Váš výzkum se v rámci tématu alkoholismu zabývá zatím málo diskutovanou spoluzávislostí. Kdo je to spoluzávislý? A jaké chování je pro něj typické?
Spoluzávislým se člověk stává, když svůj život k vlastní škodě přizpůsobuje potřebám alkoholika. Zajímavé je, že vzorce chování spoluzávislého a závislého bývají mnohdy velmi podobné. Nejprve problém bagatelizuje, vytváří si vlastní pravdu, když se ale situace zhoršuje a alkoholik už sám nemá vůli závislost utajovat, přebírá spoluzávislý odpovědnost na sebe. Alkoholika před veřejností omlouvá a opilého pak doma schovává a opečovává. Spolu se závislým se tak celá jeho rodina uzavírá před okolním světem. Veřejným opileckým scénám předchází tím, že alkohol kupuje závislému domů. V určitém bodě dojde ke zlomu a spoluzávislému dojde, že musí dostat pití blízkého pod kontrolu. Sám hledá lahve a alkohol vylévá. Snaží se hlídat všechny jeho aktivity a nepouštět ho z očí. Netrvá však dlouho, než stres a psychické vypětí udělají své a z přirozeného nutkání pomoci milované osobě se postupně rozvine celá škála zdravotních problémů – jak fyzických, tak psychických. V nejčernějším scénáři se celý tenhle kolotoč uzavře závislostí původně spoluzávislého.
Trpí spoluzávislostí spíše muži, nebo ženy?
Častěji jsou spoluzávislé ženy. Konzumace alkoholu u mužů bývá vnímána jako „společenská povinnost“, mužský alkoholismus je proto ve společnosti více tolerován. Pět šest piv po tvrdé šichtě si přeci zaslouží. U žen se používá jiný metr. Zklamou totiž hned ve dvou společenských rolích – své vlastní a mateřské.
Jsou zdravotní a sociální rizika spoluzávislosti méně závažná než rizika, která s sebou přináší alkoholismus?
Právě naopak. Zatímco závislý v určitý okamžik ztratí sebereflexi a jeho jedinou starostí je, jestli má nebo nemá co pít, spoluzávislý si nemůže dovolit přestat fungovat. Pořád musí přinášet domů peníze, pořád musí platit dluhy a závazky, pořád musí udržovat domácnost v chodu a obstarat děti a k tomu všemu ještě „uklízet spoušť“, kterou za sebou alkoholik nechává. Tlak, který musí snášet, je pro běžného člověka nepředstavitelný.
Jak se podle vás správně zachovat v situaci, kdy některý z našich blízkých přestává mít pití pod kontrolou?
Někteří radí v první řadě opustit závislého, přestat mu pomáhat a přenechat veškerou odpovědnost za jeho chování na něm samotném, avšak já se s tímto doporučením neztotožňuji. Odříznutí se od závislého nebývá snadné, obzvláště v případě manželství. Jeho maléry se přímo týkají i druhého partnera, a proto si je nemůže dovolit neřešit. Volil bych jiný postup. Nejprve bych závislého konfrontoval. Alkoholik si nemoc nemusí vůbec uvědomovat. Potřebuje pomoct, ne opustit. O následujícím postupu bych se zašel poradit s odborníkem. Ultimátum bych nechal až pro krajní situaci.
Alkoholikovi vyhledávač hned ukáže, kde si zažádat o pomoc, o spoluzávislosti toho český internet ale moc neví. Znají lidé místa, kde pomoc v případě spoluzávislosti hledat?
Ve většině případů se spoluzávislý soustředí na problém závislého a ten svůj ignoruje nebo si ho ani neuvědomuje. Jak pro něj, tak pro odborníky je to v dané situaci přidružený, druhotný problém. Vždycky je to primárně o alkoholikovi. Upozorněn na to bývá až po určité době, kdy je závislý už v léčení. Většina organizací a zdravotnických zařízení, které pracují se závislými, má programy a podpůrné skupiny také pro blízké osoby. Mimo to existují ale i sdružení, která se orientují vyloženě na pomoc spoluzávislým. Příkladem může být obdoba Anonymních alkoholiků, sdružení Al-Anon. Nejčastější jsou skupinová sezení, na kterých se příbuzní a přátelé alkoholiků dělí o své starosti a zkušenosti, navzájem si radí a společně řeší nesnáze, které v souvislosti s alkoholismem v jejich rodině vznikají. Potřebují vyslechnout, utěšit a nasměrovat, případně podpořit v těžkých rozhodnutích. Účinné jsou i rodinné terapie, případně párové terapie nebo soukromé konzultace s psychologem. Ve špatné životní situaci nebo s opětovným začleněním do společnosti mohou rodině závislého pomoci také na odboru sociální péče.
ODŘÍZNUTÍ SE OD ZÁVISLÉHO NEBÝVÁ SNADNÉ, OBZVLÁŠTĚ V PŘÍPADĚ MANŽELSTVÍ.
Jak jste už zmínil, závislostí se kromě zdravotnických zařízení zabývají také sociální služby. Je jejich spolupráce funkční?
Navzájem spolupracují hlavně na bázi doporučení, přímo si závislého ale předávat nemohou. Jejich spolupráce není nijak legislativně ošetřena. Odbor sociální péče spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, zdravotnická zařízení pod Ministerstvo zdravotnictví, kvůli GDPR tak musí závislý udělit souhlas každé instituci zvlášť. Je tedy jen na něm, jestli po skončení léčby na psychiatrické klinice nastoupí do následné péče. Málokdy se však stává, že je tím proaktivním alkoholik. Břemeno tu zase nese spoluzávislý.
Jaká je prevence spoluzávislosti?
Prevence je v osvětě. Povědomí veřejnosti o problematice spoluzávislosti je naprosto mizivé. Málokdo se s tímto pojmem setkal. Laik nejčastěji tipuje, že jde o spoluužívání návykové látky se závislým, po osvětlení pojmu se však v jeho definici mnozí najdou. Sebediagnostika navíc pomůže nejen spoluzávislým v řešení jejich trápení, ale také v uvědomění si, že mají doma alkoholika, který by se měl jít léčit.
Jak by se podle vás mohlo nízké povědomí o problematice zvýšit?
Velkou roli v tomto ohledu určitě hrají média a sociální sítě. Účinné by mohly být kampaně ve smyslu BESIP. Mimo to by se mohlo na mladé více působit také ve školách v rámci občanské nauky a společenských věd. Uvítal bych i rozšíření působení organizací, jako je například Al-Anon, a to zejména v demograficky problémových oblastech. Možností je nespočet.
POVĚDOMÍ VEŘEJNOSTI O PROBLEMATICE SPOLUZÁVISLOSTI JE NAPROSTO MIZIVÉ.
Diskuze na toto téma nicméně chybí i mezi českými odborníky. Co je podle vás příčinou takto nízkého zájmu o téma?
Domnívám se, že je to kvůli druhořadosti problému. Na rozdíl od alkoholismu tento jev společnost primárně nijak neohrožuje. Dokud jste zdravá, nepijete, chodíte do práce, platíte daně, utrácíte v obchodě, dbáte, aby děti chodily do školy, zkrátka chováte se podle společenských norem, není potřeba vám věnovat pozornost. Spoluzávislý se dokonce snaží negativní dopady závislosti blízké osoby tlumit, všechno je vlastně v pořádku, přesně tak, jak se to spoluzávislý snaží předstírat. Dokud není spoluzávislost závislostí, společnost ji zkrátka nepovažuje za důležitou.
Měl byste nějaká doporučení pro spoluzávislého?
Zbavte se pocitu viny a myslete na sebe. Nenesete vinu za závislost ani za její dopady. Spoluzávislí často mívají blok „ten můj ochlasta je permanentně v lihu a já tady řeším sebe“ – to je nesmysl. Řešit své zdraví a pohodu vlastní rodiny není sobeckost. Někteří alkoholici jsou dokonce schopni na měsíc nebo dva přestat pít, aby dokázali svou pravdu o tom, že zbytečně vyšilujete, že je všechno vlastně v pořádku. Není. Nepodléhejte tlaku závislého ani okolí. Nepodceňujte svoje zdravotní potíže, buďte uvědomělí a řešte je zavčasu.
Pozn.: Respondent v rozhovoru uvádí své vlastní názory.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
