Kdy jste byli naposledy v Humpolci? Byli jste tam vůbec někdy v životě? Město se pyšní svou výhodnou polohou na půl cesty mezi Prahou a Brnem. Ale když se nad tím zamyslíte, není tohle už samo o sobě ponižující tvrzení? Copak se má sláva nějakého místa odvíjet od toho, že je mezi dvěma jinými, významnějšími místy?
Když PR manažerka Národní galerie Marcela Straková oznámila, že jde dělat ředitelku galerie do Humpolce, lidé nevěřili svým uším. Z Prahy – do Humpolce? Proč, proboha? Když navštívíte galerijní prostor zvaný Osmička (psáno 8smička), odevšud na vás bude křičet nějaké PROTO! Osmička je otevřená teprve dva měsíce a okamžitě se zařadila na přední příčky tuzemských uměleckých destinací. Pro Humpolec se může stát něčím podobným jako galerie DOX pro Prahu 7. Nebo spíš pro celou Prahu. Nejen stánkem umění, ale centrem odvahy, změny, kreativity.
Hrana umění
Osmička dřív bývala známá jako Trnkova továrna. Vlastnil ji pan Karel Trnka, velkovýrobce vlněných látek. A Humpolci se dříve říkalo „český Manchester“. Ovšem v roce 1948 byly zdejší textilky znárodněny a sloučeny do jednoho podniku jménem Sukno. Jednotlivé tovární budovy (před okupací jich tu bylo 25) byly pak v rámci Sukna očíslovány a budova, o níž se bavíme, vyfasovala číslo 8. Proto Osmička. V osmičkovém roce 1988 byl podnik přeměněn na státní akciovou společnost, po revoluci částečně vrácen restituentům, aby pak podlehl konkurenci levného zboží ze světa v roce 2003.
Robustní stavba plná jemných detailů
V „osmičce“ se usídlila místní firma Hranipex vyrábějící nábytkové hrany. Firmě se daří, má po Evropě jedenáct poboček, obrat 1,6 miliardy korun a plánuje expanzi do Brazílie. Zakladatel firmy má blízký vztah k umění, a proto když byla Hranipexu továrnička č. 8 malá, nechal ji přestavět na uměleckou galerii a také depozitář uměleckých sbírek. Vznikl Nadační fond, který je správcem galerie. S rodinnou firmou je příbuzensky spojena i architektonická kancelář OK Plan, která se zhostila úkolu z továrny udělat prostor pro umění.
Před námi tu byly kanceláře, plastová okna… my tomu objektu tovární charakter spíš zpětně vracíme
Budova si zachovala jakousi tovární syrovost, umocněnou například neomítnutým zdivem i antracitovou barvou fasády. Zároveň ale působí svěže, moderně a je plná jemných detailů, počínaje pultem místní kavárny pojatým jako skládačka z rámů obrazů přes šatní skříňky, které mají všechny číslo 8, až po graciézní dřevěné schodiště, které vede z prvního patra do depozitářů.
Textil v rámu
Jiná rodinná firma provozuje i místní kavárnu, která se pyšní nabídkou zákusků náležících na špičku cukrářského umění. Návštěvu galerie radíme zdejší kavárnou zahájit – i zakončit.
Ročně se zde budou konat tři výstavy českého a slovenského umění. Jedna velká, objevná, jedna zaměřená na site-specific díla a jedna monografická s regionálním zacílením. Místní si prostor užijí na rodinných sobotách s pestrým programem nebo třeba na kurzech kreslení.
Kromě výstav si tu užijí i rodiny s dětmi, třeba na víkendových kurzech kreslení
Z premiérové výstavy Pocta suknu vám – troufáme si tvrdit – spadne brada. Představuje díla 84 umělců, která tematicky či materiálově pracují s textilem. Výstava tak reaguje na lokální kontext. Tolik zvučných jmen pohromadě byste v Humpolci zkrátka nečekali. Můžete si vybrat od velkých textilních asambláží Milana Knížáka po nenápadný provázek Jiřího Kovandy uvázaný kolem jednoho ze sloupů. Něžná pyžámka Michala Pěchoučka i působivé textilní vzory slavného designéra Antonína Kybala. To vše ve dvou patrech na ploše 1000 metrů čtverečních. Skoro vám tu připadne, že příběh českého umění je tkaný.
