NP č.519 > StartérNevypusť dušiŠtěpán Materna

Už vám někdo řekl, že tu zlomenou nohu si jenom namlouváte, a kdybyste trochu změnili přístup k životu, že by to určitě přešlo? Ne? Lidé trpící depresemi však podobné rady slýchají. Aby veřejnost uvažovala o psychických nemocech stejně jako o těch fyzických, i o to se snaží sdružení Nevypusť duši. Šíří osvětu o duševním zdraví a vyvrací mýty, které kolem duševních onemocnění kolují.

Zakladatelky projektu Nevypusť duši Marie SalomonováTereza Růžičková studovaly neurovědu, respektive experimentální psychologii. Na studijním pobytu ve Velké Británii se setkaly se zcela odlišným přístupem k psychice. „Mluví se tam daleko víc o duševním zdraví a teprve potom o duševním onemocnění,“ shrnuje Marie. Obě slečny mají osobní zkušenost s duševním onemocněním v mladém věku, a tedy i s úrovní psychiatrické péče u nás. Ta podle Salomonové není na špatné úrovni, ale co zde zcela chybí, to je prevence.


Pomohlo interview v DVTV
Projekt Nevypusť duši začínal v roce 2015 jako kampaň na Facebooku. Během týdne nasbírala hlavně díky aktivním přátelům přes tisíc lajků, růst se však na tomto čísle nezastavil. Už to nebyli jenom přátelé zakladatelek, kdo sdílel obsah stránek, projektu si brzy všimla i média. Letos v únoru se počet lajků přehoupl přes hranici deseti tisíc, čemuž výrazně pomohlo například interview v internetové televizi DVTV. „Od začátku jsme se místo častého chrlení příspěvků soustředili na vytváření velmi kvalitního obsahu z důvěryhodných zdrojů,“ vysvětluje Marie, proč lidé sdíleli jejich převzaté články i vlastní infografiky dál.

Předsudky vůči důševní nemoci jsou již na středních školách, s vyšším věkem jich je víc a víc

Dnes se Nevypusť duši soustředí více na „off-line“ aktivity, kam patří hlavně výuka na středních školách, ale také příležitostné workshopy pro veřejnost. Na středních školách jde o pětihodinové workshopy, tedy celou dopolední výuku. „Když jsme školení plánovaly, vypadalo to, že potřebujeme tři dny. Nakonec jsme to zkrátily na pět hodin a je to jen tak tak,“ říká Marie. Nakonec se jim ale do programu vešly jak prvky destigmatizace, tak prevence nebo vysvětlení hlavních diagnóz. „Hlavně tam máme část zaměřenou na pomoc. Jak o sebe dbát a jak pomoct někomu v okolí.“ Velkou výhodou programu je to, že na školy jezdí i člověk, který má sám zkušenost s duševním onemocněním. Jde o čtyřicet minut, které si studenti obvykle nejlépe pamatují. Dozvědí se, jak k onemocnění došlo, jak se projevuje, kdo tomu člověku pomohl a co teď dělá, aby mu bylo dobře. Důležité je, že je předtím celou dobu provází workshopem bez toho, aby věděli, že měl nebo má nějaké duševní onemocnění. Vidí ho tedy jako zcela normálního člověka.


Nejlíp to funguje na školách
Program na středních školách je pro přítomné studenty povinný, což může vést k počátečnímu nezájmu, ale má to své nesporné výhody. „Lidé, kteří přijdou na workshop pro veřejnost, se už většinou o problematiku zajímají a často o ní hodně vědí,“ říká Marie a dodává: „To je skvělé, ale k lidem, kteří naše informace nejvíce potřebují, se nejlépe dostaneme na školách, kde to mají povinně všichni.“ Důležitým aspektem také je, že se v rámci programu pracuje s celým třídním kolektivem. Nakonec i ten počáteční nezájem se daří prolomit, a to nejen díky zajímavému obsahu, ale i díky interaktivnímu stylu, který je na hony vzdálen klasické frontální výuce. Pravidlem bývá, že už během první přestávky se sami studenti přicházejí poradit nebo zeptat, nezřídka přijdou i s vlastními osobními příběhy.


Psychická nemoc jako infarkt
Nedílnou součástí kampaně je boj proti předsudkům vůči lidem s duševním onemocněním. Už na středních školách nějaké předsudky existují, ale s vyšším věkem jich je víc a víc. Svou roli jistě hrají mediální příběhy o nebezpečných schizofrenicích, ale i tlak na výkon. Člověk, který jej neustojí, přece nemá nárok být šťastný. Naprostý obrat ve vnímání duševních onemocnění nastane podle Salomonové v momentě, kdy se člověk s něčím podobným setká u sebe nebo u svých blízkých. „Když vám někdo řekne, že psychická nemoc je nemoc jako každá jiná, máte téměř zaručené, že se s tím někde potkal,“ říká ze zkušenosti zakladatelka projektu. „My bychom rádi, kdyby to lidi brali normálně, třeba jako infarkt.“


Nevypusť duši sídlí v malé sdílené kanceláři, má 1,5 zaměstnance a lektoři jsou buď dobrovolníci, nebo spolupracují externě. Přesto jsou s provozem spojené nemalé náklady, které pokrývají jak větší partneři, tak drobní dárci. Celý školní rok tak mohli po školách jezdit díky partě kamarádů, kteří si říkají Piknikův klub. Ti absolvovali cestu starým autem do Mongolska v rámci Mongol Rally. Na serveru darujme.cz vybrali peníze na výpravu a zbytek věnovali Nevypusť duši. Z velkých parnerů podporují projekt hlavně nadace RSJ. A projekt podpořili také ČEZ –Pomáhej pohybem a Bakala foundation.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak studenti píší Wikipedii / Štěpán Materna > NP č.526 > Startér Zajímavý vhled do fungování Wikipedie, kterou díky Wikimedia plní nejen studenti, ale také aktivní senioři. číst dále Pájení. Tajemství třetí ruky / Štěpán Materna > NP č.526 > DIY The Cave je takzvaný Maker space nebo prostě dílna. Jako nadšenci do elektrotechniky si Jindra s Vaškem zařídili prostor, do kterého postupně začali zvát své známé a pořádat workshopy. Jeden takový jsme navštívili a na vlastní kůži si vyzkoušeli nástrahy, léčky, úskalí, ale i slasti pájení. číst dále Pět věcí, které jsem se naučil o práci se dřevem / Štěpán Materna > NP č.533 > DIY Kurz Základy práce se dřevem pražského spolku Z pokoje do pokoje není moc o teorii. Nedozvíte se tam o tvrdosti různých dřev nebo obecných zásadách pro práci se dřevem. Tedy pokud se nezeptáte. Na kurz chodí návštěvníci s vlastními projekty, se kterými si nevědí rady a potřebují kromě dílenského zázemí i slovo odborníka. Na tříhodinovém večerním kurzu není na dlouhé povídání kdy, protože i práce se dřevem chce svůj čas. číst dále Autismus v divadle / Štěpán Materna > NP č.505 > Téma čísla Důkazem, že autismus a kreativita si nejsou cizí, je nejen podoba tohoto čísla NP. Při Národním ústavu pro autismus (NAUTIS, z. ú.) funguje divadelní soubor Dr.amAS, složený z herců s poruchou autistického spektra. O bezbřehé fantazii i hvězdných manýrech jsme si povídali se zakladatelkou souboru Dominikou Hejzlarovou. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů