„A teď přivítejte rappera Martina," hlásí do mikrofonu prodejce Slavko z Národní třídy, který je dnes za hlavního moderátora. Bývalý prodejce Martin předvádí slovní smršť v rytmickém souladu s hudbou, až se kolem tvoří zvědavý a postupně skandující dav. Působí tak suverénně, až mě napadá, že ten člověk snad nemá vůbec trému. Prodejce z Masaryčky Karel zase rozpaluje publikum svižnými pohyby, chvilku v rytmu disca, chvilku latiny. Pak se nálada zklidňuje, když Slavko ohlašuje přednes vlastního textu v podání prodejce Honzy z Břevnova. „A náš výstup zakončujeme stand-upem, takže přivítejte Richarda!" Než Richard dokončí svou show, čekám už na účinkující v „zákulisí" (tedy u jednoho ze stromů), abych se od nich dozvěděla první dojmy. Přece jen to nejsou zkušení profesionálové z hlavní stage. Takže...
Byla nějaká nervozita před vystoupením?
Honza z Břevnova (čtení): Bylo to tak na dvě pampersky. (smích) Ne, šlo to. Ona je nejdřív taková ta tréma a potom to spadne. Hlavně mě hned ze začátku zlobil mikrofon, nevěděl jsem, jak do toho mluvit. Trošku jsem s tím bojoval.
Karel z Masaryčky (tanec): Já a tréma, to nejde dohromady. Tancuju odmalička, ale na nějaký čas jsem přestal kvůli lásce. Tanec a hudba, to je můj život. Je mi pětačtyřicet let, ale věřím tomu, že takhle to rozbalím i za pět let – v padesáti.
Richard z Florence (stand-up): V podstatě trému nemám, vždycky si říkám: „Něco říkej, neboj se mluvit!" To jsem si tak trošku odnesl ze školy. Tam, když vás zkoušej, veřejně před všema ostatníma, tak to bývá hodně trapný. (smích) Člověk si musí zvyknout.
Martin, bývalý prodejce, rapper: Já rapuju už od devadesátýho sedmýho. S kámošema jsme poslouchali Chaozz. Na Slovensku jsme z toho byli strašně hotový, já jsem původem Slovák. Jsem rád, že jsem tu hudbu nepustil a rapuju a skládám dodnes. Baví mě to, je to super zábava. Rád i vystoupím, na lidi to funguje.
nervozita? no bylo to tak na dvě pampersky... ale jsem rád, že jsem to dal, v podstatě jsem překonal sám sebe.
Jak jste se na výstup připravovali?
Richard: Já si to předem ani nijak nepřipravil, říkal jsem tu vtipy, na který jsem si vzpomněl a který říkám i třeba svým zákazníkům. Akorát ten vtip s tou trisexualitou, to mě napadlo až tady. (smích)
Karel: Jak slyším hudbu, tak to jde samo. To, co jsem předváděl, to byl freestyle, to nebylo připravený. Tančím odmala: electro booggie, latinu, cha-chu, rumbu, salsu, kubánský tanec, sambu (převádí jednotlivé kroky), to je moje, to je můj život.
Martin: Já si ty skladby píšu, tak je znám, zpívám je často. Takže příprava vlastně pořád. Ale i tak občas někdy člověku něco vypadne. Zaimprovizuju a jede se dál. Člověk to musí dělat pro lidi s úsměvem, potom vidíš i ten feedback. Mně dělá radost občas i trošku vybočit, něco změnit, někdy i nedobrovolně, když ti teda vypadne text. Což se mi dneska taky několikrát stalo.
Honza: Já se připravoval, to jsem musel. Doma jsem si k tomu dělal i ty výrazy, aby to mělo ten efekt, ale bohužel výrazy zůstaly doma. (smích) Ale jsem hrozně rád, že jsem tam šel a přečetl to. Není to zase tak jednoduchý. Řekl bych, že jsem překonal sám sebe. Akorát jsem tam asi třikrát zašišlal.
Richard: To se musí přejít, takový zašišlání. Jedna věc, která byla vždycky kouzelná na divadle, byly právě přeřeky. To potom herci mohli dávat k dobru jako vtipnou historku. (smích) Člověk si holt někdy na ten jazyk šlápne, řekne se „Králi došel pošel", a je to.
Honza: Záleží, jaký je člověk exhibicionista. Já jsem si to chtěl vyzkoušet. A teď mi přijde, když je to za mnou, že to není zase tak hrozný.
Co vám tanec, psaní a vtip přináší? Využíváte toho i při prodeji NP?
Karel: Mně to přináší radost. Ten stres ze mě spadne, veškerý starosti zmizí. Zkoušel jsem i s tancem prodávat Nový Prostor, a šlo mi to. Až budu mít možnost nějaké hudby ve sluchátkách, tak budu místo: „Dobrý den, smím vám nabídnout Nový Prostor, mladá paní, pane," nabízet NP tancem.
Richard: Když se ten veřejný projev povede, tak máte pocit z dobře odvedený práce. To je, řekl bych, vyplavení toho adrenalinu. Zákazníkům vtipy samozřejmě taky říkám. Musíte vědět, komu co vyprávět. On někdo fandí Spartě, jiný Slavii, ale vy neoslovíte, řekněme sparťany, vtipem o homosexuálech, ale musíte vtip vyprávět přes homosexuální slávisty.
Honza: Mě psaní baví, ale není to tak jednoduchý. Musí to přijít samo, to pak píšu i celý večer. Jsou asi tací, kteří k tomu sednou ráno v deset a píšou do dvou do odpoledne každý den, ale mně to takhle nejde. Já to dělám postaru, asi jako Dumas. (smích)