Je to sice trochu neohrabaný příměr, ale snad nám ho odpustíte. Série porad, na kterých krystalizovalo téma lesa do podoby, jak jej naleznete na dalších stránkách, byla ze všeho nejvíce jako procházení a stále nové a nové ztrácení. Témat, nápadů, přesahů, která téma les nabízí, je totiž strašně moc a všechny vás baví a každé další vás a celé téma odvede trochu jinam, dál – a není možné všechno to vtěsnat do jednoho vydání časopisu. Takže jsme se rozhodli popustit uzdu fantazii a nechali se lesem programově pohltit bez ohledu na to, jak moc mohou některá témata působit na první pohled až příliš asociativně odvozená. Pouštěli jsme se v hledání témat dál a hlouběji, až se nám, doufáme, podařilo dát dohromady vyváženou sérii textů, které vám les přiblíží zase trochu jinak.
Jistě, jsou témata, která se nabízejí a která by byla velká škoda obejít. Kolega Yellen se pustil do silného tématu „strachu z lesa“. V jeho textu zabloudíte do středověkých vizí lesa coby průchozí cesty do pekel, oživíte si kultovní horor Blair Witch a dojde také na motivy lesních vyhnanců a vyděděnců. V podobném duchu, ale s trochu jiným akcentem pak pokračuje Jana Hessová. Její rozhovor s kulturoložkou Barbarou Storchovu nahlíží na les coby dějiště pohádek. Kromě jiného narazí na velmi zajímavý motiv – všimli jste si, že zatímco staré pohádky vykreslovaly les coby strašidelné místo, s postupem času se les stává čím dál více idylickým místem, jakým je třeba Rumcajsův Řáholec? Jak se vlastně ze zlého Rýbrcoula stal dobrák Krakonoš?
Jana Vlková připravila průvodce světem muchomůrek. Že ne všechny jsou smrtelně jedovaté, to asi víte. Ale věděli jste, že moč po pozření muchomůrky červené funguje jako halucinogen, který se podával na dalekém ruském východě jakožto uvolňovač svatební zábavy? To se pak v lese ztratíte jedna radost.
Lehce halucinogenně na první pohled působí i fenomén tzv. „měsíčního dřeva“. Darek Šmíd zjišťuje, zda je skutečně dřevo stromů pokácených o úplňku lepší, nebo je to jen ezo-marketingový trik. Protože les, to je také byznys a spousta ekonomických zájmů. A lidská role v lesním světě není tak pasivní, jak by se z dosavadního výčtu témat mohlo zdát. Člověk les poměrně radikálně přeměňuje k obrazu svému a jakkoliv nám les přijde tajuplný a mystický, většina lesů, ve kterých jsme kdy byli, nemá s klasickým lesem mnoho společného. O tom, jak lidská činnost mění les, asi netřeba složitě meditovat, to si asi umí představit každý. Trochu jiný pohled ale nabízí Ondřej Sedláček z Přírodovědecké fakulty, když se v rozhovoru s Liborem Hruškou pouští do obhajoby člověkem řízených lesních požárů. „Oheň dřív býval zcela běžnou součástí krajiny. Moderní člověk ho ze svého života vytěsnil podobně jako smrt a další věci, které nechtěl mít na očích. Plameny ničily, dnes ale víme, že zároveň udržovaly druhovou rozmanitost,“ říká. Zkrátka žádný sentiment. I takový může být pohled na les, ve kterém o co více zabloudíte, o to více zažijete.
