Už jste si dnes dali pivo?
Jakub: Budeme teprve natáčet, takže ještě ne.
Karel: Máme tam připravených pět kousků.
Jaký speciál na vás čeká?
Karel: Jmenuje se Sociální pivo – dostali jsme ho od kluků, kteří mají svůj stejnojmenný podcast o sociální oblasti. A taky u toho pijí pivo.
Jakub: Jak neoriginální!
Na YouTube máte skoro devět tisíc odběratelů. Máte přehled o tom, jestli vás sledují jen věřící diváci, nebo si k vám najdou cestu i ateisté?
Jakub: Já myslím, že je to půl na půl.
Karel: Sice máme devět tisíc přihlášených lidí, ale ta sledovanost je nižší. K lidem se dostáváme spíše skrze jiné platformy, ať už je to právě platforma X, nebo podcasty. Ale jednou jsme se lidí zeptali, v co věří. Vyšlo z toho, že půlka není zakotvená v nějaké církvi, druhá půlka byla církevní. Drtivá většina byli katolíci, pak i menší církve. Necírkevní věřící tam vypisovali různé věci, byly to fakt všelijaké pohledy na svět.
Záměrně jste nepoužil slovo ateisté. Proč?
Karel: Já totiž zastávám pohled, že můžete věřit v Boha a nemusíte být v církvi.
Jakub: Těch opravdových ateistů je fakt málo, jsou navíc ještě rozdělení na dvě části – na respektující a militantní. Ale těch militantních je opravdu menšina.
Karel: Ale spolek Ateisté ČR nás kdysi dávno označil vedle Tomáše Halíka za jedny z největších propagátorů lží. Tak nás to potěšilo. (smích)
Opravdových ateistů je fakt málo.
Češi jsou prý přeborníci ve víře v „něco“.
Karel: Ano. Prostě věří, že je něco nad námi, ale radši se tím nechtějí moc zabývat, aby to po nich třeba něco nechtělo.
Jakub: To asi není typický agnosticismus, ne?
Karel: Pan Halík tomu říká apateismus. V překladu jako: nic po mně nechtějte, ale jsem rád, že když v životě přijde průšvih, tak nade mnou něco je.
Jakub: Já bych řekl, že nejrozšířenější náboženství v Česku jsou horoskopy. Když se zeptáte kohokoli, tak přesně ví, jaké je znamení a jaký to má vliv na jeho osobnost.
Karel: Když se zeptám dětí u sebe na škole, v co věří, a oni mi třeba řeknou, že jsou ateisté, tak jim odpovím, ať se nad tím trochu zamyslí. A najednou to z nich leze – karma a potřeba mít vědomí spravedlnosti, pak ještě taková ta magická čísla, jako že je 11:11, to taky strašně frčí. A pak manifestace.
Jakub: Co to je?
Karel: To je prostě síla myšlenky, nic jiného. Když si budu představovat něco, a ono se to stane.
Jakub: Ale u prázdný ledničky to nefunguje. (smích)
Na platformě Spotify máte už přes 70 dílů podcastu, na YouTube 130 videí, k tomu dvě knížky. Stále je o čem mluvit?
Jakub: Řekl bych, že to je výhoda naší práce. Máme nevyčerpatelný a nekonečný příběh, ze kterého můžeme vycházet. Mě v tom před x lety uklidnil profesor Heller z Evangelické teologické fakulty, který říkal, že ho baví číst dokola Starý zákon, protože neustále objevuje nové a nové věci. My jsme oproti němu skoro bibličtí nedovzdělanci a vlastně jako pes na procházce – pořád objevujeme něco nového.
Karel: Teď jsme se strašně dlouho vrtali ve Starém zákoně, takže zkusíme něco novozákonního. Vůbec jsme neudělali církevní dějiny, tam toho je taky plno, akorát že tomu vůbec nerozumíme. Takže se spíš věnujeme oblastem, kde jsme jakž takž erudovaní.
Chtěli jste být faráři, ačkoli jste předem nevěděli, co takový farář vlastně dělá. Dneska už to víte. Tak jak to s tou prací doopravdy je?
Jakub: Skoro každý den je jiný.
