„Mám cukrovku, takže si musím dávat pozor, co kupuju. Měla bych jíst hodně zeleniny, ryb, celozrnného pečiva nebo luštěnin,“ vyjmenovává jedna z klientek Nového Prostoru. Říkejme jí třeba paní Milena.* „No ale jak si mám takové věci teď kupovat, když to stojí tolik peněz?“ posteskne si. Podobných příběhů v poslední době slýchají naše sociální pracovnice v denních centrech nespočet. Výjimkou není ani další klient – pro potřeby tohoto článku ho můžeme pojmenovat třeba pan Michal – pro kterého největší problém aktuálně představují ceny ubytování. V loňském roce se mu po několika letech na ulici konečně podařilo najít cenově dostupnou ubytovnu s volnou kapacitou. Jeho radost ze znovunabyté střechy nad hlavou ale brzy zkazila podzimní vlna zdražování. „Majitel chtěl najednou 260 korun na noc za lůžko na trojlůžáku a na to už jsem neměl,“ popisuje pan Michal. „Pár dní jsem se to snažil nějak splácet, ale nezbývaly mi peníze na nákup časopisů, takže jsem míň prodával, až jsem s placením začal meškat,“ vysvětluje.
Když šetření nestačí
Podle průzkumu redakce časopisu Nový Prostor současné zdražování citelně dopadá na 88 % dotazovaných klientů, kteří se v důsledku musí mnohdy výrazně uskromnit. Ani to jim ale k pokrytí životních nákladů nemusí stačit. To je právě případ pana Michala, kterého zdražování připravilo o možnost bydlet v pohodlí ubytovny. Cena za lůžko ve sdíleném pokoji se dnes totiž běžně pohybuje právě okolo zmiňovaných 260 korun na noc, za jednolůžkový pokoj si pak nocležníci výrazně připlatí. Majitelé ubytoven navíc často chtějí měsíční platbu předem, tj. i osm až devět tisíc korun. V některých zařízeních sice lze uhradit každou noc zvlášť, ceny jsou pak nicméně vyšší než v případě platby předem. Jak ale vysvětluje pan Michal, z prodeje je prakticky nemožné si tak velký obnos pravidelně naspořit.
S nárůstem nákladů na bydlení lidem v sociální tísni mnohdy nepomohou ani státem přiznávané dávky – příspěvek a doplatek na bydlení. Ty se totiž vyplácí zpětně, nezřídka s poměrně velkým časovým odstupem, na základě dokladu o uhrazení platby za ubytování a doložení všech náležitostí. Vedle toho existuje také dávka mimořádné okamžité pomoci, která má pomáhat právě s platbou nezvykle velkých výdajů. Její přiznání nicméně není nárokové a neřeší problém z dlouhodobého hlediska. Leckteří majitelé ubytoven navíc odmítají svým klientům vystavit smlouvu o ubytování, čímž jim pobírání sociálních dávek zcela znemožní. Jelikož jsou ale v současné době kapacity mnohých ubytoven naplněné, lidé v nouzi často nemají možnost si vybírat a musí na nevýhodné podmínky majitelů přistoupit.
Z těchto důvodů skončil pan Michal opět bez stálého bydlení. Dny tráví venku a vyspat se chodí na noclehárnu. „Ta stojí 30 korun na noc, ale můžete tam přijít až večer a brzo ráno vás zase vypakují, nemůžete si tam ani nechat věci,“ popisuje a dodává, že by se na ubytovnu rád zase brzy vrátil. „Je to ale těžký. Jednak jsou všechny aspoň trošičku slušný ubytovny obsazený, a když už je nějaká volná, stejně za ni chtějí okolo tří stovek na noc. A tolik já si někdy denně fakt nevydělám,“ dodává.
Horší potraviny nebo jídlo pouze jednou denně
I pro zbylých 12 % dotazovaných klientů ostatně zdražování přináší nejrůznější omezení. Většina z nich sice uvádí, že se svými příjmy jakž takž vyjdou (často například díky tomu, že paralelně pobírají starobní důchod), všichni respondenti bez rozdílu se ale podle výsledků ankety v dnešní době musí uskromnit výrazněji než dřív.
Jak je patrné z přiložené infografiky, klienti pociťují zdražení nejvíce u potravin a bydlení, dále třeba u léků. Paradoxně ve společnosti velmi často diskutované energie se do popředí jejich zájmu tolik nedostávají. Je to z toho důvodu, že mnoho z nich bydlí právě na ubytovnách, kde už jsou energie zahrnuté v celkové částce, a nárůst jejich cen se tudíž promítá rovnou do kategorie bydlení.
Z průzkumu dále vyplývá, že se dotazovaní snaží nejvíce ušetřit na jídle, většinou tím, že nakupují horší kvalitu potravin – méně čerstvé zeleniny a více prefabrikovaných výrobků. Někteří klienti také uvádějí, že omezili počet jídel, která denně konzumují, a to od vynechání jednoho z nich až po pouhé jedno jídlo denně. Většina se pak snaží nakupovat ve slevách a vybírají vždy nejlevnější dostupnou variantu. Tak to ostatně dělá i paní Milena. „Beru si akční letáky úplně ze všech obchodů a dělám to tak, že tady koupím něco, tam zase něco… Ale trávím tím hodně času, takže pak si zase ubírám z času prodeje,“ vypráví.
Nemožnost dopřát si dostatečně kvalitní a pestré potraviny se pak může negativně podepsat i na jejich zdraví. „No nebudu vám lhát, na minulé kontrole se mi o trochu zhoršily hodnoty, tak jsem od diabetoložky dostala vyhubováno,“ uzavírá Milena, která se svou cukrovkou pravidelně dochází do diabetologické poradny.
Kromě lidí v sociální nouzi, bez přístřeší a ohrožených bezdomovectvím pak zdražování nejsilněji pociťují především senioři, matky samoživitelky, ale i mladé rodiny. Přibývá také lidí, kteří jsou závislí na pomoci potravinových bank. Podle dostupných informací jejich počet v loňském roce vzrostl o třetinu.
Naši sociální pracovníci pomáhají lidem v sociální tísni řešit obtížné životní situace. Bez vás to ale nejde. Podpořte nás prosím peněžním darem a pomozte Novému Prostoru financovat poskytování sociální práce, díky které se naši klienti mohou znovu začlenit do běžného života.
*Skutečná jména klientů pro jejich vlastní ochranu neuvádíme, identitu obou citovaných ale redakce zná.
