NP č.529 > Jiné čteníVýměnný obchodStanislav Komárek

Vztah starých Římanů k jejich bohům byl podle dnešních měřítek dosti pragmatický: oběti jim zhusta přinášeli jako formu „výměnného obchodu" podle známé zásady do, ut des – dávám, abys dal: já tobě, Jupitere, krávu, ty mně...

Vypadá to značně cynicky, neboť bohy by bylo zajisté třeba ctít i nezištně, ale přesto tato archaická moudrost někde v hloubce koresponduje s evangelijními výroky o těch, kdo chtíce zachovat svůj život, jej ztrácejí, zatímco ti, kdo jej obětují (pro Krista) jej naopak získávají. Celý svět a náš život v něm je konfigurován tak, že osudu vždy máme co nabídnout. Ještěrka, chycená za ocásek, se vysvobodí, ovšem odlomený chvostík zůstává predátorovi v zubech. Nejen bozi, ale i instituce zcela světské, třeba finanční úřad či dopravní podniky, postupují zcela podobně. Neochota k tomu něčeho se vzdát může mít zcela fatální důsledky. Brehm nám zanechal ve svých spisech půvabné líčení lovu na kočkodany v západní Africe: na okraj pralesa se upevní past v podobě vydlabaného kokosového ořechu s návnadou, třeba vařenou rýží, a malým otvorem, jímž projde opičí ručka v nataženém, ale nikoli zaťatém stavu. Kočkodan, neschopný pustit, co jednou drží, je fatálně chycen a může jen pozdě litovat, jsa vlečen na tržiště či rovnou na porážku.


Čím více se, byť často třeba nezáměrně a nechtěně, za některých okolností „nabídne", tím větší je čáka na úspěch. Kdo by si dnes vzpomněl na Jana z Husi, kdyby se v Kostnici nějakou rafinovanou scholastickou kličkou vykroutil a pak v klidu užíval svých prebend až řekněme do devadesáti? Ti, kdo se bez protivenství dočkají dlouhého věku, musejí být už zcela mimořádně intelektuálně či umělecky poutaví, aby je nezapadal prach času. Když dohnáni existenciální nouzí v procesu stárnutí vyměníme řekněme bujaré pitky a motocyklové závody za čaje o páté a procházky v parku, sudba většinou ještě nějaký ten rok přihodí. Až nabídneme postupně všechno, čím jsme disponovali, odnese si i nás samé, vrátit to poslední, co jsme si vypůjčili – biogenní prvky fosfor, vápník, dusík a další.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.523 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců, někdy spojených se záchranou nemnoha vyvolených. Většina obyvatelstva ji už nezná ani tak z Apokalypsy sv. Jana, součásti novozákonního korpusu, ale z jejích pozdějších a zdánlivě nenáboženských podob. Obvyklé české označení Zjevení sv. Jana není úplně výstižné, přiléhavější by bylo „odkrytí" či „odhalení" (rozumí se věcí budoucích). číst dále Život na dluh / Stanislav Komárek > NP č.525 > Téma čísla Celá ekonomická kultura, tažená ve starobylém 19. století kultem spořivosti a vyprávěnkami o šetrné Anežce, která si postupně „nasyslila“ na fabriku, se postupně změnila ve svůj pravý opak – všichni žijí na dluh. To, co se dříve pokládalo za symptom úpadku dekadentní šlechty, předcházející bezprostředně pádu, se stává normou. číst dále Protiběh / Stanislav Komárek > NP č.531 > Jiné čtení Tímto prapodivným slovem se překládá do češtiny neméně podivně znějící Jungův termín „enantiodromie". číst dále Divočina / Stanislav Komárek > NP č.519 > Jiné čtení Jako ke všem emočně silným věcem je i lidský poměr k divočině ambivalentní. Jednou se chápe jako ohrožující, bytostně cizí pustina, která by měla raději nebýt, podruhé jako ztracený ráj, do něhož bychom znovu chtěli vstoupit, či jeho fragmenty alespoň uchovat. číst dále
celý archiv