NP č.518 > Téma číslaValečský kastelánJana Hessová

Sudety mu učarovaly. Tomáš Petr obnovuje chátrající a zaniklé památky a inspiruje komunitní život ve Valči. Setkáváme se v zámecké Prádelně, kde kromě výborného občerstvení prodávají i vstupenky do zámku, takže má lepší návštěvní dobu než Karlštejn.

Vybral si zámek vás, nebo vy zámek?
Postupně jsem se zamiloval. Byl jsem v památkovém ústavu v Plzni na civilce. Ze třinácti památek na tom byl tehdy zámek Valeč stavebně nejhůře, ale působil zde mocný genius loci. Ředitel potřeboval někoho, kdo rozumí dotacím, tak mě spolu s kastelánem na Bečově v opilosti přesvědčili a já to vzal. Život mezi venkovany jsem bral jako zábavnou epizodu, kterou můžu vyprávět kamarádům. Všichni sice tvrdili, že jsem blázen, že profesně skončím, ale stal se pravý opak. Jako stavař jsem se posunul daleko víc, než v původně plánované projekci v ateliéru ve městě, tady si na stavby opravdu sáhnu.


Před vaším příchodem byl zámek i park uzavřený, dnes je otevřeno i v zimě, stále se tu něco děje...
Když jsem přišel na zámek, foukal vítr okny ve vymlácených budovách a běhaly mi myši po posteli! (smích) Na nejhavarijnější stavby jsem hned začal psát projekty a shánět peníze. Chtěl jsem tu být jen dva roky a žádosti o dotace jsem dělal po nocích, do absolutního vyčerpání. Ale opravdu šílené bylo, že v letech 2008 a 2009 všechny projekty vyšly. Najednou se mi nechtělo odejít a ani nebyl nikdo, kdo by za mne vše papíroval. Ve stejnou dobu ve Valči začalo vznikat prostředí, bez kterého bych žít nedokázal, přibývali lidi, se kterými se dá normálně mluvit, místa před barákem, kam se dá zajít na kafe jako ve městě.


V zapadlém městečku na okraji vojenského újezdu městský habitat vznikne jak?
Díky shodě náhod. Chvíli přede mnou do Valče přišel Vojta Veselý, člověk z Prahy s plánem založit biostatek, jezdili za ním dobrovolníci z celého světa. To byl první impulz. Kluci ze Spolku Povaleč zde pořádali oslavy narozenin, které se jim ve stejné době zvrhly do festivalu. Najednou sem začalo jezdit obrovské množství lidí a každou chvíli se objevil někdo, kdo řekl: „Tady chci žít!" Přemýšlel jsem, jak je ve Valči udržet. Koupil jsem na náměstí ruinu a udělal z ní squat, ať si v něm každý dělá, co chce. Platili mi jen energie, a kdo chtěl mít trvalé bydliště, tomu jsem to podepsal.

Všichni sice tvrdili, že jsem blázen, že profesně skončím, ale stal se pravý opak

To byl klíčový bod!
Jasně, to byl komunitní inkubátor, říkali mu Blahodům. Přicházeli lidé, kteří chtěli chvíli žít punkově, ale pak postupně ve Valči kupovali domy. Přesvědčil jsem i vlastní bratry, aby koupili bývalou lesní správu, dva roky fungovala jako squat, což je mimochodem výhodné i ekonomicky. V Sudetech jsou sto let neobývané baráky a před rekonstrukcí musíte zjistit jejich mouchy. Nejlépe tak, že se v nich dva tři roky bydlí. Budova nechátrá, větrá se, nežere ji dřevomorka. Když člověk nespěchá, tak se dá na obnovu získat dotace.


Jak se na vznikající komunitu mladých alternativních lidí dívají starousedlíci?
Někteří nám začali fandit, ale část je striktně proti a nadávají na náplavy. Docela zajímavou sondou do života na vesnici je Valečský týdeník. Píšou ho dobrovolníci; teď jsem se třeba náhodou dozvěděl, že ho do němčiny překládá kamarádova babička. Týdeník vydává několik let naše občanské sdružení Tranqullite, které jsme zakládali kvůli veřejně prospěšným pracím pro zámek.


Jaké máte plány do budoucna, kam ještě rozvoj posunout?
Se sochařem Jakubem Hadravou jsme koupili ruinu bývalé pivovarské spilky a chceme v ní vytvořit startovací byty pro pěkné pohodlné bydlení. Třeba pro dobrého zedníka s rodinkou nebo programátora, někoho, kdo bude podnikat nebo nám pomůže s administrativou. Všechno sám nestíhám, je toho ještě tolik, co se musí opravit!


autor / Jana Hessová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dostal jsem pěstí / Kateřina Jačková > NP č.518 > Prodejci NP „Než jsem se probral, než jsem si vůbec uvědomil, co se děje, dal mi několik dobře mířených ran,“ vypráví nám napadený prodejce Nového Prostoru Radek, kterého se ptáme na čerstvé modřiny a monokl pod okem. A není sám. Přinášíme vám autentický přepis debaty s prodejci, kteří se rozhodli o svých nepříjemných zážitcích promluvit veřejně. Jaké zkušenosti mají prodejci v rušné Praze s fyzickými či slovními útoky? A jak se jim brání? číst dále Duchovní anarchie / Benjamin Slavík > NP č.518 > Kultura Trpitelka Jana z Arku jako rozpustilá dívka? Duchovní film coby muzikál, ve kterém zazní metalové kytary? Taneční film, v němž se netančí? Film o dětství naplněný spiritualitou a tělesným utrpením dětí? Máte-li dost strnulých stereotypů v myšlení a kinematografii, podívejte se na film Janička. Následující esej se vám pokusí vysvětlit, proč není pouhým anarchistickým gestem. číst dále Dvě ruce a jeden život / Jakub Yellen > NP č.518 > Téma čísla Jestli hledáme pozitivní hnutí, které by se Sudety výrazněji hýbalo, najdeme ho prý v malé zastrčené obci Valeč na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje. To byl tip, který se k nám donesl. Vydali jsme se tam a strávili dva dny uprostřed opravdu nových Sudet. číst dále Sudetské skalky / Libor Hruška > NP č.518 > Téma čísla Botanik Jan Albert Šturma je rodilý Pražák, dnes ale většinu času tráví v pohraničí. Věnuje se rekultivaci důlních brownfieldů, zkoumá opuštěné německé vesnice a do Sudet se sám přestěhoval. Koho jiného se zeptat na specifika sudetské flóry, na to, jakou vazbu má na pravlast prvních německých kolonistů a jak se proměnila před sedmdesáti lety po odsunu jejich potomků? číst dále