Léčivé vzpomínky
Určitě to znáte sami. Někdy stačí málo – vůně, zvuk, předmět – a dotyčný vjem v nás probudí vzpomínky, které by jinak zůstaly ukryté hluboko v temnotách naší mysli. Naši příbuzní a rodinní známí narození v první polovině minulého století jako by vždy pookřáli a rozkvetli, setkají-li se s něčím, co jim připomene dobu jejich mládí, nebo přijde-li řeč na dávnou událost, které byli přítomni. Se zaujetím vypráví detaily příběhu odehrávajícího se před víc jak půl stoletím a při pohledu na známou fotografii nebo předmět se rozpomínají na podrobnosti, které by si z přítomnosti vybavovali jen stěží. Kontakt s věcmi, které nám byly v minulosti známé a drahé, v nás probouzí nostalgii, navozuje pocit pohody a aktivuje proces rozpomínání se. A to se děje, i když paměť vlivem stáří či nemocí neslouží už tak jako dřív. Sociální a zdravotní pracovníci, kteří pečují o lidi s narušenou pamětí, si jsou těchto mentálních dějů v našem mozku vědomi a cíleně s nimi pracují. Některá pracoviště jdou v tomto ohledu ještě dál a zřizují pro své klienty a pacienty místa, kde se mohou minulosti doslova dotknout.
Vzpomínky nejsou jen odrazem minulosti, ale i klíčem k důstojnějšímu prožívání přítomnosti.
Zhruba v 60. letech 20. století si odborníci začali všímat pozitivního vlivu reminiscence, laicky vzpomínaní, na duševní pohodu a sebeúctu starších pacientů. Vznikla tak terapeutická metoda známá jako reminiscenční terapie, která využívá známé vizuální a hmatové podněty k oživování vzpomínek a stimulaci mozkových funkcí. Praktikuje se zejména u seniorů s poruchami paměti, nejčastěji způsobenými Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence. Reminiscenční terapie zahrnuje různé techniky a aktivity, které mají zabránit dalšímu zhoršení paměti a napomáhají vzpomínání: prohlížení starých fotografií, poslech dobové hudby či používání známých vůní a předmětů. Důležitou součástí terapie je také reminiscenční rozhovor, vyprávění příběhů a skupinové diskuse. Cílem je posílit kognitivní funkce pacientů, zlepšit náladu a podpořit sociální interakce.
Jako doma
Reminiscenční prvky dnes najdeme v prostorách některých pečovatelských zařízení i domovů pro seniory. Retro předměty, koutky nebo místnosti s dobovým designem pomáhají usnadnit jejich klientům adaptaci na nové prostředí a pocity nostalgie, které vyvolávají, posilují jejich psychickou pohodu a kondici. Lidé zde mohou trávit čas čtením, poslechem hudby nebo rozhovory s pečovateli a návštěvami. Některá zařízení využívají reminiscenční pokoje i k procvičování paměti a stimulaci kognitivních funkcí svých klientů.
