První otázku si propůjčím od vás, jelikož jste ji nedávno samy položily veřejnosti na svých sociálních sítích. Co vám přináší dobrovolnictví?
Veronika: Osobně mi přináší obrovskou radost. Vlastně mi přijde, že dobrovolnictví může být velmi sobeckou aktivitou, protože to, že někomu pomůžu, mě udělá šťastnou.
Zuzana: Souhlasím, není to jen o pomoci druhé straně, ale benefituji z toho i já. Záleží na aktivitě, ale většinou mám dobrovolnictví spojené s vykročením z komfortní zóny, takže mám pak radost, že jsem do toho šla, protože se u toho něco naučím, získám nové přátele se stejnými základními hodnotami, poznám nové místo – zkrátka mě to obohacuje.
Veronika: A je to skvělá psychohygiena. Člověk odejde od svých problémů, činností a stresů, získá nadhled nad svým životem, zjistí, co řeší jiní lidé či organizace. Za mě má tedy vlastně samé benefity. (smích) Dokonce existují už i výzkumy, které ukazují, že nás dobrovolnictví dělá šťastnějšími.
HERO CLAN pomáhá neziskovým organizacím hledat dobrovolníky už asi osm let. Jak to tehdy celé vzniklo?
Veronika: Založily jsme ho s Katkou Vondrákovou, mojí spolužačkou ze základní školy. Zajímavé je, že už jako malé jsme při vymýšlení toho, co budeme dělat, nějaké neziskové sklony měly. (smích) Úměrně svému věku jsme spolu různě dobrovolničily. Pak jsme se opět sešly v roce 2016, kdy jsme se každá živila běžnou prací, ale alespoň mně v ní chyběl ten hodnotový přesah, který by mi dával smysl. Tak jsme začaly přemýšlet, co bychom mohly dělat a jak nezisku pomoct. Mám ráda celý neziskový sektor jako takový, protože mě fascinuje, co všechno objímá a jakou roli ve světě hraje – od sportovních spolků přes kulturu, klima po sociální služby. Spousta lidí to buď nedoceňuje, nebo si často ani neuvědomuje, že služba, kterou využívají, je nezisková a lidé, kteří v ní pracují, zastávají velký objem práce. A i když jsou často podhodnocení finančně a mohli by jít jinam, tak zůstávají, protože jim to dává smysl a dělají to srdcem. Postupem času a s přibývajícími zkušenostmi jsme zjistily, že kromě financí neziskové organizace nejvíce shánějí odborníky z různých oborů a chybí jim potřebné kontakty. A jelikož my jsme v té době kontaktů ze ziskové sféry měly hodně, napadlo nás to propojit. Tehdy pojem expertní dobrovolnictví nebyl vůbec ukotvený, pod dobrovolnictvím si lidi představili nejspíš prodejce srdíček nebo dobrovolníky v sociálních službách, takže to bylo opravdu něco zcela nového.
Jak přesně tedy HERO CLAN funguje?
Veronika: Tvoříme neveřejnou databázi expertních dobrovolníků-hrdinů, což jsou lidé ochotní jednorázově či krátkodobě pomoci konkrétní neziskové organizaci nějakou svou dovedností. Většinou je to ta dovednost, kterou se i živí, někdy ale přidávají i dovednosti z řad svých zálib – tito lidé se nám do databáze zapisují. Na druhé straně se na nás obracejí neziskovky s konkrétními požadavky ohledně toho, kdy, koho a na co hledají. Naše kolegyně „hero hunterky“ (lovkyně hrdinů, pozn. red.) tyto dvě strany propojují – v databázi najdou konkrétního dobrovolníka, který je ochotný pomoci, a pak na spolupráci dohlížejí, aby se nikde nezasekla a dotáhla se do konce. Od loňského roku se věnujeme také manuálnímu dobrovolnictví.
Kdo všechno se může stát vaším hrdinou? Musí umět něco konkrétního?
Veronika: My jsme toho názoru, že úplně každý umí něco potenciálně užitečného. Hledali jsme už i kuchaře, malování na obličej, elektrikáře nebo třeba kouzelníka. Nebojte se proto zapsat se do databáze – k ničemu vás to nezavazuje a my rozhodně potřebujeme nové expertní dobrovolníky v různých oblastech. Případně pokud si nevěříte ohledně konkrétních dovedností, můžete se připojit právě k manuálním víkendovkám, kde žádné zvláštní schopnosti nejsou třeba.
Zuzana: Navíc pokud uvažujete o dobrovolnictví, tak s námi je to dobrá vstupní brána, protože jde o jednorázovou zkušenost, která se vám buď bude líbit a zopakujete ji, nebo ne.
Zůstaneme-li ještě u expertních dobrovolníků, v jakých oblastech neziskové organizace nejčastěji potřebují pomoc?
Veronika: Podle našich statistik jde nejvíc o digitál – úpravy webu, konzultace sociálních sítí, fotografování a točení videí, grafiku…
Zuzana: Určitě. To jsou oblasti, na které ty organizace většinou nemají člověka, učí se to „na koleni“ a potřebují s tím pomoct. A pak také hodně potřebují konzultace v oblasti strategie a fundraisingu.
