Zážitek, který vámi pohne
Divadelní tvorba pro děti s sebou přináší zajímavý fenomén. Tvůrci, kteří jinak brilantně zacházejí s přenesením příběhu na jeviště pro dospělého diváka, mají při tvorbě pro děti leckdy tendence začít sklouzávat ke zjednodušení, infantilnosti a klišé nejrůznějšího druhu. Nebo se tvorby chopí soubor, často amatérský, který by s obdobnou úrovní produkce neměl u dospělého publika šanci uspět, a nabízí inscenace, ze kterých máte minimálně rozporuplné pocity. Jako kdyby byl dětský divák hlupák, kterému nemá cenu nabídnout něco hodnotného, protože to stejně nepochopí. Estetická kvalita a jazyk zobrazovaného, logická výstavba děje, motivovanost postav: jako by nic z toho nemuselo v divadelní tvorbě pro malé diváky existovat. To vše podporuje u nás stále hojně panující mýtus, že divadlo pro děti by mělo být hlavně veselé, barevné a se spoustou písniček. A že to tak nějak stačí. Přitom nic nemůže být vzdálenější skutečnosti.
Divadelní tvorba pro děti už dávno není jen nablblou taškařicí, u které rodiče či vychovatelé odcházejí na kafe, protože to není nic pro ně. Zkušená divadla a soubory si jsou vědomy specifických potřeb malého diváka. Komunikují s ním prostředky a jazykem, které respektují jeho věkovou hranici a zároveň přináší hluboký estetický zážitek. Právě divadlo poskytuje tvůrcům úžasný nástroj jak pozvat děti do světa fantazie, ve kterém mohou rozvíjet svoji představivost a nahlížet na běžné věci z netradičních úhlů. U těch už trochu starších může zase otevírat různá témata, o kterých se běžně moc nemluví, ale jsou pro danou věkovou skupinu důležitá a jí blízká. „Jenom je potřeba k tvorbě pro děti přistupovat stejně zodpovědně, jako když tvořím pro dospělé. Protože ten dětský divák není ani méně důležitý, ani hloupější a zaslouží si úplně stejnou kvalitu,“ říká Natálie Preslová Strýčková z tvůrčího dua Janek & Natálka, které působí v uměleckém vedení pražského Divadla NOD a tvorbě pro děti se ve své umělecké praxi hojně věnuje. Za jeden z největších nešvarů Natálie s Jankem považují právě ono podceňování malých diváků, ponižování je na „hloupé děti“, kterým stačí nabídnout podprůměrně zpracovaný a výpravně nevkusný příběh schovávající se za barevnou fasádou s lacinými popěvky.
Jak se v tom vyznat?
To, jaký budou mít děti v dospělosti vkus a vztah k umění obecně, do velké míry ovlivňujeme tím, co jim z široké kulturní palety nabídneme ke konzumaci. Jsme to právě my, jejich rodiče, vychovatelé a dospělí kamarádi, kteří jim můžeme pomoci kultivovat jejich estetické cítění. Divadlo je k tomu perfektním prostředkem. Ne každý ale má přirozeně kapacitu na to, aby detailně sledoval současnou kulturní scénu. Proto je fajn znát cesty, kudy se k dobrému dětskému divadlu dostat a kde ho hledat. Přesně tyto tipy (a mnoho dalších zajímavostí ze světa malých diváků) popisuje ve videu s Jankem Lesákem na platformě YouTube (kde najdete i další videa z dílny Janek & Natálka, která vám rovněž poslouží jako výborný zdroj informací o současné umělecké tvorbě nejen pro děti) Michaela Váňová z Katedry výchovné dramatiky DAMU. Herečka, režisérka a divadelní lektorka vydala v roce 2023 na toto téma také knihu S dětmi do divadla (nakladatelství AMU), v níž na základě své dlouholeté praxe nabízí rodičům, pedagogům i divadelníkům pohled do duše dětského diváka a možnosti, jak s ním pracovat, aby si z dané inscenace odnesl namísto odporu k divadlu hluboký estetický zážitek.
Dětský divák není ani méně důležitý, ani hloupější a zaslouží si úplně stejnou kvalitu.
Jak tedy dobré divadlo pro děti poznat a kde ho najít? Ptejte se svého okolí, co by vám doporučilo. Najděte si profesionály, kteří se na tvorbu pro děti specializují (v Praze je to třeba již legendární divadlo Minor či soubor Damúza). Podívejte se na fotky inscenací, přečtěte si recenze a zaměřte se také na věkový limit, který je u hry uveden. Pokud je věkové rozmezí až příliš široké (například 3–15 let), případně není uvedeno vůbec, jedná se samo o sobě o určitý varovný signál. Ale nejdůležitějším ukazatelem, kterým se při výběru řiďte, je, aby se hra líbila i vám. A nebojte se dát šanci i jiným kusům než veselé pohádce. Zkušení divadelníci umí i nelehká témata zpracovat s citem k dané věkové skupině a děti velmi oceňují přístup, kdy s nimi divadlo komunikuje partnerským jazykem a vnímá je jako sobě rovné, přemýšlivé a citlivé. Protože takové dětské publikum skutečně je. Tak zlomte vaz!
Autorka textu je absolventkou divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
