NP č.628 > RozhovorPokora vůči umírajícím a křehkosti jejich situacetext: Alžběta Rendlová, foto: archiv Cesty domů (Daniela Dahlien Neumanová)

Možnost zažít poslední chvíle života v prostředí domova je pro mnohé velmi cenná. S mámou, která je sociální pracovnicí v domácím hospicu, jsme si povídaly o světlých stránkách i úskalích její práce.

Jaká je náplň tvé práce, jak vypadá tvůj pracovní den?

Každý den je úplně jiný. Někdy jsem víc v terénu, jindy se víc věnuji administrativě, účastním se porad a dalších setkání. Mezi moje kompetence patří příjem a evidence žádostí o terénní službu, sociální šetření u nových klientů a klientek, následná péče o ně, plánování služeb, péče o tým, vedení porad, spolupráce s ostatními z multidisciplinárního týmu a mnohé další činnosti.

 

O klienty a klientky pečuješ v jejich domácnostech. Velmi různorodá jsou tedy i prostředí, která během pracovních dní navštěvuješ. Jaké dojmy to v tobě vyvolává?

Především pokoru vůči příběhům těch, které navštěvuji, i ke křehkosti jejich situace. Často také radost, že mohou strávit závěr života v domácím prostředí, se svými blízkými, mazlíčky, zvyklostmi. A samozřejmě zažívám i smutek a rozladění, když se nedaří dobře nastavit péči nebo když umírá někdo, kdo je příliš mladý.

 

Co ti pomáhá k vyrovnání se s takovým rozladěním?

Pokud se jedná o nastavení péče, pomáhá hledání jiných schůdných způsobů a snaha vyladit potřeby konkrétního klienta či klientky nebo rodiny s ohledem na jejich potřeby. Při vyrovnání se s těžkými příběhy mi hodně pomáhá péče o sebe. Obvykle se jdu na chvilku projít a vydýchat. Důležité je pro mě i sdílení na poradách a supervizích.

 

Dostala ses někdy do situace, kdy se klient nebo klientka ve svém domácím prostředí necítili bezpečně nebo k němu měli negativní vztah?

Většina lidí si přeje strávit závěr života doma. Ale například u klientů a klientek s demencí se občas stává, že v pokročilém stádiu nemoci svůj domov a své blízké nepoznávají, jsou dezorientovaní, bojí se. V takových situacích velmi pomáhá jejich ukotvení v situaci, tedy popis toho, kde jsou, kdo je s nimi a případně i co se bude dít.

 

Setkáváš se i s mnoha členy a členkami jejich rodin. Jakou formu pomoci poskytuje Cesta domů jim?

Blízkým umírajících poskytujeme především podporu. Podpora může mít různou formu. Rodiny vítají především psychosociální pomoc a edukaci v péči o umírajícího blízkého.

 

Jaké výhody vidíš v možnosti zůstat v domácím prostředí oproti pobytovým zařízením?

Podle výzkumu agentury Stem/Mark z roku 2013 si 78 % lidí v České republice přeje zemřít doma. Mít možnost strávit poslední chvíle života v domácím prostředí vnímám tedy především jako splnění přání umírajícímu a jeho blízkým. V novějším výzkumu této agentury z roku 2024 vnímá většina lidí zkušenost s péčí o svého blízkého v průběhu umírání jako formativní záležitost. I nám se často ozývají pozůstalí, kteří pečovali doma, s nabídkou pomoci například formou dobrovolnictví. Pobytová zařízení mají zase výhodu specificky upraveného prostředí a profesionální péče. Často je využívají lidé, jejichž blízcí se o ně z nějakého důvodu nemohou starat. Překážkou bývá vysoký věk blízké osoby nebo její zdravotní stav.

 

Vidíš na domácí péči naopak něco negativního?

Pokud má umírající člověk hodně obtěžujících symptomů, může být náročné péči poskytovat. Tito lidé často potřebují pomoc různých terénních služeb, ale těch je bohužel v Praze i celé České republice velmi málo a mají dlouhé čekací lhůty, přičemž nám často chodí žádosti o rychlé zahájení péče. Především u lidí, kteří mají onkologické onemocnění, je jejich zdravotní stav dlouho celkem přijatelný, ale v jednu chvíli se rapidně zhorší. Pečující pak bývají velmi zaskočení a potřebují odbornou pomoc zdravotní, psychologickou i pečovatelskou.

 

Co znamená domov pro tebe?

Domov vnímám především jako bezpečné místo, kde jsou lidé, které mám ráda.

 

Všímáš si nějakých podobností v tom, jak se formuje vztah k domovu na sklonku života?

Spíš vnímám změny v mezilidských vztazích. V rodinách často zažívám velkou vzájemnou něhu a porozumění. Ale ne vždy jsou vztahy v rodinách ideální nebo srozumitelné, protože vidíme jen krátký úsek života dané rodiny.

 

Změnilo ti toto zaměstnání vztah k životu?

Určitě, díky němu mám k životu větší respekt, silněji si uvědomuji jeho konečnost a taky mám potřebu prožít každý den naplno a mít alespoň jeden pěkný zážitek, chvilku.

 

 

 

Celý rozhovor naleznete v nejnovějším čísle. Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


autor / Alžběta Rendlová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů