Jak už jsme napsali v podtitulku na titulní stranu – slow fashion vrací módnímu průmyslu lidský rozměr, řekli bychom dokonce mezilidský, což jsme měli za posledních čtrnáct dní možnost pocítit na vlastní kůži, kam jsme se vrtli. Principy schované v pomalé módě odkazují ke zdravému rozumu, ke sdílení – ať už věcí, nebo myšlenek a nápadů –
k udržitelnosti, kreativitě, kultivaci životní radosti, tvořivosti, vědomé zodpovědnosti... A k tomu všemu stíháte cítit a prožívat vlastní život, jak nám v rozhovoru říkala zakladatelka Meera Designu Klára Stejskalová: „Zkuste žít rychle, když šijete pomalé oblečení..." To prostě nejde.
Hostům tohoto čísla jsme položili otázku, jestli je skutečně třeba vymezovat se proti velkoobjemové fast fashion tak vehementně. Data a statistiky, kterými jsme byli zavaleni, nás na pochybách opravdu nenechaly.
Bavlník se dnes musí pěstovat v tak obrovském množství, že se na jeho rychlení spotřebovává kromě enormního množství vody také velké množství chemikálií. Ty se pak skrze textilní vlákno dostávají nejen do našich těl, ale při praní i do našich vod. Pomalou lodní dopravu nahradila letecká, která je tak drahá, že si provozovatelé továren berou tyto náklady zpět na platech svých dělníků a módní průmysl je dnes zařazen mezi pět průmyslových odvětví, která se dají bez přehánění označit za moderní otroctví. Jednoduchou strategií, jak i na levném zboží vydělat, je zavedení trendů a rychle se měnících sezon, které oblečení zcela devalvuje už po několika měsících, a to v obrovských hromadách končí buď v odpadu, nebo v second handech. Nízká cena textilu, který každoročně zaplavuje i naše města, vzniká takzvanou externalizací, kdy na tuto naši výhodnou cenu doplácejí miliony dělníků především v jihovýchodní Asii. Majitelé jim neplatí zdravotní a sociální pojištění, neexistují mateřské dovolené ani nemocenské... No řekněte, není tohle naše na první pohled povrchně líbivé módní téma extrémně důležité?
Kromě dat a statistik budete číst příběhy lidí, kteří sbírají následovníky, motivují je ke změnám, jež se zatím sice plíživě, ale o to víc důkladně stávají protitrendem. Návrhářka Lubica Skalská (autorka modelů z titulní strany), tento protitrend popisuje takto: „Vždy, když jsem měla možnost být v přítomnosti mé babičky, která právě pracovala na velkém háčkovaném ubruse, celou místnost najednou zalila klidná atmosféra a radost z nádherných květů, které jí vznikaly pod rukama."