Veronika: Nebo právníky. Neziskové organizace totiž většinou zakládají lidé na základě svého osobního příběhu či zkušenosti, ale logicky nejsou nabití informacemi tohoto typu.
Vzpomenete si třeba na úplně první propojení hrdiny s organizací? Nebo na nejkurióznější požadavek, který jste dostaly?
Veronika: První byli lyžařští instruktoři pro organizaci Down syndrom. Jeli s nimi na necelý týden do Krkonoš. My jsme se tam jely i podívat, bylo to skvělé! A nejkurióznější byl rozhodně třeba již zmíněný kouzelník.
Zuzana: Nebo muzikanti pro havlíčkobrodskou nemocnici.
Veronika: Netradičně se může jevit i vaření – třeba pražská organizace Nesedím, sousedím pořádá společné obědy pro seniory. Takové akce jsou super místem, kde uplatnit anglicky mluvící dobrovolníky, kteří se nám také zapisují, ale často narážejí na jazykovou bariéru. Našim prostřednictvím tak byli vařit seniorům třeba Řek nebo Španěl a všichni z toho byli nadšení.
Už jsme „nakously“, že jste v loňském roce svou působnost rozšířily o horkou novinku – manuální dobrovolnictví, tzv. víkendovky. Celkem jste jich uspořádaly dvanáct. O co jde?
Zuzana: Víkendovka je organizovaná akce, kam vyrazí skupina lidí, kteří se většinou vzájemně neznají a jedou do nějaké neziskovky v ČR, kde je potřeba udělat předem naplánovanou manuální práci, na niž ta organizace nemá kapacitu – například natřít plot, postavit zeď, shrabat listí, vysadit stromy a podobně. Jde zkrátka o jednoduché manuální práce, na které není třeba mít nějaké speciální dovednosti, takže zapojit se může úplně kdokoliv. Taková skupina během jednoho víkendu nebo jednoho dne zvládne udělat množství práce, které by ta organizace sama dělala dlouhou dobu.
Jak takový víkend obvykle probíhá?
Zuzana: Snažíme se, aby to nebylo jen o práci, ale aby tam pro účastníky byla i nějaká přidaná hodnota – aby mohli organizaci lépe poznat, zúčastnit se třeba nějaké besedy, ukázky jejich práce nebo výletu či jiného doprovodného kulturního programu. Navíc jde většinou o čas strávený v přírodě, takže součástí jsou i procházky, táborák a podobně.
Veronika: Pro mě je dalším přínosem, že člověk pozná spoustu lidí z různých koutů země i různých zaměření, protože má spoustu času si s nimi povídat. A pak to, že se vydá do míst, kam by jinak třeba nejel, a má možnost objevit krásné prostředí a být součástí zajímavých aktivit.
Dobrovolnictví je charakterotvorná zkušenost a je nepředatelná. Kdyby ji lidé měli už od školního věku, tak by se společnost mohla vyvíjet krásným směrem.
Lze zobecnit, kdo se těchto akcí účastní?
Zuzana: Typický účastník se podle mě nedá definovat třeba profesí, ale většinou jde o lidi z města s kancelářskou prací. Vyrazit na venkov a manuálně dobrovolničit je pro ně často určitou formou relaxu.
Veronika: Bývají to lidé kolem třiceti a víc, většinou k překvapení mnoha nejde o studenty. Jezdí i rodiče s teenagery, na jednodenní akce dokonce i s malými dětmi. Máme i stálé účastníky v kategorii nad padesát let.
Zuzana: Ano, často jsou to lidé, kterým odrostou děti nebo hledají nové cesty v životě, a toto je způsob, jak si rozšířit obzory.
Veronika: Víkendovky jsou zkrátka otevřené všem, kdo chtějí něco vyzkoušet a vystoupit z komfortní zóny. Ta skupina je vždy velmi různorodá a pro každého se najde práce dle jeho možností.
Snažíte se oslovovat ale právě i studenty, například skrze Dobrovolnické centrum Univerzity Karlovy. Mělo by podle vás dobrovolnictví být běžnou součástí vzdělávacího systému, jak se o tom občas hovoří?
Veronika: Určitě ano. Když k němu děti budou vedené odmala, může jim to pomoci jednak z profesního hlediska, jelikož mohou nahlédnout do mnoha činností a zjistit, co by třeba jednou chtěly dělat, ale hlavně si myslím, že to skutečně ovlivňuje člověka hodnotově. Je to charakterotvorná zkušenost a je nepředatelná. Kdyby ji lidé měli už od školního věku, tak by se společnost mohla vyvíjet krásným směrem.
Veroniko, dočetla jsem se, že ty jsi díky dobrovolnictví dokonce potkala svého manžela?
Veronika: Ano! S ním jsem se potkala, když jsme dělali limitovanou kolekci kšiltovek a spolupracovali jsme s různými osobnostmi a značkami. Byl tehdy kontaktem, se kterým jsem to za jednu značku měla řešit. Ale máme na kontě i love story, kde se ten pár poznal přímo díky propojení HERO CLANu – jeden z nich pracoval pro žádající neziskovku a druhý byl dobrovolníkem, který organizaci pomáhal.
Takže HERO CLAN propojuje lidi ve všech možných ohledech.
Veronika: Rozhodně! (smích)
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
