NP č.510 > RozhovorNení o čem mluvitIvan Adamovič

Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby.

Začínal jste tak, že jste koncem 60. let obcházel redakce a nabízel svoje kresby. Kde všude jste to zkoušel?
Bylo to pár časopisů, než je komunisti zastavili. Do Literárek kreslil Ivan Steiger, který utekl do ciziny, tak jsem ho trochu nahradil. Pak se zjistilo, že to je závadový list, a zavřeli ho.


Dělal jste vtipy od samého začátku?
Ano, ale většina časopisů, kde jsem je publikoval, zanikla, ty nové o vtipy nestály. Z Dikobrazu mě vyštípali, tak mi zbyla jen občas zadní stránka Mladého světa.


Proč vás vyštípali z Dikobrazu?
Tam byla partička těch poslušných a nechtěli, aby chodily peníze i jiným. Říkali si, škoda peněz pro ty, kteří na nás dělají dlouhý nos, zatímco my jsme ve hnoji. Oni to totiž věděli, že jsou ve hnoji. Mně se ale stala taková věc: někdy v roce 1969 se přijel šéfredaktor švýcarského časopisu Nebelspalter podívat naposledy do Prahy, dokud to ještě šlo. Seděl na Vikárce s Ádou Bornem a ptal se ho, jestli tu není nějaký mladý výtvarník. Born mi zavolal, abych přijel, a ten pán mi nabídl v tom časopisu stránku. Byl to skvělý kšeft, který mě živil celou normalizaci. Kreslím pro ně dodnes.

 

Zajímají vás pořád stejná témata ve třiceti jako v šedesáti?
Mě baví dělat srandu. Politikou jsem se nikdy nezabýval, protože je hnusná. Je pravda, že vždy jsem kreslil hodně doktory. Dělám humor beze slov a ten má k dispozici jen symboly. Když nakreslím chlapa v bílém plášti, každý hned ví, že to je doktor a každý má s doktory zkušenosti. Takže si do toho už může ty zkušenosti projektovat a ten vtip nějak interpretovat.


Zkoušel jste i vtipy se slovy?
Nikdy. Jako studenta mě zaujaly vtipy beze slov, tehdy takový humor ve světě letěl. Teď už se moc nedělá. Zase se dá snadněji prodávat do ciziny. Ale řekl bych, že pochopení diváků vtipu klesá. Znám to z výstav v zahraničí. Přijdou za mnou lidi a řeknou: „Tohle si od vás koupíme, ale řekněte nám k tomu story." Jako co to vůbec znamená, proč jste to kreslil a tak.


Klesá porozumění humoru i v české společnosti?
Samozřejmě. Byly doby, kdy byli Renčín a Jiránek mluvčími národa. Druhý den se povídalo, co Renčín támhle nakreslil. Teď má člověk výstavu, přijdou tam třicetiletí lidi a říkají: My vůbec nevíme, že něco takového existuje. Jak zmizíte z časopisů, zmizíte z očí. Dřív měly každé noviny a časopis stránku kresleného humoru. Tiskly se kradené ukázky zahraničního humoru a lidi tak byli informováni o těch nejvýznamnějších evropských karikaturistech.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Za vlnkou doleva / Libor Hruška > NP č.510 > Téma čísla Žlutá, modrá, zelená, červená. Značky se nemalují jen na kůru stromů, v osmdesátých letech se barevné symboly objevily také na fasádách panelových domů při výstavbě sídliště Jižní Město II. O propracovaném systému, který člověka dokáže beze slov – jen za pomoci kombinace symbolů a barev – nasměrovat na tu správnou adresu, jsme si povídali s jeho spoluautorkou, architektkou Vítězslavou Rothbauerovou. číst dále Autismus & IKEA / Martin Selner > NP č.510 > Jiné čtení Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti. číst dále WC kompas pomáhá všem / Štěpán Materna > NP č.510 > Startér Jdete zšeřelým městem a najednou zjistíte, že se vám chce. Jenže kam se vydat? Veřejné záchodky nikde na dohled a hospody jsou buď zavřené, nebo je vám prostě trapné jít do nich pouze na záchod. S orientací v této choulostivé situaci vám nyní pomůže WC kompas. číst dále

Nejčtenější články autora

Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále Vydechněte si! / Ivan Adamovič > NP č.509 > Kultura Víte, že metro má své plíce? Většina z nás zná jejich výdech, prudký nápor vzduchu v některých stanicích, třeba na Vltavské. Známých je také několik výdechových komínů či „povrchových kiosků“. Teprve publicista Jan Charvát ale provedl důkladnou vizitu celého tajuplného systému. číst dále