„Žiji svůj sen tady ve své chalupě,“ říká o výrobě žinylky Josef Fidler. Ještě před pár lety přitom tento usměvavý a nadšením hýřící muž pracoval od svítání do pozdního večera, mnohdy i 18 hodin denně. Od Muzea v přírodě Vysočina si najal roubenku – bývalou tkalcovnu – stojící v památkové rezervaci Betlém v srdci Hlinska na Pardubicku a dal si ojedinělý úkol s nejistým výsledkem: obnovit tuto kdysi věhlasnou, ale dnes již zaniklou a složitou ruční techniku tkaní.
Od symbolu luxusu k zapomenutému řemeslu
Vlasová příze housenkovitého tvaru, který dal původ jejímu jménu žinylka (z francouzského la chenille = housenka), se poprvé objevila v 18. století ve Francii. Tam se ovšem tkala trochu jiným způsobem: byla plochá a dělaly se z ní především tapiserie a gobelíny. Výrobním materiálem bylo drahé hedvábí, a tak se brzy vyrábět přestala. Přes Vídeň se nicméně dostala až do Hlinska, kde se o její věhlas zasloužil místní továrník Josef Lašek. Ten na žinylce provedl pár zásadních úprav: hedvábí při tkaní koberců nahradil levnější jutou a žinylkové pásky začal stáčet na kolovratu, čímž vznikla slavná příze kruhového průřezu s vlasem z obou stran. Za svou inovaci byl oceněn i císařem Franzem Josefem.
Z města se tak ke konci 19. století stalo opravdové centrum žinylky. Postupně tu vzniklo několik velkých továren a působilo zde mnoho soukromých firem a tkalců. Celkově výroba žinylkových koberců, šál, plédů, nábytkových přehozů či obalů na polštářky živila kolem 3 500 lidí. Hlinecké koberce se vyvážely do celého světa od Paříže přes Řím a Barcelonu po New York, Tokio, Sydney či Blízký Východ. „Tehdejší Ministerstvo zahraničí je nechalo utkat i jako oficiální dar do Buckinghamského paláce,“ vzpomíná Josef Fidler.
V Československu byly velmi oblíbené hedvábné žinylkové šály a plédy, které svého času měla v šatníku prakticky každá dáma. S nástupem komunismu ale upadla žinylka v nemilost: v očích režimu byla buržoazním výstřelkem a její výroba byla postupně zastavena.
Obnovit toto po několik dekád prakticky zapomenuté řemeslo byla proto pro vyučeného seřizovače textilních strojů opravdová výzva. „V době hlavní slávy žinylky si tkalci říkali vše ústně, bylo tedy obtížné dát výrobní postup dohromady," popisuje Josef Fidler složité začátky.
Staré technologie pro současnou módu
Tkaní žinylky není náročné pouze technicky, ale i časově, protože se od začátku až do konce jedná o ruční práci. Nejdřív je třeba připravit stav a zhotovit prvotní tkaninu – předdílo. „To se pak rozřezává na tenké pásky, které se stočí na kolovratu, čímž vzniká právě ta žinylka,“ vysvětluje Fidler. Žinylková příze se následně vetkává do sesazovací osnovy, kde se z ní vyrobí například šála. Hotový produkt se na závěr musí ještě začistit, vyprat a propařit. „Právě tato pracnost mě fascinuje. Pro mě to není jen práce. Je to můj životní styl, mé poslání,“ usmívá se tkadlec, kterému byl před časem Ministerstvem kultury udělen titul Nositel tradice lidových řemesel.
Každá žinylková šála, pléd či pončo z rukou hlineckého tkalce je originál vytvořený na zakázku. Fidlerovy výrobky proto nenaleznete ani v obchodě, ani na žádném e-shopu. „Žinylka je pro mě srdeční záležitostí, zájemci musí přijet do tkalcovny, seznámit se s postupem a pochopit, kolik práce za výrobkem stojí,“ vysvětluje živnostník a dodává, že vyhotovení zakázky trvá i čtyři až pět měsíců.
Na popularizaci žinylky tkadlec spolupracuje se známou módní návrhářkou Beatou Rajskou. Společně usilují o to dát žinylce modernější využití a udělat z ní jedinečný módní doplněk, který se dámy nebudou bát nosit i v dnešní době a k současnému oděvu.
Heslem, že staré technologie mohou sloužit současným uživatelům, se Josef Fidler ostatně řídí i při tkaní nežinylkových výrobků. Vytvořil tak třeba sérii šátků a šál ve spolupráci s návrhářkou Zuzanou Osako nebo – možná trochu překvapivě – kolekci šátků pro motorkáře. Také vyrábí tzv. hadráky – recyklované předložky, prostírání či ubrusy ze starých látek. „Hledám možnosti, jak ukázat, že ruční tkalcovství je víc než jen jarmareční a volnočasová aktivita. A tu cestu si neskutečně užívám,“ uzavírá s úsměvem.