Karel: Já mám zase každý den skoro stejný, protože dělám kaplana. (smích)
Jakub: Farářský den spočívá v tom, že si člověk neustále dělá přípravy, to se prolíná s komunikací – ať už e-mailovou, nebo telefonickou. Večer většinou tu práci realizuji, což znamená, že v pátek mám na starosti náboženskou výchovu, která je na hodinu a půl. Dochází na ni skupina deseti dětí ve věku šest až dvanáct let, takže pro ně musím připravit program, pak po nich uklidit… K tomu ta komunikace, dopsat kázání a najednou je osmihodinová pracovní doba naplněná. Pak se může stát nějaká společenská událost, ke které je potřeba udělat fundovaný vtip nebo meme. (smích) Například teď v sobotu budeme mít sborový den, kdy budeme s lidmi ze sboru plánovat následujících šest let, kam chceme jako sbor směřovat. To bude tak na šest až sedm hodin práce. V neděli dopoledne bohoslužby…
Karel: Kdy máš volno?
Jakub: Nerozumím. (smích) Další sobotu mám konvent, což je setkání zástupců sborů v Praze – jednou za rok se sejdou a hlasují o všem možném. Dnes dopoledne jsem měl jet na pastorační rozhovor, ale i to je součást naší práce, kdy si nás někdo zavolá nebo objedná s tím, že si chce popovídat nebo mít nějakou menší pobožnost doma v soukromí.
Potýkáte se s nedostatkem farářek a farářů?
Jakub a Karel: Ano.
Mladí lidé o to nemají zájem?
Karel: Oni to nechtějí dělat ani ti staří. (smích)
Jakub: Řekl bych, že to bylo způsobeno tím, že naše církev dlouho neřešila personální otázku, protože nemusela. Najednou se zjistilo, že finančně je to neatraktivní práce, plus je náročná na psychiku i na čas. Takže nás to dohnalo a aktuálně máme nedostatek farářů i farářek. Zase je dobré, že si církev řekla, že se to do budoucna musí řešit, tak snad se to v dobré obrátí.
A jak vypadá práce školního kaplana?
Karel: Já Kubu naštvu, ale já mívám i volné víkendy. Od pondělí do pátku bývám od rána až do nějakých pěti nebo šesti hodin odpoledne ve škole. Kromě výuky, doprovázení studentů, pastoračních rozhovorů, tak mám i nějaké kroužky. Minimálně na základní škole se snažím působit jako podpora učitelů, protože učitelství je náročná práce bez supervize nebo nějakého mentoringu.
Jakub: Ještě jsem zapomněl, že vymýšlení a realizace akcí je spousta farářské práce.
Karel: Já jsem strašně rád, že tohle už dělat nemusím. Protože od toho počátečního nápadu až po závěrečný úklid je to na vás, což je naprosto šílené a nezodpovědné. Farář to musí celé obsáhnout, je tam v několika rolích napříč různými profesemi a je to celé na něm.
Co dělá dobrého faráře dobrým farářem?
Jakub: Nejčastější zpětná vazba na nás byla, že jsme takoví lidští.
Karel: Takoví normální.
Jakub: Myslím, že je to vůbec nejčastější reakce na faráře, který dělá svatbu. Evangeličtí faráři dělají často svatby necírkevním párům, a tohle slyší nejčastěji – že jsou překvapení, jak to bylo fajn, vtipné a lidské.
A jaká je podle vás tedy ve společnosti představa typického faráře?
Karel: Podle mě je to ten mediální obraz faráře, takového jako třeba z filmu Slunce, seno – divný, excentrický… A najednou přijdou dva mladí a potetovaní chlapi, kteří řeknou, že Ježíš dobrý, ale jsou normální. Ten mediální obraz se snažíme měnit.
Jakub: Já bych řekl, že lidi vidí spíš pana Duku. Toho důstojného pána, který se na nás z kazatelny mračí a teď nám řekne nějakou neuvěřitelně zlou kravinu, která nedává smysl, ale my se nad tím budeme zamýšlet, protože na sobě má to fialové oblečení.
Na Ježíška si dáváme dárky, což má smysl jako Ježíš a dar světu, tak si na jeho památku dáváme dárky.
