Skoro každé dítě rádo kreslí, ale většina z nich se výtvarným umělcem nestane. Co k tomu přivedlo tebe?
Moje maminka. Už je v důchodu, ale dříve pracovala jako návrhářka koberců. Díval jsem se na její práci odjakživa a u toho pořád kreslil. Je to zvláštní, ale myslím, že jsem vždycky věděl, co chci být, až vyrostu.
Na čem teď pracuješ?
Dělám na věcech pro skupinovou výstavu a k tomu nějaké redakční práce. Jsou to projekty celkem malého rozsahu, protože po dlouhých měsících tvrdé práce na komerčních zakázkách se teď snažím kreslit víc vlastních námětů. Je moc fajn tvořit věci jen pro svou radost.
Posloucháš při práci hudbu?
Ano, hlavně velkou nálož lo-fi hip hopu. Hodně vyklidněné věci, které mi pomáhají soustředit. A taky spoustu podcastů, mým oblíbencem z poslední doby je The weirdest thing I learned this week od Popular Science.
Jsi autorem snových a krásně divných gifů, jak je vyrábíš?
Je to až klamavě jednoduché. Ve Photoshopu animuji záběr po záběru. Tahem štětce vytvářím nudlovitý tvar, který vypadá jako torzo těla nějakého stvoření, k němu udělám další nudli jako paži, další jako nohu a tak dál, až je to celá bytost. Vážně nevím, kde to skončí, a to je velká zábava.
To zní, jako bys svou mysl vůbec neusměrňoval, dodržuješ nějaký vnitřní řád, nebo prostě létáš nad prázdnými plochami bez pravidel?
Ano, moje mysl létá opravdu volně, ale když se pak objeví výsledek, vidím tam určitý řád, u kterého úplně nevím, jak vznikl. A vědět to vlastně ani nechci, protože pak by mohlo kouzlo zmizet.
Jak tedy vypadá tvůj tvůrčí proces?
Je to proces improvizace. V podstatě otevřu nový soubor ve Photoshopu a začnu kreslit. Někdy se můžu pokusit něco vytvořit záměrně, ale většinu času nevím, co dělám. Prostě začnu prázdné plátno zaplňovat linkami a tvary a to dělám tak dlouho, až „cítím", že je práce hotová. Mým cílem je pracovat bez plánu, takže nemám žádná skutečná očekávání.
festival současné ILUSTRACE se koná od 4. do 10. října v pražském Kampusu hybernská 4
Zaměstnání umělec. Co je na něm nejtěžší?
Udržování obchodní části. To je něco, na co jsem si musel zvykat a vylepšovat své schopnosti za pochodu. Byrokracie pro mě byla strašidelná a chvíli trvalo, než jsem se tím prokousal.
Jsi vegetarián. Co tě k tomu přivedlo a promítá se tahle skutečnost do tvé práce?
V mé tvorbě je spousta jídla, že? Miluji kreslení ovoce a zeleniny, ale pokud bych byl masožravec, asi bych kreslil i maso. Jinak ale zacházím se zvířaty ve svých kresbách velice ohleduplně a myslím, že se jim tam líbí. :)
My, co tě sledujeme na sociálních sítích, víme, že se už dlouho snažíš sehnat si psího parťáka... Jak to jde?
Zdá se, že můj partner konečně souhlasí. Brzy budu mít štěně! Muhahaha!
Jak ses dostal k účasti na festivalu LUSTR? A jaká byla tvoje první myšlenka, když jsi slyšel „Česká republika, Praha"?
Organizátoři LUSTRu mě pozvali, a já byl opravdu nadšený. Práce ilustrátora může být někdy osamělé zaměstnání a mně se líbí myšlenka sdílet svou tvorbu, a zvlášť její utvářející proces, s dalšími ilustrátory. Naposledy jsem byl v Praze před patnácti lety, takže se těším na to, že ji znovu objevím. Byl jsem tu jen na chvilku, takže si nevzpomínám na nic jiného než na návštěvu představení loutkové verze Dona Giovanniho. A ještě si pamatuji, že to tam bylo velice hezké.
Více na Oriho Instagramu
www.instagram.com/oritoor
