NP č.614 > Téma číslaVíra ukrytá do fantastických světůtext: Julie Šafová, ilustrace: Fonwall

V literatuře, filmech, a dokonce i hudbě se mnohdy nevědomky setkáváme se symboly spjatými s vírou a náboženstvím. Autoři do svých děl vkládají jak otevřeně duchovní motivy, tak elegantně skrytou inspiraci. Při troše kreativity lze najít například spojitost mezi postavou legendárního Luka Skywalkera a biblickým Mojžíšem. A ve stínech světa ságy Pána prstenů můžeme dokonce odhalit Satana.

Jde o „dílo od základů náboženské a katolické, zprvu sice nevědomě, ale při redigování záměrně,“ řekl o své slavné fantasy sérii John Ronald Reuel Tolkien. Jako filolog, profesor anglické literatury a katolický křesťan se při psaní příběhů ze Středozemě, fiktivního kontinentu plného fantastických bytostí, nechával inspirovat jak náboženstvím, tak staroanglickou a germánskou mytologií. „Tolkien, ač byl křesťan, tak měl velmi pozitivní vztah ke germánským mýtům, tedy nekřesťanským mytologiím. Neviděl je jako něco pohansky barbarského, ale naopak jako něco, v čem je potřeba hledat moudrost, i když je člověk křesťan,“ vysvětluje religionista František Novotný z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Z mýtů si Tolkien dokonce půjčoval celá jména, například pro čaroděje Gandalfa, moudrého průvodce a přítele hrdinů příběhu. „Jméno vychází ze starogermánského alf jako magická bytost a gandr, což znamená hůl. Gandalf tedy znamená něco jako elf, který chodí o holi. Jméno se pak přímo vyskytuje v severogermánské mytologii, je to jakási boční postava trpaslíka. Tolkien si jméno vypůjčil právě kvůli tomu, že obsahuje slovo hůl, kterou měl nosit jeho čaroděj,“ dodává Novotný. Další z předloh pro Gandalfa byl také kouzelník Merlin z legend o králi Artušovi.

 

Jedním z oblíbených děl spisovatele byl staroanglický hrdinský epos Béowulf. V něm stejnojmenný hrdina tragicky padne během boje s drakem, který pustoší jeho zemi. Právě tímto motivem se Tolkien inspiroval v novele Hobit, která trilogii Pána prstenů předchází. V té se trpaslíci spojí s hobitem, drobnou bytostí podobnou člověku, a vypraví se získat zpět poklad, který jim kdysi ukradl drak Šmak. V závěrečné bitvě pak zemře král trpaslíků Thorin Pavéza. „Stejně jako Béowulf padne v bitvě u dračí sluje. Nezabije ho přímo drak, ale určitě tam je inspirace motivem fatálního souboje hrdiny s drakem,“ míní Novotný.

John Ronald Reuel Tolkien se při psaní příběhů ze Středozemě nechával inspirovat jak náboženstvím, tak staroanglickou a germánskou mytologií. 

V autorově díle se ovšem dají nalézt i odkazy k biblickým příběhům a čistě křesťanským postavám. A protože ve Středozemi existuje dobro, nutně se někde musí ukrývat také zlo. Čtenáře ságy možná překvapí, že původcem zla v Pánovi prstenů není Sauron, který se během příběhu snaží zmocnit prstenu moci, ale postava nazvaná Melkor, které Sauron slouží. „Ten se už na začátku při tvoření hmotného světa provinil tím, že do hudby prvostvořených bytostí vnášel nikým nevyžádané inovace a disharmonické prvky. Je zřejmě inspirovaný křesťanským Luciferem, který byl nejkrásnějším andělem, což se mu zalíbilo natolik, že se chtěl měřit s Bohem. Nakonec skončil jako ďábel v pekle,“ vypráví Novotný.