Vnímáte, že dochází ke zneužívání náboženství?
Karel: Ano, pořád. Je to i mocenská záležitost a my tuhle lidskost a touhu po ovládání druhých ze sebe nedostaneme, akorát si to oblečeme do nějakého náboženského hávu a využíváme k tomu tuhle strukturu.
Jakub: Křesťanství je v tomhle neuvěřitelné zajímavé, protože Ježíš, jako základní postava křesťanské víry, přesně na tohle upozorňoval a ukazoval na ty kněží, kteří zneužívají svoje náboženství k tomu, aby manipulovali lidmi nebo z nich tahali peníze. Najednou střih, pár století, a je to tu. Možná že teď žijeme v době celkem požehnané, když tohle můžeme říkat nahlas.
Karel: Nejlepší způsob, jak se tohle dozvědět, je přečíst si naši Boží knihu, protože tam to říkáme nahlas.
Jak podle vás do celosvětových náboženství vstupuje téma umělé inteligence? Můžou je roboti změnit?
Jakub: Tak oni už je mění, ne?
Karel: Měli jsme to jako podcastovou sérii, kde jsme to řešili ještě v teoretickém rámci. Bavili jsme se, jestli by nám umělá inteligence mohla psát kázání. Za rok jsem to už zkoušel. Ale zjistil jsem, že ještě pořád ne. Není tam ta lidská emoce, takové ty lidské chyby… Je to plný náboženských a prázdných frází. Až moc dokonalé. A jestli umělá inteligence uvěří v Boha, to nevím…
Jakub: Nebo bude věřit v nás! My budeme ti stvořitelé.
Karel: Ještě se může Bohem stát ona nám, protože bude vědět všechno, bude všude a díky algoritmům bude znát naši budoucnost.
Jakub: To jsou takové ty otázky – my jako stvoření boží máme tendenci se mu vzpírat a postavit sami sebe na jeho místo, tak jestli takovou potřebu bude mít umělá inteligence vůči nám?
Karel: Třeba AI Eva ochutná AI jablko.
Jakub: Apple! (smích) Nemyslím, že to umělá inteligence nahradí, spíš tomu dodá nový rozměr.
Karel: Jakmile v kostele uslyšíte plno zbožných frází, bacha na to.
Blíží se Vánoce. Jaký pro vás mají význam?
Jakub: Pro faráře jsou Vánoce práce. Ale od té doby, co jsem farářem, si já osobně asi Vánoce užívám ještě víc. Jak pocházím z necírkevního prostředí, tak najednou pro mě mají duchovní rozměr a prožívám je úplně jinak. Dřív jsme si dali dárky, měli jsme stromeček, ačkoli jsme vůbec nevěděli proč. Připomínáme si, že se Bůh stal námi. Jako druh jsme stáli za to, aby se stal člověkem.
Karel: Že se Bůh nestal mravencem, ale člověkem.
Jakub: Třeba se stal mravencem, to nevíme! (smích)
Karel: Mravenčí mesiáš… To je fakt skvělý, to je titulek jako vyšitý. (smích)
Spojitost mezi Ježíškem a dáváním dárků je tedy hlubší. Vadí vám dnešní komercionalizace Ježíška?
Jakub: Ta mi nevadí.
Karel: Mně je to asi jedno… Když jsem se třeba zeptal dětí ve škole, co vědí o Ježíšovi, automatická odpověď byla, že nosí dárky. Nemám ten postoj, že bychom měli zachránit Ježíška nebo bojovat se Santou. Nechci se pohoršovat nad tím, co dělají ostatní lidé, spíš jim chci ukázat, že Vánoce mají jiný rozměr – kromě toho, co říkal Kuba, je to ještě naděje uprostřed dlouhé tmy a že světlo nepřestává.
Jakub: Je srandovní, že ten náš národ ateistů chce zachraňovat Ježíška. Ale nevadí mi to, protože je tam taková ta přesmyčka – na Ježíška si dáváme dárky, což má smysl jako Ježíš a dar světu, tak si na jeho památku dáváme dárky.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete online či poštou přímo do své schránky!
