Jaký byl váš první dojem, když jste nastoupila na pozici řídící letového provozu?
První den, co jsem měla papíry po dvou letech výcviku, jsem na letiště přijela pozdě. Jela jsem tenkrát autobusem, který měl hodinové zpoždění, protože na dálnici byla nehoda. Já neměla jak zavolat, že dorazím pozdě. V té době nebyly mobily ani nic jiného, prostě to nešlo, maximálně po drátech. Zvláštní doba. Měla jsem strach, že za mě povolají náhradu hned v první den služby. Naštěstí jsem pak měla důkaz, protože k té nehodě poslali z letiště vrtulník a kolegové ho řídili.
V roce 1998 byly u nás na approachi (stanoviště přibližovacích služeb) otevřené nastálo dva sektory – INFO, které dělalo vrtulníky a malá letadla všeobecného letectví, a pak hlavní radarová stanice AEC – tam se řídila letadla na příletu a odletu do Prahy. Na radaru nejsou letadla živě vidět, jsou zobrazeny jako čtverečky. Kdežto na věži sledujeme, jak letadla vstupují na dráhu, pohybují se po ploše, odlétají a pak se ladí na approach. Pak je ještě oblastní radarové řízení v Jenči, kde se řeší všechna letadla ve vysokých hladinách (nad 5 km) a dálkové linky, co přes ČR jen prolétají, takové ty bílé čáry na obloze.
Já sloužím buď na approachi, nebo na věži. Mám dvě licence, jsou to vlastně takové dva řidičáky. Tenkrát moc provoz nebyl. Jedna, dvě špičkové hodinky za den, kde se něco dělo a mohla jsem mít za jednu hodinu takových maximálně 15–20 letadel na řízení. Před covidem to bylo někdy i 50 a teď většinou kolem 30, ale zas je těch špiček více. Vždy se těším, jak budu letadla navlékat jedno za druhým v rozestupech na osu jako korálky. Někdy mě však ubíjí rutina.
Navlékáte letadla jako korálky?
Jistě, v reálu vidíš, odkud letí letadlo a když se ti vynoří na radaru, dáš mu pokyn, kam letět. Dáváme headingy, česky kurzy – tomu se říká vektorování – kudy má pilot letět. V praxi to vypadá nějak takhle: točte doleva, kurz 180, klesejte altitude (výška) tolik a tolik... Pilot ti to musí přesně slovo od slova potvrdit, aby nevznikla mýlka. Nově i vidíme, co si pilot v letadle nastaví, a když se čísla na radaru nepodbarví červeně, vše je v pořádku. No a pak je tedy navlékáme na pomyslnou nit, aby mezi sebou měla na přiblížení předepsané rozestupy buď 4, nebo 6 mil.
Stane se někdy, že vás pilot neposlechne?
Poslechnout musí, ale stane se, že přeslechne. Kor teď po covidu někteří piloti ztratili návyky, pozornost. Spousta pilotů odešla a nastoupili noví, nevylítaní.
S jakými výzvami jste se setkala?
Občas bojujeme s technologiemi. Vloni nám nasadili nový radarový systém, který se dost často seká. Nedávno udělala kolegyně přes tisíc pohybů elektronickou tužkou, jen tak si kreslila a celý systém se zhroutil. Museli ho restartovat. Ten systém je tak složitý, že někdy sám sebe „vyautuje“ a máme s ním více práce než s tím starým. Také byla zajímavá doba těhotenství. Břicha jsme s kolegyní schovávaly ve svetru do pátého měsíce, před 10 lety těhotná řídící nesměla sloužit.
Jaký byl váš výcvik před přijetím?
Bydlela jsem na ubytovně a na letišti byla každý den od rána od osmi ve škole na výcvikovém středisku ŘLP (řízení letového provozu). Probírali jsme teorii, veškeré letecké předpisy, meteorologii. Po půl roce jsme dělali závěrečné zkoušky z teorie a pokračovali na radarové simulátory. Ty moderní 3D, jaké známe dnes, tehdy vůbec nebyly. Potom jsme posledního půl roku šli na zácvik už do skutečného provozu s koučem za zády. Nakonec přišly finální zkoušky a mohli jsme jít pracovat na vlastní triko.
Břicha jsme s kolegyní schovávaly ve svetru do pátého měsíce, před 10 lety těhotná řídící nesměla sloužit.
Jak vypadá vaše pracovní doba?
Pracovní doba je 34 hodin týdně, ale je docela nepravidelná. Klasicky mám třeba tři dny za sebou, po kterých musí být pár dní volno, pak zase dvě noční. Můžu mít ranní, odpolední nebo celodenní službu. Po dvou hodinách řízení je vždy jedna hodina pauza. Život si plánujeme na měsíc dopředu podle rozdělovníku služeb a dovolenou dokonce na rok dopředu.
Máte nějaké odborné vzdělání?
