem v bytové nouzi, aniž by šlo o obchod s chudobou.
Zákon o podpoře bydlení na tuto dobrou českou i zahraniční praxi reaguje tzv. bydlením s ručením. Celý tento systém má řadu pravidel, pojistek a brzd, které mají předcházet zneužívání peněz od státu a vzniku dalších vyloučených lokalit nebo problémových sousedství. Není v kapacitě tohoto článku popsat vše, co návrh zákona obsahuje.
Díky ručení by měla stoupnout ochota majitelů pronajímat byty i rizikovějším nájemníkům.
V současné době se v Česku nachází několik desítek tisíc bytů, které by mohlo být možné využít k bydlení. Proto bude zákon motivovat majitele nemovitostí tzv. ručením, aby je pronajímali lidem v bytové nouzi. Zákon počítá s využitím přibližně dvou tisíc bytů ročně. Majitelé tak budou mít jistotu, že v případě neplacení nájemného nebo poškození bytu jim vzniklou škodu do jasně stanovené výše uhradí poskytovatel ručení. Ten zároveň pomůže majiteli s výběrem nájemníka, bude dohlížet na placení nájmu a předcházet vzniku sousedských konfliktů a jiných problémů. Zákon dbá na to, aby se poskytovatelem ručení stala jen zkušená nezisková nebo příspěvková organizace, která nemá na pronajímatele vazbu. Díky ručení by měla stoupnout ochota majitelů pronajímat byty i rizikovějším nájemníkům, maximální výše nájemného bydlení s ručením bude zastropována podle cenových map Ministerstva financí ČR. Podle výzkumu MEDIAN z roku 2022 brání majitelům v pronajímání bytů právě obavy z jejich poškození a dluhů na nájemném, případně i nechuť řešit administrativu a jednat s nájemníky, všem těmto obavám bydlení s ručením předchází.
V minulosti jsem si neuměla představit, jak by mohla spolupráce se soukromým sektorem při pomoci lidem v bytové nouzi fungovat. Ručení se ale v Česku osvědčilo v pilotních projektech a dlouhodobě se využívá i v zahraničí. Role poskytovatele navíc umožní sociálním pracovníkům a pracovnicím z neziskového sektoru, aby se soustředili pouze na podporu a doprovázení svých klientů. Nebude tak docházet ke schizofrenním situacím, kdy má být sociální pracovnice na jedné straně respektující a podpůrná, a zároveň má vymáhat dluhy pro pronajímatele.
Pro společnost je levnější bytovou nouzi řešit
Myšlenka, že stát bude hradit, byť do striktně zastropované výše, soukromým majitelům škody na bytech a ušlé nájemné, může na první dobrou vyvolávat nedůvěru. Jednak se nabízí představa astronomických částek vyplacených za „chronické neplatiče“, jednak představa všech možných „kšeftů“ a zneužívání ručení. Samotné ručení bude ale vypláceno pouze prověřeným poskytovatelům garancí, kteří ho budou majitelům poskytovat až na základě konkrétního vyúčtování. KMB navíc bude kontrolovat, zda na sebe poskytovatel s majitelem nemají vazby nebo zda není ručení propláceno podezřele často.
Bytová nouze stojí stát podle konzervativních odhadů více než čtyři miliardy korun ročně, to je stejně jako cca 13 km nové dálnice. Do této částky jsou navíc započítané jen náklady, které už díky analýzám vyčíslit umíme. Bytovou nouzí přitom není myšleno jen to, co si běžně představíme pod pojmem bezdomovectví, tedy život bez přístřeší, ale i situace, kdy lidé žijí na ubytovnách, v azylových domech nebo nemovitostech ve špatném technickém stavu, přeplněných bytech a v situacích, kdy dostávají opakovaně krátkodobé nájemní smlouvy v řádu několika měsíců.
Pro společnost a stát je levnější k bytové nouzi přistupovat aktivně než ji vůbec neřešit.
Všechny výše popsané situace se prokazatelně negativně projevují na fyzickém i duševním zdraví dospělých i dětí. Napětí v rodině způsobené nejistým bydlením může vyústit až do situací, kdy je nutné umístit děti do náhradní rodinné péče. Jedno lůžko v dětském domově přitom stát stojí 60 tisíc korun měsíčně. Právě výdaje na náhradní rodinnou a zdravotní péči tvoří výše zmíněné čtyři miliardy korun ročně. Zároveň je ale výzkumy prokázané, že děti v bytové nouzi mají horší docházku do školy a obecně nižší šanci získat vyšší vzdělání. A právě generační dopad bytové nouze osobně považuji za ten nejvyšší pomyslný výdaj. Když jsem v roce 2022 dělala tazatelku pro evaluaci projektu Rapid Re-housing, při rozhovorech s respondenty mě zasáhlo, kolik nyní už mladých dospělých lidí nikdy nežilo ve stabilním bydlení. Mladá žena, která už má sama malé děti a žije s nimi v malém bytě ve vyloučené lokalitě se svými rodiči, mi popisovala, že vlastně neví, jaké to je, bydlet několik let na jednom místě. A její děti to zřejmě nepoznají také. O tom, jak malou šanci vymanit se z chudoby a žít běžný život tyto děti mají, si zřejmě umí udělat obrázek každý.
Náklady na opatření zavedené zákonem o podpoře bydlení přitom v pátém roce po schválení zákona počítají s náklady 1,5 miliardy korun. Nedá se předpokládat, že by během prvních pěti let získali všichni lidé v bytové nouzi standardní byt s takovou mírou podpory asistentů, jakou potřebují, i tak se ale podle výpočtů i zahraniční zkušenosti ukazuje, že pro společnost a stát je levnější k bytové nouzi přistupovat aktivně než ji vůbec neřešit.
Motivace, komunikace a podpora pro všechny aktéry
Jestli nás v Česku něco dosavadní pokusy o sociální a jinak podporované bydlení a pomoc lidem v nouzi naučily, tak je to poznatek, že každý potřebuje nějakou míru podpory.
Být dobrým nájemníkem je totiž dovednost, kterou se většina lidí učí pozorováním už v dětství a později i ve svém prvním bydlení. Pokud ale někdo vyrůstá na ubytovně nebo tráví většinu svého dospělého života na ulici nebo v různých institucích, naučí se, jak přežít právě na těchto místech. Je naivní a nerealistické od lidí, kteří žili mnoho let v bytové nouzi, očekávat, že se podpisem nájemní smlouvy stanou standardními nájemníky.
Stejně tak může být pro majitele bytů, úředníky nebo sousedy náročné řešit situace, které bydlení s ručením přinese. A právě KMB a poskytovatelé garancí budou schopni předcházet problémům a vytvořit komunikační kanály a nastavení pravidel, aby celý systém dobře fungoval.
Naprosto klíčovým pilířem funkčnosti celého zákona je tak podle mě asistence a role dalších sociálních pracovnic a pracovníků, případně i zaměstnanců KMB nebo poskytovatelů garancí – a dobře to ukázaly pilotní projekty Housing First i Housing Led napříč Českem.
Zákon o podpoře bydlení určitě nebude všespásný, přináší ale promyšlený a komplexní způsob, jak bytovou nouzi v Česku začít řešit.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
