NP č.602 > Téma číslaŽinylka je mou srdeční záležitostí. Chci z ní udělat jedinečný módní doplněk, říká tkadlectext: Alžběta Ruschková, foto: Petr Slíva, Otakar Volejník

Vzpomínáte si na elegantní šály z vlasové tkaniny s výraznými řádky, tolik populární v dobách našich prababiček? Žinylka byla především za první republiky velmi oblíbenou textilní technologií. Dnes už se její výrobě v celé zemi, a dost možná i Evropě, věnuje jen jediný muž – Josef Fidler.

„Žiji svůj sen tady ve své chalupě,“ říká o výrobě žinylky Josef Fidler. Ještě před pár lety přitom tento usměvavý a nadšením hýřící muž pracoval od svítání do pozdního večera, mnohdy i 18 hodin denně. Od Muzea v přírodě Vysočina si najal roubenku – bývalou tkalcovnu – stojící v památkové rezervaci Betlém v srdci Hlinska na Pardubicku a dal si ojedinělý úkol s nejistým výsledkem: obnovit tuto kdysi věhlasnou, ale dnes již zaniklou a složitou ruční techniku tkaní.

Od symbolu luxusu k zapomenutému řemeslu

Vlasová příze housenkovitého tvaru, který dal původ jejímu jménu žinylka (z francouzského la chenille = housenka), se poprvé objevila v 18. století ve Francii. Tam se ovšem tkala trochu jiným způsobem: byla plochá a dělaly se z ní především tapiserie a gobelíny. Výrobním materiálem bylo drahé hedvábí, a tak se brzy vyrábět přestala. Přes Vídeň se nicméně dostala až do Hlinska, kde se o její věhlas zasloužil místní továrník Josef Lašek. Ten na žinylce provedl pár zásadních úprav: hedvábí při tkaní koberců nahradil levnější jutou a žinylkové pásky začal stáčet na kolovratu, čímž vznikla slavná příze kruhového průřezu s vlasem z obou stran. Za svou inovaci byl oceněn i císařem Franzem Josefem.

 

Z města se tak ke konci 19. století stalo opravdové centrum žinylky. Postupně tu vzniklo několik velkých továren a působilo zde mnoho soukromých firem a tkalců. Celkově výroba žinylkových koberců, šál, plédů, nábytkových přehozů či obalů na polštářky živila kolem 3 500 lidí. Hlinecké koberce se vyvážely do celého světa od Paříže přes Řím a Barcelonu po New York, Tokio, Sydney či Blízký Východ. „Tehdejší Ministerstvo zahraničí je nechalo utkat i jako oficiální dar do Buckinghamského paláce,“ vzpomíná Josef Fidler.

 

V Československu byly velmi oblíbené hedvábné žinylkové šály a plédy, které svého času měla v šatníku prakticky každá dáma. S nástupem komunismu ale upadla žinylka v nemilost: v očích režimu byla buržoazním výstřelkem a její výroba byla postupně zastavena.

 

Obnovit toto po několik dekád prakticky zapomenuté řemeslo byla proto pro vyučeného seřizovače textilních strojů opravdová výzva. „V době hlavní slávy žinylky si tkalci říkali vše ústně, bylo tedy obtížné dát výrobní postup dohromady," popisuje Josef Fidler složité začátky.

 

 Prezentace žinylkové šály

Staré technologie pro současnou módu

Tkaní žinylky není náročné pouze technicky, ale i časově, protože se od začátku až do konce jedná o ruční práci. Nejdřív je třeba připravit stav a zhotovit prvotní tkaninu – předdílo. „To se pak rozřezává na tenké pásky, které se stočí na kolovratu, čímž vzniká právě ta žinylka,“ vysvětluje Fidler. Žinylková příze se následně vetkává do sesazovací osnovy, kde se z ní vyrobí například šála. Hotový produkt se na závěr musí ještě začistit, vyprat a propařit. „Právě tato pracnost mě fascinuje. Pro mě to není jen práce. Je to můj životní styl, mé poslání,“ usmívá se tkadlec, kterému byl před časem Ministerstvem kultury udělen titul Nositel tradice lidových řemesel.

 

Každá žinylková šála, pléd či pončo z rukou hlineckého tkalce je originál vytvořený na zakázku. Fidlerovy výrobky proto nenaleznete ani v obchodě, ani na žádném e-shopu. „Žinylka je pro mě srdeční záležitostí, zájemci musí přijet do tkalcovny, seznámit se s postupem a pochopit, kolik práce za výrobkem stojí,“ vysvětluje živnostník a dodává, že vyhotovení zakázky trvá i čtyři až pět měsíců.

