Na začátek bychom si asi měli říct, co je to vlastně ten urbex.
Urbex je zkratkou urban exploration čili průzkum měst. Je to slovo nebo sousloví, které zahrnuje velké množství aktivit souvisejících s městským průzkumem. U nás je nejvíc spojeno s hledáním a navštěvováním opuštěných staveb, ale v Austrálii je mnohem populárnější draining, tedy prohledávání odvodňovacích stok a podzemí. Patří pod to i rooftopping (lezení na střechy), infiltrace (průzkum funkčních staveb, nejčastěji industriálních), urban games, kdy člověk musí plnit úkoly a hledat indicie, tím postupuje nějakým dějem, který může být spojen s nějakou knihou nebo urbánní legendou.
Ráda v budovách nacházím osobní věci – fotografie, knihy, oblečení, dopisy, noviny
Jak ses k tomu dostala?
V době středoškolských studií jsem den co den jezdila kolem opuštěného zámku. Chátral víc a víc a já si říkala, jaké to může být uvnitř. Jednou jsem se tam vypravila s foťákem. A tím to asi začalo. Až později jsem zjistila, že se to jmenuje urbex.
Existuje v Česku nějaká skupina urbexerů, která spolu nějakým způsobem spolupracuje a daná místa navštěvuje, nebo se tomu věnuješ samostatně?
Skupinky fungují. Většinou v počtu, aby zaplnily auto na výpravy. Pokud vím, každý asi začínal sám a postupně se s někým seznámil – přes fóra, sociální sítě, osobně.
Vracíš se i na nějaká z již navštívených míst, abys porovnala, jak se v průběhu měsíců nebo let změnila?
Spíš se mi mnohokrát stalo, že jsem přijela na nějaké vytipované místo a už tam nebylo. Návštěvu jsem odkládala tak dlouho, že už nebylo co odkládat. Ale samozřejmě, občas se na místa vrátím, nejlíp s někým, kdo tam ještě nebyl. Ale ty návraty jsou většinou smutné. Vandalové a zloději řádí všude. Ale někdy jsou i šťastné konce. Třeba že druhá návštěva je legální, protože je místo v rekonstrukci.
Jaké nejhlubší, jaké nejvyšší a jaké nejzajímavější místo jsi navštívila?
Nejhlouběji jsem asi byla v bunkru německé tajné policie, který měl tři patra a bylo velmi jednoduché se tam ztratit. Nejvýše asi na vršku těžební věže jednoho českého dolu a jsem moc ráda, že se s námi ten ochoz neutrhl. A zajímavých míst byla spousta. Já mám moc ráda opuštěná stará auta, lokomotivy, lodě, takže teď hned mě napadá jedno rakouské pohřebiště aut, kde byla už nepojízdná vozítka naskládána na sebe a tvořily obrovské bizarní hradby.
Když chci vyrazit na urbex, co si kromě foťáku vzít s sebou?
Určitě je dobré mít nějaké pevné boty s dobrou neklouzavou a odolnou podrážkou. Hodí se rukavice, svítilna, nějaký šátek přes pusu. Já ho třeba nepoužívala a vypěstovala si alergii na plísně. Dnes, když vlezu do opuštěného vlhkého a plesnivého domu, je to peklo.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
