NP č.519 > KulturaSeriál The End of the F****ng World: Od cynismu k cituBenjamin Slavík

Jedním z nejzajímavějších seriálů poslední doby je dílo The End of the F****ng World. Nechte se tvůrci vlákat do pasti, ve které se vám bude náramně líbit.

Princip britského seriálu The End of the F****ng World je zejména cynickou manipulativní hrou, ve které většina zúčastněných prohrává. Do ní se nechají vtáhnout především diváci přesvědčení, že každé dílo dokážou přečíst, rozklíčovat a přiřadit mu jeho pevný, stabilní a plně vystihující význam; prostě diváci, jejichž diváctví je podmíněno plnou sebedůvěrou ve vlastní interpretační úkony. Na této hře je pak zábavné či hravé především to, že diváky láká k interpretačním omylům, které jsou vybaveny buď pozitivním, nebo negativním akcentem či emocí. Seriál totiž jako by vám sám nabízel vzorce, prostřednictvím kterých jej máte buď adorovat, nebo naopak odsoudit. Přistoupení na tyto vzorce pak ovšem znamená jistou prohru. Důkaz toho, že byl divák sveden do pasti, kterou na něj dané dílo podvratně nalíčilo.

SLEDUJETE NEINVENČNÍ ŽÁNROVÝ PŘÍSPĚVEK A NEBO NAOPAK ÚŽASNĚ CYNICKÉ DÍLO, KTERÉ JE PARODIÍ SOUČASNÉ REALITY?

Efektivní líčení pastí…
Děj seriálu The End of the F****ng World se točí kolem dvojice teenagerů, které charakterizuje narušenost jejich mentálních světů. On je přesvědčený, že je psychopat, či spíše člověk, který není schopný k nikomu cítit skutečný cit; zároveň je přesvědčen, že k tomu, aby naplnil svou existenci, musí někoho zabít. Ona je zase náladové a rozmazlené hlasité dítě, kterému není nic dobré. Když se jejich cesty spojí, vydávají se na cestu, během níž páchají jeden zločin za druhým; nechávají tak za sebou okradené lidi, mrtvého člověka nebo zničené předměty. Takto konstruovaný narativní rámec je pak pro „zkušeného“ popkulturního konzumenta efektivním dráždidlem. Lze v něm totiž vidět naivní aluzi na tradici filmů, ve které zamilované či spřátelené dvojice postav prchají nejen před zákonem, ale také před svou minulostí či světem, který by si je rád přivlastnil. Při tomto čtení pak lze seriál The End of the F****ng World odsoudit jako nedostatečně inovativní; protože výměna dospělých hrdinů za dětské přece není dostatečnou inovací. Interpretačně lákavý ovšem není jen dějový rámec, ale rovněž konstrukce postav. Ty jsou zlé, cynické, drzé; jejich činy jsou navíc velice často zločinné či násilné povahy. V takto postavených charakterech je pak vlastně snadné vidět zrcadlový, ačkoli svou parodickou přehnaností lehce deformovaný obraz současné mladé generace. Na základě takto předestřených interpretačních vzorců pak lze seriál The End of the F****ng World přečíst buď jako neinvenční žánrový příspěvek, nebo naopak úžasně cynické dílo, které je parodickým odrazem/obrazem zkaženosti reality. Zaujetí těchto pozic pak ale nutně znamená chycení se do nalíčených pastí.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Benjamin Slavík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Duchovní anarchie / Benjamin Slavík > NP č.518 > Kultura Trpitelka Jana z Arku jako rozpustilá dívka? Duchovní film coby muzikál, ve kterém zazní metalové kytary? Taneční film, v němž se netančí? Film o dětství naplněný spiritualitou a tělesným utrpením dětí? Máte-li dost strnulých stereotypů v myšlení a kinematografii, podívejte se na film Janička. Následující esej se vám pokusí vysvětlit, proč není pouhým anarchistickým gestem. číst dále Ostré předměty: seriál, který na každém, kdo ho viděl, zanechal jizvy / Benjamin Slavík > NP č.526 > Kultura Seriál Ostré předměty patří k tomu nejzajímavějšímu, co jste zatím letos mohli vidět. Nejen kvůli neodolatelné depresačce Amy Adams v hlavní roli. O tom, zda ve skvělé krimi vyšetřuje vraždu dvou nezletilých děvčat, nebo svou vlastní, která se ne/stala v nedaleké minulosti, či snad něco úplně jiného, vám poví následující esej. číst dále Ženy v hororu / Benjamin Slavík > NP č.531 > Kultura Současná mainstreamová hororová produkce v posledním necelém roce nabírá poměrně zajímavý směr. Zda jej bude možné označit za širší trend, napoví až další vývoj; pozoruhodný potenciál však lze vydělit již nyní. číst dále Mindhunter Hledání neutrální pozice uvnitř chaosu / Benjamin Slavík > NP č.509 > Kultura První řada seriálu Mindhunter režiséra Davida Finchera patří ke kriticky nejlépe hodnoceným televizním dílům loňského roku. Následující text se pak pokusí odhalit, proč byste mu měli, třeba ještě zpětně, propadnout. Ačkoliv pouze na vlastní nebezpečí. číst dále