 

Srovnání s klíčovou biblickou postavou se nabízí také v příběhu čaroděje Gandalfa, který se při průchodu trpasličími doly střetne s démonem ohně a stínů a zemře. Posléze se ale vrátí zpět mezi živé, aby dokončil svou roli. „Jeho pád do propasti a znovuzrození Gandalfa Bílého je často vnímáno jako alegorie Ježíše,“ myslí si Novotný. Religionista ovšem zdůrazňuje, že postava Gandalfa není přímo Ježíšem. „Má spoustu neježíšovských vlastností. Gandalf je zároveň válečník, bojuje a velí v bitvách, což u Ježíše najdeme jen v okrajových interpretacích. Tolkien také náboženství do Pána prstenů dával méně očividně. Pomáhal si různými dynamikami příběhu, aby vystihl pointu křesťanského poselství nebo severské mytologie,“ připomíná Novotný.

Ježíš Kristus lvem

Mnohem zjevnější alegorii na Ježíše najdeme v populární fantasy sérii Letopisy Narnie irského spisovatele Clivea Staplese Lewise. Autor, a zároveň blízký přítel Tolkiena, byl značnou část života ateistou, než se obrátil ke křesťanství, což se odrazilo i v jeho tvorbě. Tu psal zejména pro mladší čtenáře, jeho symbolika tak byla průhlednější. „Je zde skutečně velmi jednoduše prohlédnutelná alegorie – když se lev Aslan obětuje za hřích jednoho z těch chlapců, je zcela zjevně Ježíšem. Je to v zásadě alegorie středověkého typu, to znamená jedna k jedné. Aslan je zástupný symbol za Ježíše. Podobně fungovala třeba podobenství ve středověké literatuře,“ uvádí Novotný. Obdobně jako Ježíš Kristus umírá i Aslan brutální a mučednickou smrtí, po své oběti je ale vzkříšen a následně prostupuje všemi dalšími romány v sérii.

 

Zcela jiný pohled na náboženskou symboliku a mýty najdeme i v populární vesmírné opeře Star Wars (Hvězdné války). Ságu odehrávající se kdysi dávno v jedné velice vzdálené galaxii započal roku 1977 režisér a scenárista George Lucas a její pokračování vychází dodnes. I když ve fiktivní galaxii nenajdeme na rozdíl od Středozemě či Narnie božské entity, svět je přesto udržován v rovnováze energií zvanou Síla. I ta má svůj původ ve víře, ne však v té křesťanské. „Star Wars je dílo, které vzniklo v 70. letech, což byla doba, kdy doznívala kontrakultura hippies. Ta akcentovala spíše import východních náboženských nauk, ve kterých personifikovaný Bůh není tak zdůrazňován. Inspirovali se hlavně buddhismem, kde Bůh jako osoba nehraje roli. Lucas se spíše vzhlédl v nadosobní vizi kosmické síly, která prostupuje svět, ale která není Bohem. Jde o něco, na co se člověk napojí a co je vlastně v principu dobré a zajišťuje to rovnováhu,“ přibližuje religionista Novotný.

Star Wars z křesťanství nečerpají tolik jako literární klasiky, stály ovšem u zrodu vlastního náboženství, takzvaného jediismu. 

I v postavě Luka Skywalkera lze ovšem sledovat klasické náboženské předobrazy. Luke vyrůstá na samém začátku ságy bez rodičů na opuštěné pouštní planetě. „Sirotek-hrdina je přímo typ, který se občas analyzuje v teorii mýtu. Většinou ale nevyrůstá úplně v izolaci, ale třeba na něčím dvoře nebo pod moudrým vedením. Kdybychom vyložili náboženský předobraz, lze zmínit třeba Mojžíše, ten ovšem vyrostl na egyptském dvoře,“ říká Novotný. Vysvětluje nicméně, že v případě tvůrců Hvězdných válek jde o mnohem eklektičtější přístup k víře než u dřívější fantasy literatury.

„Tolkien si půjčoval poselství nebo trajektorie těch příběhů. Byl profesorem na Oxfordu, George Lucas byl hollywoodský scenárista. Samozřejmě si půjčoval z mytologií nebo starověkých náboženských představ a různě je kombinoval, ale není to tak systematická syntéza, jde více o pop-art,“ míní Novotný. 