Přiblížit se co možná nejvíc domáckému prostředí se snaží například Domov sociálních služeb v Meziboří na Litvínovsku. Velmi oblíbeným místem pro trávení času se tu stala dobově vybavená klubovna, kterou tamní klienti překřtili na kavárnu. V útulných retro křesílkách se tu setkávají se svými návštěvami, v dopoledních hodinách při komornější účasti je možné místnost využít ke krátkým seminářům a řízeným aktivitám. Kavárnu využívají také soukromé skupinky. „Sousedky si sem spolu chodí na kafíčko, máme tu i karetní klub, takže v podvečer tu převážně dámy mastí karty,“ usmívá se sociální pracovnice Marie Vorlová, která se v Meziboří o obyvatele domova pro seniory stará. „Retro prvky určitě přispívají k tomu, že se tu starší lidé cítí dobře. Vnímáme to hodně i u zájemců o službu v rámci exkurze, kdy na ně moc pěkně reagují,“ pokračuje. Ve společných prostorách zařízení se nachází také různé vitrínky a poličky s dobovými předměty: typicky jde o staré nádobí a sváteční servisy či další osobní věci, které si sem klienti mohou přinést ze svých původních domovů. Stěny zařízení zdobí dobové obrazy a plakáty, najdeme tu čalouněná křesla, která darovaly rodiny po svých již zemřelých příbuzných. Pracovníci mezibořského zařízení obecně vybízejí rodiny svých klientů, aby jim s sebou do jejich nového pokoje přinesli věci, které mají rádi. „Fotografie, oblíbené kytky nebo třeba obrázky. Určitě jsme pro, aby si přiváželi drobnosti, na které jsou zvyklí,“ vysvětluje Vorlová a dodává, že mají spoustu různých nápadů, jak ještě více navodit domácí atmosféru, nicméně narážejí na bezpečnostní normy, které musí splňovat. I tak se ale snaží, aby prostředí, které se jejich klientům stane novým domovem, co nejvíce připomínalo ten starý.
Kontakt se známými věcmi se osvědčuje i při péči o pacienty v nemocničních zařízeních. Pokoj vybavený nábytkem a dekoracemi ze 60. a 70. let minulého století mají už šest let k dispozici například pacienti oddělení následné péče ve Vítkovické nemocnici v Ostravě. „Impulzem pro vznik retro pokoje na oddělení následné péče Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice byla snaha personálu vytvořit pro pacienty prostředí, které by jim bylo blízké, přirozené a zároveň podporovalo jejich psychickou i fyzickou pohodu,“ uvedla tisková mluvčí AGELu Radka Miloševská. Nápad se u veřejnosti setkal s velkým zájmem. Lidé nemocnici spontánně obdarovali vlastním dobovým vybavením a pokoj, který nabízí zároveň odpočinek i aktivní stimulaci, tak mohl být rychle zrealizován.
Retro – cesta k lepší kvalitě stáří?
Poruchy paměti jsou bohužel stále častějším jevem, se kterým se řada lidí se zvyšujícím se věkem potýká. Podle České alzheimerovské společnosti žije v České republice přibližně 180 tisíc lidí s nějakou formou demence, přičemž většina případů je způsobena právě Alzheimerovou chorobou. Přesný počet pacientů je nicméně obtížné stanovit, protože mnoho případů zůstává nediagnostikovaných. Výskyt této vážné nemoci, která vedle paměti zhoršuje také myšlení, vyjadřování, schopnost rozpoznávat lidi či věci a vede ke změně osobnosti, přitom každým rokem narůstá. Předběžné odhady naznačují, že do roku 2050 by se počet lidí s demencí mohl až zdvojnásobit, a to nejen u nás. Jak uvádí mezinárodní federace Alzhemier's Disease International, v celosvětovém měřítku by to znamenalo zhruba 135 milionů lidí postižených tímto chronickým onemocněním. Je proto nezbytné hledat efektivní způsoby, jak zmírnit jeho dopady a podpořit důstojné stárnutí.
Reminiscenční terapie – a budování retro pokojů – představují jednu z metod, která v tomto ohledu prokazatelně pomáhá zvyšovat kvalitu života lidí postižených demencí, a v důsledku i jejich rodin. Kontakt se známými předměty a možnost popovídat si o starých časech může být u pacientů a klientů zdravotních a sociálních zařízení nejen účinným nástrojem pro posílení kognitivních schopností, ale také cestou k většímu klidu, emoční stabilitě a propojení s vlastním příběhem a identitou. Skrze vzpomínky na minulost vyvolané reminiscenčními prvky mohou lépe uchopit svou realitu, snížit úzkost a navázat kontakt s okolím. Podpora podobných přístupů by proto měla být samozřejmou součástí péče o seniory – protože vzpomínky nejsou jen odrazem minulosti, ale i klíčem k důstojnějšímu prožívání přítomnosti.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