 

Výroba žinylky

 

Na popularizaci žinylky tkadlec spolupracuje se známou módní návrhářkou Beatou Rajskou. Společně usilují o to dát žinylce modernější využití a udělat z ní jedinečný módní doplněk, který se dámy nebudou bát nosit i v dnešní době a k současnému oděvu.

 

Heslem, že staré technologie mohou sloužit současným uživatelům, se Josef Fidler ostatně řídí i při tkaní nežinylkových výrobků. Vytvořil tak třeba sérii šátků a šál ve spolupráci s návrhářkou Zuzanou Osako nebo – možná trochu překvapivě – kolekci šátků pro motorkáře. Také vyrábí tzv. hadráky – recyklované předložky, prostírání či ubrusy ze starých látek. „Hledám možnosti, jak ukázat, že ruční tkalcovství je víc než jen jarmareční a volnočasová aktivita. A tu cestu si neskutečně užívám,“ uzavírá s úsměvem.


Alžběta Ruschková autor / Alžběta Ruschková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

„Ubytovna stojí i tři stovky za noc a tolik já si denně nevydělám.“
Na sociálně nejslabší dopadá zdražování nejcitelněji / Alžběta Ruschková
> NP č.602 > Socky Česko v posledních měsících trápí výrazná vlna zdražování. Podle odborníků už neexistuje skupina obyvatel, která by v důsledku současné ekonomické krize nezchudla. Pro některé je ale situace výrazně tíživější a pouhé uskromnění se jim nestačí. Osoby v sociální tísni a ohrožené bezdomovectvím mohou současné ceny totiž doslova připravit o střechu nad hlavou nebo mít závažné dopady na jejich zdravotní stav.
číst dále
Na sváteční hodování se šetřilo třeba celý rok / Michaela Jendruchová > NP č.602 > Téma čísla Více než dvacet let se zajímá o udržitelnost, přirozené zahradničení a také zvyky našich předků. Alena A. Gajdušková je znalkyní historické kuchyně, o které napsala dvoudílné Domácnosti našich babiček a spolu s Alenou Scheinostovou je autorkou knih Vánoce našich babiček a Velikonoce našich babiček. číst dále Skryté národní bohatství: vánoční ozdoby, lidové tance i přírodní rituály / Julie Šafová > NP č.602 > Téma čísla Praha, Český Krumlov, Holašovice, Telč nebo Kutná Hora. Památky UNESCO u nás umí vyjmenovat téměř každý školák. Česká republika toho ale ve skutečnosti nabízí mnohem víc. UNESCO totiž kromě míst chrání také nehmotné dědictví států, jako jsou tradice, rituály nebo vědomosti. číst dále

Nejčtenější články autora

Kouřící šimpanzi nebo sobi na muchomůrkách. Závislosti se nevyhýbají ani zvířatům / Magdaléna Tichá, Alžběta Ruschková > NP č.623 > Téma čísla Zalíbení v návykových látkách nenacházejí pouze lidé, ale i mnozí obyvatelé zvířecí říše. Povzneseného stavu dosahují třeba požíráním kvašeného ovoce, jedovatých rostlin, hub i dalších živočichů, ze zvířat chovaných v zajetí se pak mohou stát i notoričtí kuřáci. číst dále „Při shánění bydlení člověk čelí mnoha předsudkům“ aneb Jak se hledá domov lidem v sociální tísni / Alžběta Ruschková > NP č.621 > Socky Zlepšovat svou situaci – to je hlavním cílem prodeje Nového Prostoru. Klienti se snaží dát svůj život do pořádku a v ideálním případě i najít stabilní bydlení. Jak se ale takový „skutečný domov“ po zkušenosti s životem na ubytovně, na nocležně, či dokonce na ulici hledá? číst dále Vzpomínky, co se do učebnic dějepisu nedostanou / Alžběta Ruschková > NP č.622 > Téma čísla Vypravování o dětství prožitém na venkově, zápisky neznámého dělníka nebo dopisy psané rodině a přátelům. Zdánlivě banální vzpomínky z běžného života „obyčejných“ lidí jsou mnohdy velmi cenným zdrojem informací o naší minulosti. A právě na ně se zaměřuje Databáze dějin všedního dne. Její součástí se může stát každý z nás. číst dále Žinylka je mou srdeční záležitostí. Chci z ní udělat jedinečný módní doplněk, říká tkadlec / Alžběta Ruschková > NP č.602 > Téma čísla Vzpomínáte si na elegantní šály z vlasové tkaniny s výraznými řádky, tolik populární v dobách našich prababiček? Žinylka byla především za první republiky velmi oblíbenou textilní technologií. Dnes už se její výrobě v celé zemi, a dost možná i Evropě, věnuje jen jediný muž – Josef Fidler. číst dále