„Na stejné ubytovně jsem už víc než 11 let. Někdy tam člověk naráží na opilé a hlučné lidi, není tam vždycky klid, to je nepříjemné, ale jinak si nestěžuju. Smlouvu nemám, ale všude v Praze je dost plno a nechci skončit zase v noclehárně,“ popisuje své zkušenosti s ubytovnou jeden z klientů Nového Prostoru. „Když jsem třeba nemocný a vypadne mi část příjmu, tak je těžší všechno zaplatit, ale snažím se ji udržet za každou cenu,“ dodává.
Příběh klienta, jehož totožnost redakce zná, ale z důvodu jeho vlastní ochrany nechce zveřejnit, není nijak výjimečný. Na ubytovnách bydlí většina klientů Nového Prostoru. Mnohdy si je drží dlouhodobě, i přes nespokojenost s jejich stavem. A velmi často i bez nájemní smlouvy, jak potvrzuje průzkum, který redakce mezi klienty NP vedla. Podle něj nemá řádnou smlouvu o ubytování téměř 86 % respondentů. To s sebou ale přináší celou řadu nevýhod a problémů.
Z ankety dále vyplývá, že v Praze, kde jsou problémy s kapacitami patrně největší, platí klienti za ubytovnu v průměru 200–300 Kč za noc, tedy cca kolem 6 000 až 9 000 korun měsíčně. 75 % z nich pak platbu za ubytování hradí měsíčně, ostatní mají možnost obnos uhradit po menších částkách a platit například v týdenních intervalech. Čistý zisk z prodeje časopisu Nový Prostor se v průměru pohybuje od 3 000 Kč do 6 000 Kč za měsíc a prodej není každý den stejný, kvůli čemuž se i měsíční příjem může v průběhu roku výrazně lišit. Náklady na bydlení tak tento výdělek ve většině případů výrazně přesahují.
Ubytovny, které poskytují bydlení bez smlouvy či alespoň potvrzení o zaplacení nájmu, jsou sice často o trochu levnější než ostatní, jejich obyvatelé ale ve výsledku většinou nijak neušetří. Kromě neustálé nejistoty, že ubytování může být ukončeno bez náležité výpovědní lhůty, totiž lidé bez řádné smlouvy nemohou čerpat státní podporu ve formě příspěvku a doplatku na bydlení. Podle vedoucí sociálních pracovnic pražského denního centra NP jsou ale v pasti – na ubytovnách se smlouvou je obsazeno a klasický nájemní byt si dovolit nemohou, takže jim nezbývá, než tento „obchod s chudobou“ podporovat.
Ubytovny, které poskytují bydlení bez smlouvy či alespoň potvrzení o zaplacení nájmu, jsou sice často o trochu levnější než ostatní, jejich obyvatelé ale ve výsledku většinou nijak neušetří.
„Když se stane, že nějaký klient o ubytovnu přijde, sociální pracovnice pomáhá s hledáním nové. Znamená to hodně telefonování a často i ústupků – například je volno jen na vícelůžkovém pokoji, což je vždycky nevyzpytatelné,“ popisuje Monika Dvořáková. Jindy klienti musí třeba akceptovat místo na vzdálenější ubytovně mimo Prahu, což pro ně představuje vyšší náklady na dojíždění.
V extrémním případě – například při výpadku příjmů – pak může klient o možnost bydlet na ubytovně přijít úplně. Pokud nesežene místo na jiné ubytovně či v azylovém domě, kde je situace ohledně kapacit prakticky totožná, je často odkázán na přebývání v noclehárnách. Ty sice poskytují snadno dostupnou a finančně únosnou možnost přespání (kolem 30 Kč za noc), nicméně jak už jejich název napovídá, nezajišťují žádné zázemí přes den, a to ani možnost uschování věcí. Klient se tak do zařízení může vracet vždy pouze na noc a de facto se ocitá na ulici.
Problém ubytoven, které poskytují ubytování bez smlouvy, navíc dopadá i na samotné sociální služby a stát. „Tyto ubytovny často nejsou zkolaudované jako ubytovny,“ vysvětluje Monika Dvořáková a pokračuje: „Dostáváme se ale do morálního rozporu – když situaci na ubytovně začneme aktivně řešit, může se stát, že ubytovnu ze dne na den zavřou a spousta lidí se ocitne na ulici. Často tam bydlí celé rodiny s dětmi,“ dodává.
Naši sociální pracovníci pomáhají lidem v sociální tísni řešit obtížné životní situace. Bez vás to ale nejde. Podpořte nás prosím peněžním darem a pomozte Novému Prostoru financovat poskytování sociální práce, díky které se naši klienti mohou znovu začlenit do běžného života.
