Autor tohoto textu dal před časem na svůj Facebook následující příspěvek:
Krištof Kintera komentuje v aktuálním Proč ne?! skutečnost, že má Tomio Okamura ve své sbírce jeho sochu Talkman (někdy na webu dokonce označovanou Talkman Okamura): „Dnes už s tím nic nenadělám, ale Okamurovi neberu telefony. Zrovna minulý týden se mi snažil dovolat, asi proto, že jsem o něm minulý týden v DVTV řekl, že je fašista. Jednou z věcí, které si ode mne koupil, je Mluvič, socha, která hlasem takového skřítka vede krátké monology o nejrůznějších věcech. A když ji před časem u mě servisoval, nahrál jsem mu tam proslov o utečenecké krizi. O tom, kdo je uprchlík a jak se asi cítí, když utíká před nějakým nebezpečím.“
Ten příspěvek byl v historii mého profilu zdaleka nejlajkovanější a nejsdílenější. Ze všech. A několikanásobně. Lidem se asi líbil příběh pomsty v kostce, takové české Kill Tomio, provedené navíc s hackerským vtipem a elegancí. Vypovídá hodně o tom, jaký mají lidé názor na Okamuru, ale myslím i o tom, jaký mají vztah ke Kinterovi.
Ten jako by byl pravým opakem lidí, jako je Tomio. Působí skromně a zcela bez ega. Na veřejnosti se objevuje ve svém oblíbeném klobouku, ale také často v pracovním úboru, jako by právě vyšel ze své dílny-ateliéru v budově vysloužilé továrny Chirana v Praze-Modřanech. Takový ten člověk, který o co méně kecá, o to více maká a má za sebou pořádný kus práce a mezinárodní úspěch.
Všechno to vzniká z čurbesu, který tady vidíte. Já jsem chtěl u jednotlivých věcí ukázat, odkud se vzaly, představit i ten čurbes.
Kintera víc než který jiný český výtvarník neskrývá spojení mezi výsledným artefaktem a cestou k jeho vzniku. Vlastně celá výstava Nervous Trees byla pozváním do jeho dílny, byly tu vyskládány krabice s fragmenty elektroniky ze skládek odpadu, lešení, pracovní stoly, nádoby na použité štětky (štětec je na tohoto výtvarníka příliš subtilní nástroj)... Jak řekl na křtu své monografie: „Všechno to vzniká z čurbesu, který tady vidíte. Já jsem chtěl u jednotlivých věcí ukázat, odkud se vzaly, představit i ten čurbes.“
Kintera se tak stává v něčem zrcadlovým obrazem Franty Skály, jeho velká výstava v Rudolfinu před lety možná drží druhou příčku návštěvnosti. Skála používá předměty nalezené v přírodě, aby z nich vytvářel artefakty podmanivé krásy. Kintera používá předměty nalezené v civilizaci, aby z nich vytvářel technické paralely k přírodním výjevům, ovšem s naprostou rezignací ke kráse. Velká část jeho díla je spíše ošklivá, ale ošklivost není záměrem, spíše rezignací na estetiku. Ani příroda nechce být v prvním smyslu krásná, krásu si do ní dosazujeme až my sami. Možná nás tento umělec nabádá nacházet nová měřítka pohlednosti v nečekaných souvislostech. Jsou to předměty, které by chtěly být krásné, ale vzhledem ke svému vzhledu na to zatím ještě nemají nárok. Přesto volají po naší pozornosti, někdy doslova lidským hlasem. Spíše než v hlubinách krásy loví Kintera v mělčinách záměrného trapna a banalit.
Monografii FATAL BANAL vydal BiggBoss a podpořila ji – stejně jako dřívější výstavu – J&T banka, což jí budiž připsáno k dobru. Kniha má 750 stran a s výjimkou pár stran textu sestává pouze z fotografií Kinterova čurbesu nebo hotových a vystavených výrobků. Jednotlivé fotky propojuje systém číselných odkazů na tematicky příbuzné stránky, ale nějakého náhledu do autorova myšlení se vám nedostane. Kintera nic nekomentuje a jediným textem je tu výkladový slovníček tvůrcem používaných pojmů od Ondřeje Chrobáka. Ten se místy snažil o sarkasmus podobný Biercově Ďáblovu slovníku, ale ve výsledku promarnil příležitost a vzniklý text není ani vtipný, ani objevný. Jako vizuální zachycení Kintery tady a teď je kniha jedinečná.