Vůbec ne. Já mám jen elektrotechnické učiliště s maturitou. Škola mě nikdy nebavila. Na maturitním vysvědčení mám i dostatečnou. Po škole jsem chvíli dělala jako servírka u nás v Banskej Bystrici a ještě v 18 jsem odjela dělat au-pair do Anglie. Když jsem se vrátila, uchytila jsem se jako asistentka u jednoho britského podnikatele, který byl shodou náhod pilot ultralightu. V Anglii jsem se totiž dostala k letectví blíž a začalo mě přitahovat k sobě. Proto jsem se šla zeptat na práci na letišti ve Sliači. Za rok mi zavolali a nabídli pozici řídící letového provozu a já pak následně jela na výcvik do Prahy.
Musela jste si otestovat psychickou nebo stresovou výdrž?
Ano, v rámci výběrka jsem absolvovala dva dny trvající psychotesty a pohovor s psychologem. Dělali se obdobné úlohy, jaké jsou v IQ testech. Kromě toho tam byly testy na postřeh a rychlost reakcí, kdy jsme měli ruce, nohy, oči a uši zaměstnané, pouštěli nám zvuky a my museli správně reagovat na různé podněty. Dohlížel na to renomovaný psycholog Karel Vacíř, který mimo jiné kontroloval, jak moc se mi ve stresu potily dlaně, to bylo vtipné. I teď chodíme pravidelně na psychotesty a zdravotní prohlídku, abychom si prodloužili platnost licence.
Jak ten stres a zátěž zvládáte?
Mně to vůbec nevadí. Naopak mám ty stresové situace ráda. Super je třeba vymýšlet pilotům zkratky, nebo s nimi řešit oblétávání během bouřky. To mám nejradši. Baví mě to celou dobu, akorát teď už se do toho kolegům moc nechce. Taky přibyla pravidla a omezení. Od covidu je taky menší provoz, o cca 25 %.
Platí stále, že je letectví mužským prostředím?
U nás je teď z 65 řídících na věži a approachi 11 žen. Abych se mezi kolegy – muži dobře cítila, nosím raději kalhoty. Kdybych si vzala sukni nebo šaty, necítila bych se dostatečně sebevědomě. Nedokážu si představit, že bych tam chodila za dámičku. Prostě aby se ze mě dostal ven ten vnitřní muž, abych mohla dělat ta rychlá rozhodnutí (smích).
Zažíváte někdy nějaká nedorozumění kvůli angličtině?
Jo, občas potkáte mumlající piloty. Naštěstí máme tlačítko replay a můžeme si to, co řekl, pustit znovu. Pak hádáme, co tím asi chtěl básník říct. Při nejhorším se ho zeptáme, ať to řekne znovu. Ale přebrepty děláme i my. Kolegyně kdysi řekla pilotovi, ať letí do Perverzy, mělo to být Prevezy – letiště v Řecku.
Abych se mezi kolegy – muži dobře cítila, nosím raději kalhoty. Kdybych si vzala sukni nebo šaty, necítila bych se dostatečně sebevědomě.
S jakou národností se vám pracuje nejlépe?
KLM (holandská královská aerolinie, pozn. red.). Ti jsou perfektní, svižní, dokážou se vyjádřit v mžiku. Pak Lufthansa, Němci, létají rychle, precizně, jsou benevolentní pro naše trasové zkratky. Jak jsou letadla víc a víc nabita elektronikou, hodně pilotů odmítá zkratky a chtějí létat jen standardně. Rusové byli zase takoví opatrní a pomalí. Italům a Španělům taky moc nerozumíš – „Eeee Pragaaa maňana.“ Britové jsou příliš konzervativní, mají své předpisy. Jednou jsem kvůli nim musela jít dokonce na kobereček, ale bylo to nakonec spíš nedorozumění. Měli zkrátka jiné postupy než my.
A co Američané?
Ti vůbec nezdraví. Řekneš jim „hello“ a oni tě ani nepozdraví, jen sdělí název svého letadla. Navíc mluví úplně jinak, mají svou vlastní leteckou frazeologii a terminologii, takže si prostě musíme navzájem víc ověřovat, co si říkáme.
Jak se za poslední roky změnil letový prostor?
Jak kdy, změnila se skladba provozu. Je víc letadel na nepravidelných linkách, co létají křížem krážem přes náš prostor a zavazí. My jim říkáme škodiči. Naproti tomu pravidelná letecká doprava se snížila, i když letadla jsou víc obsazená. Teď v létě přibyly výcvikové lety a fotolety, co fotí třeba pro Google Maps a zvyšují naši zátěž svými neobvyklými letovými cestami.
Dává se v oblacích přednost zprava?
Ano, ale platí to jen u letů, které nepodléhají žádnému řízení, tzv. neřízené lety. Malá letadla letící nízko nad zemí mimo oblaka.
Existuje ve vzduchu něco jako mrtvý úhel?
Záleží na velikosti letadla. Určitě je mrtvý úhel hned pod letadlem, což může být náročné pro piloty větších letadel popojíždějících po letišti. Třeba moderní Airbus 380 na to má kamerky.
Kde vidíte budoucnost své profese?
Vidím to asi na bezpilotní letectví řízené automatizovaným antikolizním systémem a oblaka plná dronů. Ale ta představa se mi nelíbí.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete online či poštou přímo do své schránky!