 

Star Wars možná z křesťanství nečerpají tolik jako literární klasiky, stály ovšem u zrodu vlastního náboženství, takzvaného jediismu. Tak se označuje víra v Sílu a praktikování filozofie rytířů Jedi, kteří se v díle vyskytují. „Na počátku byla spíše snaha si vystřelit z otázek na náboženské vyznání při sčítání lidu, lidé tam začali psát rytíři Jedi. Nicméně jediismus jako nábožensko-filozofická identita postupně zvážněl a z původní recese se stalo skutečně něco, co alespoň část lidí bere vážně,“ vysvětluje Novotný.

Malé dobro vítězí nad velkým zlem

Religionista také dodává, že staré mýty a náboženské příběhy jsou již kulturou natolik prorostlé, že se inspirace jimi může objevit klidně i zcela nezáměrně. Typickým příkladem je podle něj příběh Davida a Goliáše ze Starého zákona, ve kterém mladík David kamenem z praku zabije bojovníka Goliáše. „Malý chlapeček zvládne naprosto nečekaně strašně těžký úkol. Všichni máme zakódované, že takové příběhy jsou zajímavé a pěkné, protože všichni máme v hlavě toho malého a podceňovaného Davida, který porazil Goliáše. Už ani nepřemýšlíme o tom, že jsme to asi četli někde v Bibli,“ myslí si Novotný. Pro příklad není třeba zajít dále než k sérii Harry Potter – sedmi románům o tom, jak osiřelý a zdánlivě obyčejný chlapec čelí nepředstavitelnému zlu v podobě Lorda Voldemorta.

Staré mýty a náboženské příběhy jsou již kulturou natolik prorostlé, že se inspirace jimi může objevit klidně i zcela nezáměrně.

Dalším příkladem typického mýtu procházejícího populární kulturou je narativní oblouk hrdiny, který při svém prvním pokusu o boj se zlem selhává. „Potom musí trpět, ale vrátí se a porazí záporáka na druhý pokus. Například Batman v první fázi prohraje, je sražen na kolena, ale nevzdá to, podaří se mu uniknout a nakonec bitvu vybojuje a zvítězí. To je taková popkulturní kondenzace, výcuc z různých mýtů,“ uzavírá Novotný.

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete online či poštou přímo do své schránky!


Julie Šafová autor / Julie Šafová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Špatné podmínky i chybějící nájemní smlouvy: ubytovny vs. obchod s chudobou / Alžběta Ruschková > NP č.614 > Socky Špína, zima, hluční spolubydlící či ubytování bez řádné smlouvy a z něj vyplývající nemožnost požádat o sociální dávky určené na bydlení. To jsou časté problémy, na které lidé žijící na ubytovnách narážejí. Přesto mnohdy nemají na výběr. Kapacity obecních i oficiálně zkolaudovaných soukromých ubytoven jsou totiž – především ve větších městech – velmi často vyčerpané. číst dále Pastoral Brothers: Máme nevyčerpatelný a nekonečný příběh / Monika Dvořáková > NP č.614 > Rozhovor Nápad točit videa dostali v hospodě u piva, dnes je na sociálních sítích sledují tisíce lidí. Jakub Helebrant a Karel Müller jsou evangeličtí faráři, známí především z YouTube a platformy X, kde různými formami řeší víru a vyjadřují se k aktuálním tématům. O tom, jak dnes vypadá mediální obraz faráře nebo jestli může umělá inteligence psát kázání, jsme si povídali s Pastoral Brothers. číst dále Na Vánoce přímorožce / Klára Bezděčková > NP č.614 > Věda Tradice stavění vánočních jeslí je stará osm set let a vždy v ní hrála významnou roli zvířata. Živá i figurky, domácí, exotická i místní, často fantaskní směsice všeho. Kteří živočichové ale opravdu mohli být svědky událostí, jež se odehrávaly ve starověkém Betlémě? číst dále