Když se řekne „les a pohádka", okamžitě se mi vybaví dvě klasiky – o Karkulce a o Jeníčkovi a Mařence. Proč vlastně děti otec v lese opustil?
U všech známých evropských pohádek je mnoho verzí, u nás nejznámější podoba pohádky O perníkové chaloupce vychází z verze bratří Grimmů, kde děti vyžene otec na popud macechy, která ho přesvědčí, že jsou tak chudí, že pokud se dětí nezbaví, neuživí se a zahynou. Otec děti odvede do lesa aby je „jako" ztratil. Paradoxní happyend je, že se děti nakonec nadšeně vrátí domů. Pohádka tu divnost řeší smrtí macechy, ale stejně... Ve starší verzi dokonce není žena ani macecha, ani nezemře. Nelogičnosti v pohádkách dle psychologů naznačují, že nejde o reálný příběh, ale že se vše odehrává na psychologické úrovni. Máme před sebou příběh o zavržení od rodičů, který zažíváme všichni – každé dítě má někdy pocit, že je odstrčené, zavlečené do lesa, že ho rodiče už nechtějí. Proto se jim tak líbí, když se to vše nějakým dětem v pohádce stane. Nejde o zlou macechu, ale o skutečný konflikt dítěte se svou maminkou.
Jakou roli v pohádce hraje les, co symbolizuje?
Jeníček a Mařenka i Červená Karkulka jsou z kánonu evropských pohádek pro menší děti – promlouvají k nim, jak se mají chovat. V tomto typu pohádek je les nebezpečný a nepřátelský prostor, kde jsou v ohrožení na životě. Les v lidské imaginaci reprezentoval něco negativního, úzkost, strach.
Les je místo, kde se můžeme potkat s našimi démony a vnitřními strašidly
Ale to je jenom první pohled, při bližším pohledu na více pohádek zjistíme, že hrdinové nejsou jen ohroženi, ale často dochází i k osudovým setkáním, kdy je hrdina uveden na správnou cestu. Třeba v Erbenových pohádkách je častý motiv lesních zvířecích průvodců, jako je liška Ryška. Od stařečka v lese hrdina získává moudrost, know-how, protože se k němu chová hezky. Setkání v lese může být pro hrdinu zničující, ale také obohacující, ale samozřejmě to zničující je taky obohacující – hrdina něco zažije a někam ho to posune.
Je nějaká pohádka, ve které les hrdinu totálně zničí?
Většinou je to dočasně zničující, ale často je to také jen tak tak. Nutnost pohádkového happyendu je naše současné vnímání pohádky a souvisí s tím, jak se termín „pohádka" etabloval a jak se začal používat. Je například mnoho starších verzí Karkulky, které končí jejím sežráním. Nejstarší písemně zaznamenaná verze Karkulky je od Charlese Perraulta, který připojil veršované varování děvčatům před mužskými svůdci. Zrovna v Karkulce je dichotomie mezi kulturou a přírodou krystalická, religionisti by řekli dichotomie řád–chaos.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
