NP č.519 > Téma číslaZ pasťáku za barJakub Yellen

Tihle dva srdcaři se potkali ve výchovném ústavu pro mládež, kde pracovali jako vychovatelé. Pak se přihlásili do výběrového řízení a provozovatele sociální restaurace SANANIMu z. ú. a vyhráli. Jakub JanyškaSamuel Bachmann.

Co byste řekli, že je klíčová vlastnost pro to, aby člověk mohl pomáhat druhým a fungovalo to?
Samuel: Dobrá sebereflexe.
Jakub: Souhlas.
S: Když člověk dobře zpracuje sebe, svoje emoce a svůj pohled k druhému člověku.


To je dobře vystiženo, s tímhle by mohl účinnou pomoc poskytovat i člověk bez zkušeností, ne?
S: Ano, a dost určitě by v tom byl lepší než leckterý profesionál.
J: Ono je strašně těžké takovou vlastnost najít a nazvat. Já třeba v rámci organizace Země lidí, o. p. s., kterou jsem spoluzakládal, jezdím na výlety a tábory s dětmi s hendikepem. Dost se nám to rozjelo, a tak potřebujeme další a další dobrovolníky a připojují se k nám lidi všech možných profesí, a co je na tom zajímavé, oni k tomu většinou nemají nějaký speciální důvod. Nemají bolístky na srdíčku, které by si léčili tím, že budou vozit chlapečka na vozíku, ne, ono je to prostě baví, aniž by k tomu potřebovali princip nebo nějakou zvláštní vlastnost. A to mi přijde super.


Proč jste se rozhodli, že budete v životě pomáhat?
S: Rodiče se podíleli na vzniku Waldorfské školy a její součástí byla spousta sociálních aktivit. Jezdili jsme třeba na Ukrajinu po povodních. Byl to určitý směr, který nám ta škola dávala a pár lidí se tím směrem opravdu vydalo. Já taky. Moje pomáhací motivace proto mají svoji kontinuitu už od dětství.
J: Já jsem z rodiny speciálních pedagogů – moje matka, můj otec, moje manželka, můj bratr a jeho manželka – všichni jsme spe-
ciální pedagogové. (směje se) Oba rodiče byli vychovatelé v Jedličkově ústavu. Do toho pasťáku jsem nastoupil už při studiích, byla to moje první práce a strašně mě to chytlo. I díky Samovi, se kterým jsem se skamarádil. Po šesti letech jsem začal cítit rutinu a trochu mě to i ubíjelo, tak jsem odešel, aniž bych ale věděl kam a co budu dělat.

K pomáhání je potřeba sebereflexe

Nakonec vedete restauraci se sociálním přesahem v centru Prahy. Jak moc velký rozdíl to je?
S: Ve výchovňáku jseš součástí nějakého sociálního systému, je to státní zařízení a ty se s ním buď ztotožníš a budeš v něm fungovat, nebo na něj budeš nadávat a vyhoříš, protože ta škatule bude vždycky jen tak velká, jak ti řekne ministerstvo školství. Když se pak rozhodneš pustit do něčeho vlastního, najednou pochopíš, že ta škála toho, jak těm lidem pomáhat, je obrovská, že ji můžeš těm lidem téměř donekonečna přizpůsobovat.


Na jakých principech Therapy funguje?
J: Sananim nám tipuje lidi, kteří prošli protidrogovou léčbou a kteří mají potenciál se v životě posunout. A my se shodli, že je nechceme po nějaké době vypustit na trh práce, na kterém by pravděpodobně neuspěli, ale že jim chceme dát stálé, solidní a jisté zaměstnání, kde můžou být pět nebo třeba deset let, když budou chtít. Postavili jsme to celé na důvěře. Máme tady lidi, kteří třeba fakt dlouho seděli a věci řešili trochu jinak, a ty jim takhle dáš klíče a řekneš „na, tady máš kasu“.
S: A ono se nic neděje, marže zůstávají stejné a hospoda funguje dál.
J: Nemáme žádný pokutový systém, nikdo tady na nikoho neřve, jediné, co tu je, jsou odměny a bezpečné prostředí.
Jaké to je, být odpovědní za tolik lidí?
S: No, máme jich třináct, takže je to obrovská odpovědnost, na kterou myslíš každý den, ale zároveň vidíš ten pokrok, který tady některé holky udělaly.
J: Máme tady třeba holku, která začala v kuchyni loupat brambory, a dneska se Samem více méně vede bistro na pedagogické fakultě, které jsme nedávno spustili.

 

Oceňují vaši práci příbuzní a známí?
S: Kolikrát se nás lidi ptají, jaký to má dopad, kolik lidí se nám podařilo vypustit do světa. Tuhle otázku vlastně nechápu. Vždyť doprčic, ten člověk třeba profetoval celý život, osmnáct let každý den sháněl další dávku a najednou se od pomocné síly v kuchyni stává tím, kdo rozhoduje za druhé. Ten kariérní růst v rámci jednoho podniku těm lidem dává obrovské zkušenosti, se kterými pak opravdu můžou uspět, ale to chce čas.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv